kinej

Popmart turné mělo velkolepou výpravu. Avšak ve stínu předešlého ZOO Tv se jeví jako příliš zbytečně pompézní. Třeba sjíždějící citrón už je trošku moc, ten by se mi hodil spíše k Madonně. Také kostýmy - kovbojský Edge je sice odkaz vtipný videoklip Discothéque, ale na koncertě si tento image ala Village People mohli odpustit. Unplugged vložka působí, před megalomanskými kulisami nepatřičně chudě. Za silné okamžiky považuji Gone, Please a závěr - One. Pop považuji za velice vydařenou a moderní desku.

Osobně mě u U2 nejvíce oslovila éra Achtung Baby. V té době přišli U2 s novým, nevídaným a originálním zvukem a podíleli se na definování rockové hudby. A tak považuji i záznam tohoto koncertu za zachycení nejlepších let U2. Už úvod prozrazuje, že vizuální složka je na stjené výši, jako zvuk. Obrzaové koláže jsou jednoduše úžasené zejméno v úvodu, ale i při the Numb. Opravdu se nejedná o jen o předraženou kulisu ale o sourodou kompozici. Není co vyktnout.

Tohle DVD se svým bohatým obsahem určitě řadí mezi ta nejlepší hudební DVD vůbec. Člověk úplně vycítí vklad, nad rámec běžné pracovní rutiny. Tohle DVD opravdu někdo zkompletoval rád. 320 minut záznamu. Víc už si snad ani nelze přát. Opravdu se nejedná od odfláknutý komerční kalkul. Co se týče hudby 70. let tvoří pro mě Led Zeppelin, sploečně s Doors a s Pink Floyd takový geniální zlatý trojúhelník této éry. A tak musím tomuto DVD dát plné hodnocení. A jak tak vidím tvorbu režiséra Dicka Carrutherse, působí na mě dojmem opravdového hudebního labužníka s vytříbeným vkusem (Portishead, Manics, White Stripes). Tenhle člověk má svojí práci rád a je to vidět.

Po prvních slibných pár minutách se objeví první upír a celá atmosféra jde do kelu. Prostě to celé pohromadě nefunguje. Atmosféra odříznutého aljašského městečka je sice tísnivá, ale upíři svou vizáží připomínají spíš mongoloidy a budí spíš úsměv, než běsy. Takle se napětí nestaví. Pokud chcete naplno vychutnat polární izolaci v hororu, pusťte si Věc. Jediné co se mi na filmu libilo, je záběr, kde kamera z ptačí perspektivy přejíždí nad městem ve chíli kdy upíři masakrují jeho obyvatele. Tato scéna je opravdu dobrá a do tohoto filmu je jí škoda.

U Blairwitch jsem se nudil a tak jsem rád, že někdo použil amatérskou metodu znovu a lépe. Tentokrát nemusíte urputně alespoň trochu věřit tomu, že je to všechno pravda, což byl hlavní kámen úrazu Blairwitch, ale můžete se prostě nechat bavit. Rec není napínavý díky představám diváků, ale hlavně díky tomu jak je natočen. Příběh je parádně vystupňován z obyčejné reality show až k hororově brilatnímu závěru. škoda jen, že film není delší a neříká toho krapet více. Očekávám že film čeká nějaký remake, aby film pobralo i americké publikum

Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku.

Tak tohle je regulérní herecký koncert Klause Kinského se vším, co si člověk pod tímto pojmem může představit. Myslím si, že Kinsky velikostí svého hereckého projevu dokonce přesáhl hloubku celého filmu. Je pro film až nepatřičně mnohovrstevnatý. Ne, že by snímek snad byl plytký, jen je to film malý jakoby až Kinskému nestačil. Přeci jen příběh připomíná jednorozměnrné vyprávění pouťových vypravěčů. V kontastu s tím pak například scéna vraždy a následný psychický kolaps jsou tak skvěle zahrány, že by mohli klidně patřit mezi nejsilnější herecké okamžiky filmových dějin. Po technické stránce je film bezchybný, Herzogovi asi nelze nic vytknout. Nakonec musím, bohužel zmínit nešťastné zvukové vybavení DVD, které jsem zakoupil v tafice. Přestože je dabing poměnrě vydařený, to že na disku není orignální zvuková stopa považuji za nehoráznou hovadinu. Zrovna takovýto klubový film, aby byl bez titulků? Tomu jsem se zdráhal uvěřit. Kinského hlasový projev, patří neodmyslitelně k jeho hereckému projevu a to že, jsme byli o jeho němčinu ochuzeni, považuji za veliké distributorské selhání.

Špionážní film, který jde tak trochu civilnější, romatničtější a komediálnější cestou než ranné bondovky. A i tento přístup sklízí úspěch. Chytře vypoinotvaný příběh je vyprávěn s vtipem a v takové dynamice, že člověk ani nemá čas sklouznout k myšlenkám o logice či věrohodnosti toho co je nám předkládáno. Tenhle film prostě díky všem svým složkám prostě svižně prosviští před očima. Navíc jsem byl při sledování ozářen snobskou romantikou šedesátých let, do níž Audrey tolik zapadá, až jsem si popřemýšlel jaké to muselo být kdysi krásné, patřit mezi smetánku, zcestovávat horská letoviska a velkoměsta.

Vlastně jsem po všech těch přečtených kritikách čekal něco mnohem horšího. Myslím, že kvalita filmu přesně odpovídá ambicím, které do nich Tarantino vložil. Zatímco Rordriguezův film přesahuje obyčejné béčko do něčeho většího, Tarantinův film béčkem zůstává. Ani tomu snad vzhledem k námětu jinak být nemohlo. Navíc závěrečnou automobilovou honičku považuji za vydařenou. Největší potíž filmu je v tom, že zatímco dřív bývaly Quentinovy sáhodlouhé dialogy ošperkovány spoustou vtipných replik, zde aby člověk vtip hledal. Smysl pro humor jako by došel. Vypadá to, že Tarantino svou poslední kultovní hlášku vyřkl v Pulp Fiction. Co filmu pomáhá, je skvělý soundtrack. Alespoň že Tarantinův talent vyhrabávat zapomenuté vykopávky a přetavovat je v hity, se rozvíjí dál.

Kachyňův styl své úplné kráse. Tento film snad nejlépe reprezentuje jeho rukopis. Všechny ty kuriózní postavy a detaily krásně demonstrují bezútěšnost a tísnivost dusného meziválečného období. Tyto obskurní podivnosti si s Kachyňovou kamerou vzájemně lahodí. Všechny ty podivné, napříč časem tančící bytosti, působí díky jeho nepokojné kameře jako jarmark podivnosti. Přechody mezi jednotlivými kapitolami jsou navíc doprovázeny dobovými kresbami, což prvorepublikovou atmosféru umocňuje a navozuje kontrast mezi konzumním světem a bídou v jaké žijí hlavní postavy. Navíc se mi zdá, že Kachyňa dokázal bravurně využít naivního hereckého projevu Lukáše Vaculíka a vytvořil tak na plátně plastický charakter kluka poety. Menšík zde ztvárnil jednu ze svých největších filmových rolí, ale důležité jsou i všechny ty epizodní role a roličky, jimiž se film hemží, protože díky nim má film magickou atmosféru.