kinej

Blaník mi sednul. Docela nízká hodnocení mě překvapují. Podle mého je zde více než jinde vidět smysl pro humor a cit pro jazyk tvůrců. Ale ještě jsem dost her neviděl. takže možná pak změním názor.

Sheridan je dobrý režisér. Pokud spolupracuje s D.D. Lewisem, nikdy z toho nevzejde nic šedého. Boxer je výrazný tím, že dokáže nám nezúčastněným přiblížit hutnou atmosféru terorismem zmítaného Irska.Také demonstruje jak takové nesmysly jako víra, dokáží zničit životy tísíců lidí. Divák si uvědomí beznaděj života, v pernamentním válečném stavu. Box jako takový není hlavní náplní filmu, slouží zde jako světlo v temnotách, sjednocující pochodeň míru, která je však neustále zhášena. Přesto jsou boxerské scény nadmíru sugestivně, tvrdě a dobře natočené. Zejména finální souboj je nasnímán tak, že vtáhne diváka do ringu a po brutálních úderech se téměř dostavují mrákoty. Vytknul bych jen to, že když už se sanží být Sheridan tolik sociální a empatický, mohl nás ušetřit černobílého rozškatulkování na grázly a klaďase. Takový klaďas jakého zde Lewsi hraje, by se přeci nikdy nemohl dostat do krimu. Jinak je Boxer sice méně zdatný braříček "Levé nohy" a "Jména otce," ale ostudu rozhodně nedělá.

Takový malý silný film. Myslím, že režisér dal do filmu celé své srdce a zároveň um. Pokud se tyto dva faktory sejdou není potřeba film nijak přikrášlovat efektními záběry (i když i zde se najdou nádherné záběry), či barevnými filtry. Vždyť ani příběh není nijak zvlášť objevný, je o tom jak malá chlapec Ali ztratí boty své sestřičky a celý film je o tom jak se s tím oba snaží vypořádat. Je to asi klišé, ale tento film opravdu pohladí po duši. Navíc jsem ještě v žádném filmu neviděl tak napínavý sportovní zápas jako zde. Škoda, že země původu předurčuje film ve světě k zapomnění.

Suprová komedie prostě musí být, jak jinak, anglická, nebo alespoň česká.

Tenhle film, jako by nezapadl do Stoneovy filmografie. Je to trošku jiný šálek, než na jaký jsme u něj zvyklí. To ovšem nevadí, protože to všem jedině prospělo. Je to jeden z velkých filmů Sean Penna, Lopezová hraje tradičně průměrně, ale Phoenix a Thorton jsou boží.

Pro mě je Geri´s game nejkoukatelnějším počítačovým animákem. Asi je to tím, že není výhradně pro děti. Stařík si dává šchovou partii sám se sebou. Jeho mimika a grimasy jsou dotaženy k dokonalosti. Už jen to, že dokázali vytvořit z jednoho obličeje dvě osobnosti je úžasné. K tomu hru doprvází líbié hudební pozadí, které může navozovat atmosféru Paříže.

Na tomhle filmu si cením uejména toho, že je dobrý, i přestože v něm hraje Affleck. om sám sice moc dobré výkony nepodává, ale role to po něm naštěstí ani nevyžaduje. Také se mi líbí, že je to jeden z mála koukatelných romantických filmů a to zejména kvůli své nevšednosti a drsnosti. Humor mi taky sednul.

Z tohoto scénáře mohl vzniknout kavlitní sci-fi snímek. Žel bohu je v něm pár debilních scén, což stačí k tomu, aby to film jako celek stáhlo dolů. To jak je kosmonaut jen ve skafandru vystřelen někam do hlubokého vesmíru a dokáže se vrátit zpět by se vyjímalo jako skvělý vtip ve Spaceballs. Naneštěstí tady to je myšleno vážně. A takových seků je zde plno. Jenomže pod nánosem tohoto bordelu prosvítá něco, co mohlo dopadnout mnohem lépe. Námět lodi, která se vrací z pekla sice jakoby kříží Hellraisera, Vetřelce a Vesmírnou odyseu, ale zfilmovat to lépe, mohl to být kvalitní horor. Přesto se jedná o životní dílo P. Andersona. Jednu hvězdičku přidávám za speciální efekty, které na dobu vzniku nabízejí nádherné záběry.

To proč u mě Hra neazfungovala je prosté. Příběh je příliš daleko za hranicí uvěřitelnosti, než jsem ochoten akceptovat. Fincher napínat umí. V tomto ohledu je v současné době jeden z nejlepších, ale film Hra má nastavená taková pravidla, na které jednoduše nemůže můj mozek přistoupit. A tak ony dramatické scény vyzní na prázdno. Takhle nějak diváky pohupoval Hitchcock, jenže ten uměl silnou koncentraci nereálna naředit špetkou nadhledu a tak vznikl ten správný mix. Hra je moc vážná na to, aby ji člověk bral s nadhledem.

Boogie Nights je až neuvěřitelně dobře řemselně natočený film, na který je prostě v každém okamžiku zábava koukat. Prací s kamerou a střihem záběrů evokuje ty nejsilnější kusy Martina Scorseseho a už tenkrát muselo být všem jasné, že Paul Thomas Andreson mezi režisérskou šeď nezapadne. Z filmu číší radost z práce a láska k filmovému řemeslu. Znamenitý byl i casting, životní roli odehrál navzdory limitům svého umu, nebo spíš díky umnéhu využití těchto limitů Mark Wahlberg. Jeho toporné herectví dodalo postavě umělce Dirka Digglera, možná nezamýšleně, autentické obrysy. Ale Boogie Nights musel být celkově pro hereckým splněným snem. Co role, to (naplněná) herecká příležitost a to i včetně vedlejšáků (Molina, Hoffman atp.) Celkově film asi dobře vystihuje atmosféru průmyslu pro dospělé na přelomu 70. a 80. let a má silné humorné a i dramatické momenty. Jen bych po té disco jízdě čekal nějaký výraznější, dramatičtější závěr. I když poslední Dirkův záběr vtipně vrhá na okolnosti a události kolem něj nové světlo (mateřský cit ze strany Amber, tolikrát opěvovaný talent) a je říznou tečkou za povedeným filmem.