sportovec

Představa, že pohádky jsou určeny převážně dětem, je naivní a poněkud nedospělá. Zejména to platí v případech, kdy pohádka přerůstá do mýtu a navíc se šatí do rozvinutých psychologických zázemí svých vůdčích postav. Původní poslání této vyprávěnky pak vícerozměrově ožívá a blýská ligotá ve více rozměrech. Připočte-li se k tomu kvalitní hudba, pozoruhodný scénář, mistrná Rážova režie, zdařilá koprodukce hned čtyřdomá, předjímá se tak trochu Rada Evropy ve své nejpozitivnější reprodukci. Skvěle - magickorealisticky - jsou dotaženy i postavy obou zlodějíčků. Důslednost v i v detailu zdobí skutečného mistra. A tady je těch mistrů hned přehršel.

Tento díl dosvědčuje krach kupónové privatizace devadesátých let i oprávněnost Zemanovy charakteristiky tohoto kroku jako "loupeže století"; potvrzuje i nákladovost tohoto kroku do propasti v Mládkově odhadu 700 mld Kč (dnes kolem 2,5 bil Kč). Tato tzv. radikální varianta privatizace nakonec ani časově celý proces neurychlila; vývojová - dobově "gradualistická" varianta, vyvíjená týmem českého místopředsedy Vlasáka by vedla ke srovnatelným pozitivním výsledkům za cenu minimilizace ztrát oněch 700 mld.

Jako evokace dobové atmosféry velmi dobré, bohužel je opomenuto v úplnosti osvobození. Odbývání Beneše je na hranici dobrého vkusu.

Poctivé převedení osobitých thrillerů Fredericka Forsytha zrcadlí poctivou vůli autora scénáře i režiséra co nejlépe dostát postižení atmosféry pozdního komunismu v SSSR i zemích Varšavské smlouvy. Československé reálie přitom ovšem stůňou a umírají na úbytě. Film sám má potřebné technické i herecké kvality a nelze ho zahrnout v žádném případě do tzv. béčkové kategorie. Historický byl už vlastně v době svého uvedení do kin. Etický bonbónek na závěr jednak zachycuje osobité vztahy napříč zpravodajskou komunitou, jednak postihuje její nečetnou menšinu, která neztrácí kontakt se slušností a lidstvím.

Jinak dobře odvedenou práci kazí absence zmínky o globálním rázu velké hospodářské krize třicátých let. Vůbec nebyl zmíněn agrosektor prvorepublikové ekonomiky, Agrobanka a hospodářská zázemí socialistických stran a všeobecně i prvorepublikové družstevnictví. Samostatné díly by zasloužilo Slovensko a Podkarpatská Rus. I to bylo Československo.

Spíš než detektivka je to thriller, který nese řadu romantických znaků dobrodružného lehce rodokapsového románu první čtvrtiny minulého století. Prvorepublikové prvky v poetice filmu stupňují napětí a vzrušení způsobem, který dnes budí spíše soucitný úsměv. Přesto bych tento film nezatracoval a spíše ho posuzoval v kontextu naší filmové tvorby třicátých let minulého století.

Vynechávání politické složky, absence popisu Masarykových hospodářských názorů a postupů, úsilí o etablování západopodnikatelských subjektů k oslabení jednostranné závislosti na Německu, vlivy deflační politiky atd. jsou samy o sobě závažné. Vrcholem je ovšem představování Klementa Gottwalda jako zakladatele KSČ (namísto Bohumíra Šmerala. To už je šmíra!

Význam Ostravy je mimo diskusi. Ve stejnou dobu však existovala liberecká průmyslová oblast a v něčem i zajímavější byla oblast brněnská, kde se textilní průmysl prolínal s hornictvím. Praha a Kladno nebo Ústí nad Labem rovněž nejsou bez významu. Autorům pořadu však nestály ani za zmínku.

Záleží na zorném úhlu pohledu i kvalitě povědomí o ruské identitě. Země, která nikdy nepoznala skutečnou demokracii a která za své úspěchy krvavě platila po celé své takřka dvanáctisetleté dějiny, je už pro svůj euroasijský rozměr jedinečná. Když Masaryk psal svá prvoodbojová memoranda, odhadoval počet obyvatel Ruska na 400 - 500 mil. Na bývalém území SSSR žije zhruba 300 - 320 mil, v historické Rusi XVI. - XVIII. století 150 mil. Populační otázka je ústředním problémem putinské doby; v Rusku - sovětském i demokratickém - zrála již od sedmdesátých let spolu s notorickým alkoholismem. Putin bude jednoho dne vystřídán a zhodnocen. Největší slabinou dokumentu jinak profesionálního a mimořádně zajímavého je rozpor mezi komentářem a mladým dynamickým státníkem. Jsou tak trochu až protikladné obrazy, které naznačují slabiny ne Putinovy, ale autora Manského.

Zajímavý pohled na mussoliniovskou Itálii dvacátých let i na metody nejstaršího fašistického režimu. Balanc mezi figurkářskou kýčovitostí a přesným zachycením doby je vyztužen věrohodným zachycením mikrokosmu vnitrohotelového života i dobrou psychologickou studií místního fašistického pohlavára a jeho neméně odporného amerického gangsterského doplňku. Poněkud idealizovaný portrét hlavní hrdinky i jejích dětí nepostrádá půvab a dobré zachycení nejlepších vlastností středních vrstev. Za zmínku stojí i postižení světa demokratického odboje a druhé, lepší Itálie. Určitý dramatický náboj má i pohled na užší rodinu hlavní hrdinky. Ve výčtu jmen tvůrců tohoto díla zaujme zvýšený výskyt jihoslovanských příjmení; mohlo by to spoluvysvětlit určitý odstup od anglického i italského prostředí a převládající věcnost scénáře i režie. Druhá řada seriálu otevírá prostor pro pokračování tohoto žánrového obrázku.