kinej

U digitálních animáků mi většinou vadí, že postavy a prostředí postrádají osobitost. To ale není případ filmu Rango. Ten je po vizuální stránce opravdu originální a skvěle provedený. Postavičky jsou opravdu jako živé. Ale technická dokonalost je bohužel tím nejvýraznějším kladem filmu. Zamrzí, že tahle krása nestojí na nějakém propracovanějším nápadu. Upřímně musím říct, že jsem film tak nějak nepobral. Asi jsem na půlně jiné vlně. Často mi humor nesedí, ale zde jsem ani nepochopil čemu bych se měl smát. Třeba tomu, že se Rango objeví v dámských šatech? Potencionální hlášky mi přišly úplně mimo a navíc mi přišel film nepoměrně násilný na to, že se jedná film hlavně pro děti. Tím nechci říct, že by mi to nějak vadilo, ale působilo to na mě dojmem, že Verbisnki neví kterým směrem jít. Po tom co se postavičky srandovně perou na voze na jednu z nich spadne kus skály. A one není rozpláclá a nenafoukne se zpátky, je prostě mrtvá. Přijde mi to trošku asociální. Jako celek na mě film působil stejně jako Piráti z Karibiku, krásně propraocované žánrové nic.

Mimořádně nenáročná komedie, která ve mě zanechala dojem, že takový film bych snad dokázal napsat dokonce i já. Většina komiky filmu spočívá v tom, že mimozemšťan mluví a jedná vulgárně. Vzpomněl jsem si na profláklé huličské tričko, kde je mimozemšťan s nápisem: Take me to your dealer. Paul v sobě nemá víc invence než tohle tričko. Film také cituje spoustu kulturních sci-fi fenoménů, ale opravdu se jedná spíš o citace, než o jejich parodii. Také je zde přítomný geek humor, jenomže Pegg ani Frost zkrátka budou vždycky vypadat jako anlgáni pivaři, a ne jako nerdi. Takže pokud se chcete pobavit v podobném duchu, pusťte se raději znovu nějakou oblíbenou epizodu IT, nebo Big Bang. Na druhou stranu Paul nijak neurazí a pořád je koukatelnější než jiní americké komedie.

Pro mě jsou X-men: První třída zatím nejlepším filmem série. Jedná se totiž neuvěřitelně nabítý sled úžasných scén, které jako celek dávají i skvělý příběh. Nezajímavější postavou z X-men je podle mě Magneto. Zde je mu věnováno zaslouženě hodně prostoru a rozhodně je na co koukat. Někteří mutatnti mi sice přijodou lehce pitomí (Angel Salvador, Banshee Darwin), ale film je tak dobře udělaný, že se to ztratí a jen těžko by se hledaly slabší místa. Příběh trochu připomíná Watchmen, ale na druhou stranu Watchmen se zcela jistě inspirovali právě u X-Men, takže je to taková spravedlivá výměna. Klíčové postavy jsou obsazeny a ztvárěny naprosto úžasně, herecky ale dominují Fassbender a Bacon. K tomu má film vytříbený vizuální styl ala 60. léta a když přičtu bezchybně zvládnuté akční scény, výsledkem je dokonalý komiksový film.

Komiksová postava Thora, coby předloha, má své limity. Jednoduše není tak zajímavá, jako někteří jeho souputníci. A i když se i ve filmu ukazuje, že obvzlášť na zemi, má tento hrdina jen omezené množnosti diváka zaujmout, rozhodně nenudí. Je totiž nečekaně dobře natočený a zejména vizuelně se jedná o velice líbivý film. Veškeré záběry z Asgardu jsou krásné a když se k nim ještě připojí vesmírné mlhoviny, či duhový most, tak se téměr tají dech. Příběh není žádný mazec, ale taky nijak neurazí a vzhledem k tomu co Thor nabízí Kenneth Branagh zaslouží respekt za to, co dokázal z této postavy vyždímat. Lepší už být nemohl.

Pouze pár dobře natočených soubojů mi brání v tom Šogunová následníka úplně shodit. Natočit tenhle film o deset let dřív, nebo o deset let později, mohl být mnohem lepší. Ale bohužel na něj vyšla kulturně odpudivá 80. léta. A to se v lecčems odráží. Například v kostýmech a účesech, ty jsou sice jakoby dobové, ale někteří roninové se síťovanými tílky a trvalou vypadají spíše jako z klipu Duran Duran, než z historického filmu. A i přes slušné akce, je zde několik vysloveně trapných nešvarů typických pro akční filmy z této doby, např. zrychlené záběry, promítnutí skoku pozpátku atp. Ale největší překvápko si pro vás film schovává zhruba v poslední třetině, kdy se z ponurého a velice slušného soundtracku japonského Morriconeho Masaru Sató, přeskočí do osmdesátkových rockových vod toho nejhoršího ražení. Asi jako by Scorpions zpívali japonsky. To je po atmosférické hudbě hrající ve zbytku filmu jako spadnout v létě do ledové vody. Ale co mi ve filmu vadilo zdaleka najevíc je evidentní týrání koní. Živí koně padají z mostu do vody, dělají kotrmelce z útesu, běží zapálení atd. Příčmež je evidentní, že se nejedná o triky. Dokážu přihmouřit oko, když třeba ve filmu Andrej Rublev napíchnou nájezdníci koně. Tato krutá scéna ilustruje syrovost doby, ale trápit zvířata kvůlie takovéhle slátanině je trošku moc.

Po všech stránkách skvěle zvládnutá kriminálka, jejímž hlavním triumfem jsou herecké výkony. V první řadě samozřejmě ty od Hackmana a Dafoe, ale bylo by nespravedlivé přehlížet skvělé vedlejší role např. Brada Dourifa, Frances McDormand Stephena Tobolowksyho, nebo i Pruitt Taylora Vince. Všichni stejnou měrou přispívají k tomu, že je Hořící Mississippi tak působivým dílem. Navíc Alan Parker má zcela mimořádnou schopnost ponořit se realisticky do světa, který divákovi předkládá a tak působí jeho buranský jih Ameriky na pohled velice reálně a sugestivně. A osobní komentář k vyšetřovacím metodám agenta Andersona: Takhle se na ně musí!

Je zajímavé že film, který rezignoval na kvalitu, dokáže pobavit lépe, než většina hollywoodských komedií. Něco co vypadá jako výtvor, který z nudy vytvořilo pár kamarádů, má větší potenciál, než produkce s desetinásobným rozpočtem. A hlavně je komické, že muzikálové pasáže, se hudebně (ne kvalitou zvuku) minimálně srovnají s 99% muzikálové produkce v ČR, která se kolikrát snaží tvářit, jako vyšší umění. Tím Trey Parker neplánovaně zesměšňuje řadu českých „skladatelů“.

Lars Von Trier, zdá se, má nevyčerpatelnou fantazii. A byť se zde jedná o jakýsi remake, Trierův přístup dává původnímu filmu zcela nový rozměr. A i přesto. že hlavním aktérem filmu je Jorgen Leth, Trier je jakousi velice důležitou hybnou silou, bez níž by to dobré z filmu nevzniklo. Síly ubou těchto tvůrců se nesčítají, ale násobí. Je to patrné z toho, že ty opravdu ty nejlepší momenty filmu vznikají překonáváním úskalí, jež režiséra nutí k mimořádným výkonům. Nejsilnější jsou totiž první, druhá a čtvrtá překážka, kdy je Leth nucen vymýšlet a improvizovat. Ve třetí filmu dostal volnou ruku a není to tak dobré a Trierův příspěvek je dokonce nejslabší, i když je chytrým ukončením filmu. Pět překážek je dalším důvodem, proč si Triera vážit.

Když se dohromady dají jména Hitchcock, Stewart a Hermann, výsledek je jistý. Muž, který věděl příliš mnoho rozhodně patří do zlatého fondu všech těchto osobností. Díky zajímavému příběhu film zaujme již v úvodu a když přijmete pravidla hry, tak vás nepustí až do konce. Jeko geniální zde beru organické propojení filmu a soundtracku, kdy hudba není jen doprovod, ale přímo hybatel děje. Při geniálně zfilmovaném koncertě při Albert Hall nejen doprovází konání postav, ale taky je přímo určuje. I díky úžasnému střihu, patří tato pasáž k tomu nejlepšímu co kdy Hitchcock natočil.

I přes velice pomalý rozjezd má Samsara co nabídnout. Ale divák musí mít trpělivost si smysl filmu musí v jeho velice pomalém tempu vyčekat. Pakliže mu film sedne, získá představu nejen o odříkání mnichů, ale i inspiraci k přemýšlení o životní cestě. Naštěstí vám toto čekání může zpříjemnit krásná kamera a podmanivá hudba. Osobně mám o důvod víc obdivovat muže, jež žijí prosti od všech životních slastí, musí to výt velice těžké, na druhou stranu asi nejsem dost duchovně založený člověk, protože v jejich životním stylu nevidím smysl. A v závěru mě napadlo, že i volba duchovního života může být vlastně velice sobeckým aktem.