Pecival

Jistá poetičnost tomu upřít nelze, ač magické atmosféry úžasné Červené Linie nedosahuje. Hlavní problém spočívá v tom, že přes všechny ty dluhé záběry přírody, se poněkud zapomělo na příběh. A že šel rozvinout v hodně hutné drama. Malick se spíše soustředí na vizuální stránku filmu, což je podle mě škoda. Některé scény jsou zbytečně dlouhé a proslovy vypravěčky mi nepřišli dvakrát objevné. Gere se mi moc nepozdával a Brook Adams, ač sice hezká, mi přišla neuvěřitelně chladná a odtažitá. A to neberu v potaz jejich pochybné morální kvality. Nejzajímavějším tak pro mě byl Sam Shepard v roli farmáře. No je to o fous, ale na ty čtyři to nakonec vyjde, hlavně díky parádnímu soundtracku.

Dvě sestry, dvě rozdílné povahy a dva rozdílné osudy. Je lepší smířit se svou průměrností, vybudovat spokojený domov než hnát se za slávou i úspěchem? Někdo to má v povaze, že spokojen nebude nikdy a někomu zase stačí málo. Propojení krásné hudby, dobrého scénáře a kvalitní režije tvoří přemýšlivý, dojemný snímek. Je jasné, že takový film stojí a padá na hercích a tady tvůrci rozhodně vedle nešlápli. Nejvíce je vidět Emily Watson, která měla pravda nejvěčnější roli, ale nutno podotknout, že psycho-ženské ji prostě sedí jako ulité (viz. Prolomit Vlny). I Rachel Griffiths velmi dobrá. A mě osobně moc potěšila přítomnost mého nejoblíbenějšího hudebního motivu (Spiegel Im Spiegel).

Tento film je nutno vidět s dabingem! Ten dá těm ujetým HK fórkům ten pravý feeling, protože sám je absolutně mimo. V kombinaci s ním totiž film obsahuje celou řádku dosti pekelných scén, obzvláště tři zlodějíčci sou hodně hutní. A navíc mají hodně prostoru, takže to není jenom o Michelle a Cynthii. Souboje vyjma toho posledního, který se hodně povedl, možná nejsou úplně sto procent - zrychlovačky, hodně divoké střihy, ale mě to vůbec nevadilo - pěkně to ladilo k celkovému vyznění filmu. Naprostá spokojenost. Už se těším na další díly série.

Pohodová, nenásilná triková jízda, která si neklade žádné velké ambice, než být jednohubkou pro nudné odpoledne. A to podle mě splňuje. Nečekejte žádný třeskutý humor, spíš pár lehčích pousmání. Na oplátku tu je nemálo fakt povedených trikových scén, které vypadají velmi solidně i dneska, fajn postavy a celkově dobrá pozitivní atmosféra.

Výborná Holly Hunter v syrovém psychologickém dramatu, které nikam nespěchá a pomalu rozkrývá motivy jednotlivých charakterů. Sice mi chvílu trvalo, než jsem tomuto zvláštnímu milostnému trojúhelníku přišel na chuť (balící metody Harvey Keitela nejsou zrovna můj šálek čaje :), ale poslední půl hodina už mě zcela pohltila. Hudba mě kupodivu nijak zvlášť nezaujala a to je piáno můj nejoblíbenější nástroj. ... Tak jsem si pustil po nějaké době soundtrack a musím říct, že například úvodní motiv je excelentní. Těžko říct proč jsem to ve filmu nezaznamenal.

Jelikož nejsem nějaký velký fanda hororu, vůbec mi nevadilo, že tohle žádný horor vlastně není, ikdyž pár hodně hutných scén by se našlo. Vlastně je to spíše drama se špetkou romantiky o jedné trochu zvláštní dívce, které se ke konci trochu .. ehm... zvrtne. Největším kladem je jednoznačně mimořádná Sissy Spacek, která všechny své polohy zahrála naprosto dokonale, že jsem si přál, aby film nebyl podle Kinga a skončil romantickým objetím. Moje největší výtka zní, že si mohl De Palma trochu více vyhrát se závěrečným armageddonem. Sice natočen docela zajímavě, ale na můj vkus moc krátce.

Málo vtipné a po většinu i málo romantické - chemie mezi hlavními postavami se taky nekonala (což mohl být možná záměr, ale kdo se na to má dívat). Navíc mi byla postava Michelle Pfeiffer dost nesympatická, ač šlo možná její chování pochopit. A ani Michelle samotná se mi moc nezdála - ne že by nebyla hezká (když se namaluje :), ale něco mě na ní nesedí. Takže to celé oddřel Al Pacino, který má naštěstí šarmu na rozdávání. Celkově spíše zklamání.

Další Kurosawův snímek, jehož námět bude člověk spíše znát ze západní předělávky (Leone,Hill), případně knižní předlohy. Jedná se o kvalitní snímek, který rychle odsýpá hned od začátku, za doprovodu dobrého soundtracku. Jedinou výtku bych měl k soubojům, které byly opravdu příšerné (po Rašomonovi směle konstatuji, že toto Kurosawova parketa opravdu nebyla), ale je to vcelku bezvýznamné.

Tato zvlášť v první polovině téměř dokumentární sonda do života New Yorkské smetánky konce 19. století mě velmi zaujala. Ze začátku banální příběh slouží pouze jako pomůcka pro vyobrazení hostin, plesů, divadel, intrik, pomluv, klepů a všech podobných kratochvíl vyšší vrstvy, kde odlišnost se neodpouštěla. A navíc v doprovodu přímo exkluzivním. Z milostného trojúhelníku mi přišla nejméně výrazná Michell Pfeiffer, ale měla to vedle velmi charismatického Lewise a neskutečně krásné Winony opravdu těžké. Meditace na téma promarněných příležitostech, života ve zlaté kleci nebo risku pro tu pravou a nevinnosti, která zase není tak neviná.

Film trpící poněkuď nemalou mírou vyumělkovanosti a nevěrohodnosti. Naštěstí to zachraňují herci - ať už pořád hezká Meg Ryan, sympatický Adam Brody a nakonec i ta Kristen Stewart (možná by jí přecijen byla škoda, kdyby se tím stmíváním nadobro znemožnila). Možná je problémem filmu absence hlavní love-story a nebo také dosti nevěrohodné dialogy. A možná úplně něco jiného...