Wysch

Seriously, logika zmizela. Jako. Ve. Velkým. Ale je to aspoň prdel.

Hodně dlouho jsem uvažoval, jestli 3 nebo 4... Ale prd, to není vůbec pravda. Ve skutečnosti jsem chvíli uvažoval, jestli půjdu opravdu proti proudu a dám plnou dardu, a to z několika důvodů: Zaprvý se film snaží ukázat, že východoasijskou kulturu, resp. japonskou kulturu, nemůže západní člověk nikdy pochopit; zadruhý Matthew Fox je výtečnej; zatřetí Tommy Lee Jones, ať už MacArtymu není vůbec podobnej, má okoukaný jeho gesta, až to vtipný není; začtvrtý Eriko Hatsune je nádherná ženská a zápátý ta všudypřítomná atmosféra poválečnýho Japonska má svoje kouzlo a svojí filmovou krásu. Nakonec jsem ale dal 4, protože ve skutečnosti celý ten zárodek příběhu, totiž předválečná love story, mi přišel vlastně prvoplánovej (neřekl bych, že zbytečnej), a do té politiky snímek spíš nakoukl, než aby vhlédl zhluboka dovnitř. Ale za to, že se nenásilně a upřímně snaží film ukázat, jak odlišní vlastně jsme, si ode mně zaslouží jeden velký potlesk. Jo a emoce se u mě projevily, ne že ne.

Když se na plátně potká Dwayne Johnson a Liam Hemsworth, mělo by to bejt příjemný filmový session. No jaký překvapení to je, že to vlastně není. Oba dva kluci se sice snaží, ale není důvod. Celej film je tak prázdnej, tak sterilní, tak uboze vzdušnej, až si po čase začínáš říkat, jestli jako ten film vůbec má nějakou filmovou hodnotu. Ale abych zase nekritizoval moc, feeling osmdesátek je super, a to včetně nikdy nemizijícího slova "fuck". 55%

S odstupem času zjišťuju, že co se filmu týče, v paměti mi utkvěl výtečný černobílý začátek, který kromě celé řady vizuálních nápadů přinesl i nejnapínavější pasáž celýho snímku. Franco se sice snaží, ale nemyslím si, že dramaturgicky jeho charisma do filmu pasuje. Spíš nepasuje. Stejně tak dvojička kouzelných holek Weisz + Kunis, které jsou sice na pár minut sexy, ale po chvíli se změní nejen jejich polarita, ale i jejich vizáž. Respektive u Mily se tak stane. Těšil jsem se i na Dannyho Elfmana, ale jak jsem postupem filmu zjistil, bylo to zbytečný těšení se. Jak říkám, to nejlepší přijde v prologu, všechno ostatní už je jaksi navíc a hlavně celý smysl filmu je jaksi mimo můj záběr. Trochu zklamání z trochu dost průměrnýho filmovýho zážitku, což jsem u režiséra takovýho jména, jakým je Sam Raimi, opravdu nečekal. Průměrných 55%

Prostě bezkonkurenční letní prdel. Chtěl jsem napsat víc, ale postupem času jsem zjistil, že ta první polověta vystihuje film ve všech ohledech.

Mno... [ČSFD projekce] potěšila alespoň tím, že byla na Andělu. Což je super. Film jako takovej ale? Zaprvý musím říct, že jsem neviděl ani jeden trailer, nečetl jsem o filmu ani čárku, jen jsem tak nějak věděl, že tam budou velký roboti a velký mufloni, teda ufoni. Záměrně jsem se informacím vyhejbal, protože jsem šel na del Tora. Jenže jaký bylo moje překvapení, když jsem v kině zjistil, že jsem nešel na pohádkovýho hračičku del Tora, ale na přemrštěnýho Travise Beachama, jehož remake Titánů jsem si tak užil, ale jehož slátaninu jménem Pacific Rim jsem místama hodně protrpěl. Páč tam, kde v Titánech je (sebe)ironie a nadhled, tam v Pacific Rim je jen hromada patosu a klišé a kýče. Tak moc, že i mně, jakožto velkýmu fanouškovi patosu a klišé, to přišlo až moc. Zadruhý musím říct, že jsem ještě s úvodní scénou pořád čekal, že uvidím chytrej blockbuster s del Torovým podpisem, ale jak čas ubíhal a můj zadek začal víc naříkat, došlo mi, že jsem viděl jen letní popkornáč bez špetky nápadu. Proto je pro mě tak přepvapivý, že kdybych nevěděl, že to jakože natočil del Toro, hned bych film s klidem nahodil do Emmerichovy stáje. Nebo bych to bral jako nepřímý pokračování Real Steel, kde se ti roboti fajtovali taky stejně dobře. Jenže problém je prostě v tom, a to už bylo vidět v Hellboyovi, že del Toro neumí tak skvěle nadávkovat akci. On je vlastně tak špatnej, že i jinak v akci špatnej Nolan je proti němu o tři třídy vejš. Akce je totiž v del Torově podání absolutně sterilní, chybí tam jakejkoliv náznak drajvu, napětí a přebývá v ní absolutní nadváha kýče a klišé. Ježišmarja, ještě teď se mi vybavujou scény, kdy se roboti připravujou do boje, jejich pózy, a ke všemu je to korunovaný naprostejma bejkárnama, který postavy vypouštěj z pusy. Další problém je v tom, že tak průhlednej scénář jsem naposledy viděl u Battle: Los Angeles, jenže u něj to ani tak nevadilo, protože Liebesman má alespoň vkus na akci a umí ji podávkovat, což bylo vidět i u dvojky Titánů, byť ne tak okatě, protože upřímně, bez tý akce by Wrath of the Titans byl totální sračka. Jenže del Toro je přeci režisér jinýho kalibru, i když jsem věděl, že to bude o robotech a monstrech, stejnak jsem tak nějak naivně doufal v jeho pohádkově hračičkářskej přístup a vizuální orgasmus. No vizuální orgasmus Pacific Rim má, a to v absolutně totální destrukci všeho, a to tak megalomanskej, že i totální destrukce Metropolis v Man of Steel je proti němu slabej odvar (a to už jsem u MoS mluvil o tom, že ta destrukce nemá v současným ani minulým filmu obdoby). Jenže, stejně jako v MoS, ta destrukce je absolutně prázdná, nevyvolává žádnou emoci v divákovi, protože za a) prostředí je sterilní, b) na postavách divákovi absolutně nezáleží. Možná už jsem rozmlsanej "chytrýma" blockbusterama, ale takhle si moderní letní film opravdu nepředstavuju. Bavit diváka totiž vyžaduje podle mýho i trochu něčeho víc než jen šplouchání se v Pacifiku a kočkování se s monstrama. Je proto vlastně smutný, že ten film mohl bejt kulervoucí, kdyby měl víc nálady, jaká byla v závěrečným pádu Mark. III do trhliny, kdy byl vidět ten nádhernej svět zvířátek, který byly tak velký, že i Godzilla je proti nim miniaturní. K tomu si připočti totální sračky, co vypouštějí postavy z úst, absolutně průhlednej scénář, kdy už hodinu před finále víš, že tu trhlinu zavře jaderná autodestrukce robota, a hlavně asi tak osmdesát tisíc nelogičností, který vyvolávaj salvu smíchu. Smutnej průměrnej film. [55%] Jo a ještě dvě[P.S.] GLaDOS je super. Pokud měl Pacific Rim jakože nějak ctít japonské kaiju eiga, tedy jakože monster movies, bohužel byl úspěšně překonán skromným Cloverfieldem. Před pěti lety.

Jako já chápu, že se asi dětem líbily ty žlutý vnitřky kindrvajec a že je to asi jakože vtipný, ale když jedinej vtip, kterej ve filmu vidím, je založenej na krkání, prdění a jménu (Velezadek)... a hlavně jsou tam ty kindrvejce. Jako moji synovci z toho byli trochu uvařený, a já to chápu, protože jejich máma (moje ségra) je chytře vychovává na starých českých pohádkách a seriálech typu Pat a Mat, což je super, vzhledem k tomu, že mají španělský příjmení, takže jako vlastně moderních animáků rádoby pohádek znají ještě míň než já; ale já jsem se fakticky nudil. El Macho byl dobrej, ale bylo ho málo, šablona příběhu se PŘÍLIŠ nezměnila a hlavně oproti jedničce je film víc o těch kindrvejcích než o tom zlým padouchovi, co se napravil. Jo a zlatý flashbacky z jedničky. Moc těsné tři.

Eh. Já vím, že je to asi pro děti. Ale i to dítě už přece musí bejt totálně zesyflený stejnýma šablonovitýma příběhama s trochu jinejma hrdinama. [oproti dvojce silné tři]

No dobře. Já vím, že to vykrádá od Smrtonosný pasti po Čtyřiadvacítku ve svojí sedmé řadě úplně všechno. Že postavy během filmu pronášej sračkovitý hlášky. Že Morgan Freeman nehraje a že Aaron Eckhart jako prezident je modelem skvělýho člověka, kterej je čestnej a plnej zásad. A že Gerard Butler je ten největší ohnout a řízek široko daleko, kterej jedním tahem posílá šikmovoký na druhou stranu tak snadno, až se chce z toho brečet. Co na tom, že film je sračka jak poleno a že nemá ani špetku nadhledu a je plnej patosu a klišé a kýče s prostřílenou americkou vlajkou, a že větší demenci než "I swear to the flag of the United States!" jsem možná ještě ve filmu neslyšel. Ale já se bavil tak dobře, až jsem si s láskou zavzpomínal na stejně sračkoidního snajpra Wahlberga a stejně vymatlanou osmdesátkovou éru, kdy geroj největšího kalibru zmasakruje bandu teroristů a ještě stihne přitom zachránit celej svět.

[ČSFD projekce] Rozmýšlel jsem svoje zhodnocení fakt dlouho, ale nakonec si dovolím dát velice těsných pět. A to z několika důvodů. Pro jistotu si jen dovolím upozornit náhodnýho čtenáře, že mi občas asi ujede SPOILER, ale budu se snažit nějak mlžit. Takže 1) Nejsem absolutně žádným fanouškem Supermana. Pokud si dobře pamatuju, jedinýho Supermana, kterýho jsem viděl, byla první řada Smallville, a několik dílů tý ptákoviny s Teri Hatcher, do který jsem byl ve svejch cca desíti letech úplně brutálně zamilovanej. Jo a viděl jsem Singerův Návrat a prej jsem tomu dal 4 hvězdy, ačkoliv si z toho filmu už absolutně nic nepamatuju. No však už je to šest let, co jsem na tom byl v kině, že jo. Čili to, že nejsem fanda Supermana, je podle mě vlastně plus, protože k filmu přistupuju jako naprosto nezaujatej divák a o Supermanovi vím jen to, že má červenou pláštěnku a dneska už nenosí červený slipy!. To, že o nějakým příběhovým pozadí Supermana nic nevím, je podle mě totiž silný plus, neboť úvodních cca 20 minut mě absolutně dostalo do kolen zkázkou Kryptonu. A flashbacky v průběhu filmu jsou absolutně kulervoucí, ale o tom víc níž. 2) Man of Steel je megalomanská ptákovina. A opravdu megalomanská. Tak mega, že Avendžři od Marvelů svojí destrukcí New Yorku hrají jen druhou ligu. O tom taky níž. 3) Soundtrack je moc dobrej. A to bez ohledu na to, že ho pouštěli před filmem a nějaká rychlá ruka vpředu za to získala tričko se Supermanem. Nebo co to bylo. Ale jako ne, že by se Zimmer extra vytáhl, není to žádnej ultraoriginální kousek, ale je to stejně naléhavý a stejně epický Inception a Dark Knight, což se počítá. Ke všemu, a to asi opakuju u každýho Zimmera, ten chlap má neskutečnej cit pro tempo, a jeho hudba hodně často udává tempo divákova tepu, často je Zimmer ten, kdo určuje, jestli scéna je epická nebo ne. 4) Osobně chápu Supermana jako divnýho týpka ve slipech a pláštěnce a rukama směšně nataženýma dopředu, když letí. Proto je pro mě tak strašně překvapivý, jak vícevrstevný vlastně ten film umí mít. Nemyslím si, že by Nolanův zásah byl niterný, mně osobně přijde, že Snyder dělal všechny akční scény a flashbacky byly natočený s Nolanovým dohledem, protože tyhle flashbacky jsou ty naléhavý a příběhově hodně temný (nebo barevný) podložky, který utvářej Supermanův charakter. A tady už přichází ten delší rozbor, proč je podle mě Superman nejen cool, ale ještě ke všemu i trochu chytrej film. Pro ušetření místa v komentáři prosím blikni na můj pseudoblog >) __________________________ Man of Steel považuju za dobrej film. Hybrid mezi BB a Marvelovkama, ale dobrej hybrid. Možná s opětovným shlédnutím moje dojmy klesnou, nebo naopak stoupnou, kdo ví. [85%]