kinej

Tento film nemá nic, z toho co by mít měl. Na to aby byl dobrým hororem mu chybí jakékoliv napětí, na to aby byl akčním filmem, jsou tyto sekvence velice špatné. To jak Milla Jovovich kosí zombíky totiž působí tak kostrbatě a nereálně, že je to moc i na to, abych se tomu mohl vysmát. Jak už to tak u pokračování bývá, mají sestupnou tendenci, s tím, že zde byl už první díl špatný. Výsledkem je nepodařená trilogie, přičemž ani u jednoho dílu nechápu smysl existence jeho pokračování.

Další z řady filmů, který se svezl na velké vlně katastrofických filmů v 70. letech. Na to kolik žánorvých snímků tehdy vznikalo, je tento poměrně originální tím ,že spojuje motivy vlakových katastrof a virových epidemií. Děj se mi zdé lehce přitažený za vlasy a postavy černobíle šablonovité, vláda je až moc zlá a hlavní hrdina je až moc statečný, ale přesto se jedná o jeden z nejvydařenějších katastrofických filmů 70. let.

Futurama se nehodí pro film. Tento celeovečerák je toho důkazem, chybí mu vyváženost a kompaktnost. Skvělé fóry a ujeté nápady vyzní soustředěné ve dvacetiminutové epiozodě zkrátka vtipněji, zde jsou v delší stopáži rozmělněny a břitký humor je tak částečně otupen. Věřím, že pro spoustu fandů, znamenáná už jen název Futurama plný počet hvězdiček, ale já jsem přesvědčený, že tento film nedosahuje kvalit seriálu.

Na tenhle film jsem se ale načekal pěkných pár let. Křištálová lebka není špatná, ale rozhodně nedosahuje filmových výšin svých předchůdců. Akční scény, například, jsou velice přitažené za vlasy. Indy sice nikdy nebyl nějak obzvlášť realistický, ale často svůj nadpřirozený výkon odlehčil nějakou tou očůravačkou. Ale zde se skáče po lijánách, jezdí se v autech uprostřed džungle bez zakodrcnutí, vytahuje se z bryndy pomocí hadů atd. Nesedí mi ten úkrok od chytrých a vtipných akčních scén do absolutního akčního nereálna. Šerm na autech a skok přes strom do řeky, mají blíž k Matrixu, než k Dobyvatelům ztracené archy. Navíc děj působí, jako by někdo vyhodil pár důležitých stran scénáře do koše. Možná, že je to důsledek toho, že dnes je úplně vše rychlejší, vždyť doba zrychluje. Mezi Indym a Rafanem se v závěru vytvoří duševní pouto, ale není zde žádná gradace ani vývoj jejich vztahu. Vše je umístěno najednou, účelově pro svou scénu a bez vnitřní logiky. A to je velká škoda, protože v Poslední křížové výpravě byl vztah otec syn vystavěn filmařsky a hlavně tedy scénárisiticky naporosto dokonale. Škoda, že čtvrtého filmového Indyho neadaptovali ze scénáře k počítačové hře Indiana Jones and the Fate of Atlantis, což byla geniální adventura, která významem snesla srovnání s jakýmkoliv filmovým Indym.

Po shlédnutí Souboje s nebem mě napadlo, jestli tak náhodou porotci těch festivalů, kde byl film oceněn, neskočili režisérovi tak trošku na špek. Přijde mi, že pod intelektuálním pláštěm, do kterého je film zaobalen, se neskrývá nic, co by vyznačovalo hlubší smysl. Film sice vypadá na pohled krásně, oduševněle, ale nic moc nesděluje. Alespoň nic, čemu bych já, nevěřící, nemexičan, rozuměl. Dlouhé kamerové záběry, určitá značka některých art filmů, se sice hezky pozorují, ale o duševních pochodech hlavních postav toho moc nevyzrazují. Na druhou stranu oceňuji vkusné zařazení erotických až pornografických záběrů, které ač hlavní tahák filmu, nepůsobí nepatřičně, jako tomu u podobných filmů bývá, protože zde dokreslují postavu Any.

Tento seriál je daleko za hranicí obyčejných pohádek. Umělecká stránka je nezpochybnitelná, možná až dominantní. Ve výtvarném stylu je patrný nejen surrealistický vliv. Například v epizodě "Jak šli spát" vypadá podzimní listí jako vystřižené z pláten Miróa. Navíc je seriál, díky úžasnému scénáři, který je maximálně odproštěn od tíhy reality, neskutečně zábavný. Děti snad ani takové absurditky, jako, že se z vajíčka vylíhne klobouk, nedokážou ocenit. Jedná se o nesmrtelné geniální dílo pro děti i dospělé, nemající i díky revoluční animaci ve světě obdoby.

Konečně jsem mohl vidět válečný film z japosnké strany. A nutno dodat, že si Eastwood poradil na výbornou. Skvěle přiblížil japonskou mentalitu a zároveň demytizuje japonské vojáky jako čisté zlo. Režiér poukzauje na to, na co jiš spousta válečných filmů, že vojáci jsou obyčejní kluci atd. Myslím jen, že některé retro vzpomínky si mohli tvůrco odpustit, zejména v závěru působí rušivě. Eastwood je borec a to, že natočil takovouto poklonu o japonkých vojácích, jen dokazuje, jaký je to člověk.

Tento nenápadný snímek, by klidně mohl tvořit volnou trilogii s oběma gangsterskými filmy Guye Ritchieho (Snatch, Lock, Stock..) Na rozdíl od nich má však něco navíc. Přestože se jedná o komedii, nutí diváka přemýšlet o tom, jestli na tom něco není, vzít si spravedlnost do vlastních rukou. Oproti Ritchieho filmům má však něco navíc. Williama Dafoa. Ten jde do své role naplno, a každou scénu ve které se objevuje si krade pro sebe. Čemuž napomáhá i režisér tím, jak geniálně si umí poradit se sekvencemi, kdy je Dafoe na místě činu a vyšetřuje vrařdy. Poslech opery, či promítání přestřelek přímo do vyšetřování jsem zatím jinde neviděl a působí to vskutku osvěžujícím dojmem.

Mefisto je dílo vskutku velkolepé. Nikoliv však velkolepé na výpravu apod, ale zejména na komplexní sdílnost. Höfgen je do hloubky propracovaná postava, a my, díky nesčetným dialogům, můžeme pozorovat její odkrytí až do hlubokého nitra. Tvůrci rozhodně dialogy ve scénáří nešetřili, ale výsledkem je útvar, z něhož doslova tečou myšlenky, poselství a dojmy. Stačí zachytit jen pár z těchto sdělení a zážitek je velkolepý. Režisér se inteligentně vyhnul škatulkování a žádnou z postav není možné snadné posoudit. Zejména konání Höfgena je i přes jeho kolaboraci nejednoznačné, špatně čitelné, za to však realistické. V závěru však je patrné, že i nerozhodnost, či tolerance jsou podpůrným pilířem čistého zla. Brandenauer opět předvádí nestandartně kvalitní výkon. Hraje si s rolí Höfgena a vnáší tak do osobnosti herců, zajímavé otazníky, ohledně upřímnosti a jiných vlastností. Snad jediným nedostatkem filmu je bídný německý dabing maďarských herců, který mírně kazí celkový skvělý dojem.

Podle mého názoru je Modrý anděl i dnes stále moderní dílo. Je to zejména kvůli nadčasové zápletce a také kvůli hereckým výkonům, které lze u dvou hlavních představitelů opravdu s čistým svědomím nazvat geniálními. Tleskám tomu, jak "filmově" se oba herci v počátcích éry mluveného filmu vypořádali se svými postavami. Nalezli přesně tu správnou polohu herectví, bez divadelního přehrávání, která pasuje ke zvukovému filmu. Upocený gymnaziální profesor i extrémně sexy kabaretní zpěvačka působí plasticky. A ostatní postavy jsou také úžasné, tichý klaun, ředitel kabaretu, jeho manželka jsou symbolem dna, do kterého se profesor řítí. I tyto bytosti kdysi možná žili důstojné životy, aby se z nich staly pochybné existence. V tomto panoptiku zopěvačka Lola důstojně září, jakoby nedotčená úpadkem okolí. Film je navíc krsáně dozdoben nádechem německého expresionismu, což dodává magickou atmosféru doby