Hellboy

Tak na tenhle film jsem se poprvé kouknul až dnes... a to byla velká chyba. Bez nostalgie z dětství je to skoro nesledovatelné. Teď se trochu bojím se podívat na Když se rozzlobíme, budeme zlí, abych nezjistil, že je to taky taková v podstatě nevtipná sračka :D 22.01.2019

Docela zábavná jednohubka, která by zasloužila trochu prostříhat.

Některé argumenty skutečně zarazí - a veřejnost o nich asi moc neví. Nábojnice na špatné straně těla, čtyři řádky připsané na konec "sebevražedného" dopisu, smrtelná dávka heráku, po které ještě zvládl se zastřelit.... Tvůrci ale hodně tlačí na pilu, je to celé hodně tendenční, film mohl být natočený trochu střízlivěji. A pak je tady druhá stránka věci - řekněme, že Kurt tedy sebevraždu nespáchal. Jak to ale tedy proběhlo? To už dokument neříká! Permanentně zfetovaná Courtney Love na mě nepůsobí jako člověk, co by byl schopný objednat vraždu manžela. A jestli někdo Kurta zabil, jak to asi probíhalo? Přinutil ho dát si tři injekce heráku za sebou a pak ho odprásknul? To zní dost divně, že...

Málem jsem to zapomněl ohodnotit na ČSFD!!

Skoro 70 let od vydání Wyndhamova románu Den trifidů je tu další z nekonečné řady jeho variací. Tentokrát jsem ale ovlivněný zejména tím, že jsem nedávno viděl dvě klasiky katastrofického žánru: Dobrodružství Poseidonu (1972) a Zemětřesení (1974) - a je fascinující, jak i tento "moderní" film z dílny Netflixu jede v přesně vyjetých stopách tohoto žánru a vlastně z klasické struktury vůbec ničím nevybočuje (snad kromě dvou časových linií). Dobré řemeslo, pramálo nového.

Spoilery. Příběh finské holky Lindy aka Mercedes Bentso, která měla hodně těžké dospívání, skončila na heráku, celý život jí chyběl otec a tak ho podvědomě hledala ve starších partnerech, a možná i proto je trochu nezdravě moc závislá na matce, a teď se snaží prorazit jako rapperka, která ve svých textech tyto problémy nějak reflektuje. Nejdřv jsem myslel, že to bude film o mládeži na drogách, ale Linda se z téhle závislosti dokázala vymanit - právě skrze psaní textů a hudbu, a o tom je film především. Dokumentaristé ji sledovali během asi 6 let, během nichž vidíme, jak se hudebně vyvíjí, srovnává si život, podaří se jí nahrát své první album a dokonce si najde přítele, což je ovšem odsouzený dvojnásobný vrah, se kterým se vídá jen když má vycházky! (Zase ale oceňuju ten přístup "keepin it real". Ostatní z gangsta rap scény jen kecají, ale ona fakt chodí s někým z podsvětí). Její příběh je nicméně inspirativní, a je hezké vidět, jak její snaha a píle přinášejí výsledky a z obyčejné smažky se stane člověk, který má své album na Spotify. Bohužel Linda není až tak sympatická a angažovaná, ve skutečnosti je v některých chvílích poněkud namyšlená a jindy zase dětinská, a zatímco třeba Silvana rapuje proti sexismu a rasismu, tak Linda si se sebou tak trochu neví rady; Silvana je "empowered a empowering", zatímco Linda je trochu "underdog", chudáček s násilnými a šokujícími texty ala Řezník a jen asi jednou se v jejích textech objeví nějaká hlubší myšlenka typu, že rapovat nemusí jen chlapi.

Ve filmu vystupují: polský vzpěrač Kryštof Wierzbicki, světový šampion (420 kg na mrtvý tah), jeho žena Mařena, a jejich novorozeně. O kom a o čem ten film má být - těžko říct. Ačkoliv se film jmenuje Newborn, tak samotné dítě tam hraje jen minimální roli, spíše žádnou. Mařena je celou dobu naprosto upozaděná, a to do té míry, že až na cca 50. minutě se dozvíme, že je také vzpěračka. Do té doby je někde v pozadí a je zobrazena zejména jako matka dítěte. Ve středu dění tak stojí tedy zejména Kryštof, který vzpomíná na své krušné dětství. Jeho otec rodinu opustil, on sám zažil hodně bití. Film tak nabízí dvě nevyřčené myšlenky - klasický příběh from zero to hero o otloukánkovi, který se skrze vlastní píli stane mistrem světa, a pak ještě příběh člověka, který to měl v životě hrozně těžké, ale jeho syn už si bude žít v bavlnce. Filmu moc nepomáhá, že všechny Kryštofovy vzpomínky na trudnou minulost jsou jen voice over, a divák během nich vidí pokaždé ten stejný statický výhled z okna (což zřejmě simuluje uzavřenost jeho dospívání, ale stejně!!). Strašně moc pasáží zobrazujících běžný rodinný život, koupání mimíska, takové ty normální starosti. Nic zajímavého. Ani ten (zamýšlený) kontrast svalovce a novorozeně tady nijak zvlášť nevynikne. :(

V roce 2017 byla bombou nainstalovanou v autě zabita maltská novinářka Daphne Caruana Galizia. Po její smrti se dala dohromady skupina novinářů z celé Evropy, aby vyšetřili, o kom zrovna psala, a kdo tedy pravděpodobně stál za její vraždou. Výsledkem jejich práce je mj. i tento film. Nabízí se srovnání s vraždou Jána Kuciaka, jenomže na rozdíl od Slovenska tady se skutečně něco děje! Policejní vyšetřovatelé mají takřka okamžitě jasno v tom, kdo útok spáchal a ve filmu se rekonstruují události, které vraždě předcházely. Vše doprovází naléhavý hlas komentátora, čímž film připomíná Filmové týdeníky. Nakonec se tu prověřují špičky vládní strany, prodej pasů bohatým Rusům atd, a dokonce se filmaři nebojí na jednoho z ministrů ukázat prstem, což mi přijde docela odvážné. Fakt docela napínavá podívaná, kdy divák skutečně neví, co všechno se novinářům podaří odhalit.

Příběh maďarského Rumuna Jožky, kterému v 17 letech ukousnul medvěd půlku obličeje. Natáčeno časosběrně, přičemž celých prvních 50 minut se odehrává jen v letech 96-97, kdy Jožku pozve německý chirurg do Německa a pokusí se z jeho obličeje ještě něco zachránit poté co Jožka už absolvoval asi 60 nepříliš úspěšných zákroků v Maďarsku a Rumunsku. Tato část je skvělá a obstála by jako samostatně fungující film, který stojí především na ukázání propastného rozdílu mezi nuzným životem v Jožkově Rumunské vesnici, kde se pokrok zastavil v 19. století, a lékařská péče je mizerná, a vyspělým Německem, kde se Jožkovi dostane skvělé péče a odkud si nadšeně přiveze video a VHSky. Kromě toho je tu ještě drobnější dějová historická linka o tom, jak Caucescu rád lovil medvědy a proto jich tady v karpatských lesích žije hrozně moc. Poté, co se trochu "opravený" Jožka vrátil ze Západu do své vesnice ho filmaři opustili. Z nějakého důvodu se ale rozhodli, že to nestačí a následně se k němu každých cca 5 let vraceli, aby se podívali, jak se mu dál daří. To tvoří celých zbývajících 40 minut filmu. A to je taky hlavní kámen úrazu, protože už to nepřináší nic nového a upřímně netuším, co si od toho tvůrci slibovali. Jožkovi se pochopitelně nedaří, protože ženu si asi nikdy nenajde, takže pozvolna propadá alkoholismu. No a to je vše, co se stalo mezi roky 1997-2017. Škoda tohoto naprosto zbytečného 40 minutového "dodatku".

Třídílná minisérie sestříhaná do podoby filmu. "Utajená" historie o zkáze holandského parníku Van Imhoff, který během druhé světové války převážel zajaté německé civilisty, a když byl zasazen bombou a začal se potápět, kapitán lodi odmítl německé zajatce zachránit, takže se jich asi 400 utopilo. Filmaři sledují dva lidi pátrající po tom, co se vlastně přesně stalo: Thomase, vnuka německého doktora, který po zkáze lodi zahynul, a Anouk, vnučku holandského kapitána, která vůbec netušila, co její děd provedl. Thomas se snaží Anouk s timhle nějak konfrontovat, přimět ji, aby pochopila, že její předek se dopustil v podstatě válečného zločinu, což je pro ni pochopitelně extrémně těžké přijmout, a proto sama hledá způsob, jak dědu obhájit. Oba dva spolu i zvlášť cestují po celém světě po stopách událostí, a hledají svědky a dokumenty, které by objasnil, co se vlastně přesně stalo. Dokument je doplněn inscenovanými dobovými záběry (sépiový filtr ftw), které občas působí dobře a občas naprosto příšerně. Přesto se na film vlastně docela dobře koukalo.