TheRaven

Celkem koukatelná záležitost, která zaujme spíš prostředím, než samotným „monstrem“. Že je něco jiné, ještě neznamená, že je to zlé. A že jsme Homo sapiens ještě neznamená, že jsme klaďasové.

Klasický sedmdesátkový zvířecí horor aktualizovaný pro jednadvacáté století. Kdyby na konci vylezl zpoza domu pavouk velkej jako celej panelák, minimálně jedna hvězda by přibyla. Jinak upřímně doufám, že se tím, jak překotně se ten miloučký blízkovýchodní pavouk množil a jak rychle zaplavil celý bytový dům podivně kruhovitého tvaru, tvůrci nesnažili sdělit nějaké poselství, respektive nějaké jiné, než že bychom si měli dát pozor na invazní druhy od bolševníku po nutrii. Ale jsem z toho trochu v rozpacích. (Strougy snad promine, že jsem na to nakonec šel sám.)

Po nepříliš pozitivních recenzích příjemné překvapení. Pointa sice nikterak originální, přesto mě navzdory roztroušeným vodítkům nenapadla. Vizuálně podmanivé, podzim a poloprázdné lázeňské středisko zkrátka funguje. Převod Karikova specifického stylu na velké plátno se podařil lépe, než bych čekal, že je možné. A to Smršť zrovna nepatří k jeho nejlepším zářezům, proto možná i dobře, že film je spíš něco jako sequel. A že na konci zůstává pár nejasností? Sere pes. Fajn kinozážitek.

Hrozná kravina, ale „f'bidn čemBAH“ už z hlavy nedostanu.

Když jsem před více než dvěma roky jako film pro romantický večer vybral příběh dvou pejsků The Plague Dogs (1982), dostal jsem z nepochopitelného důvodu doživotní zákaz pouštět animované filmy. Nakonec se nade mnou ale slitovali. Příležitost jsem chytil za pačesy a pustil milý vánoční snímek Zapomenuté hračky. Inu, zákaz se prý prodlužuje na neurčito. :/

Se Šíleným Maxem to mám trochu jako s Terminátorem. Když mi bylo osm, dvojka mi připadala výrazně lepší než jednička. Větší rozpočet, víc akce, víc všeho. Postupně se to ale zcela převrátilo. Druhý Terminátor je sice pěkná atrakce, ale na mnohem syrovější a temnější jedničku zdaleka nemá. Totéž druhý Max, který sice nabídne spektakulární honičku, ale to je asi tak všechno, nemluvě o mimořádně jednoduché zápletce, která by vydala tak na dva odstavečky

Strašná nezodpovědnost hlavního hrdiny. Celou dobu jsem trnul, jestli to letadlo stihne, nebo ne. Na jeho místě bych byl zpocenej až na prd* a on si tam v klidu sedí a směje se jak měsíček na hnoji.

Jedna dolu za to, že nešli do toho divadla. To mě fakt neskutečně naštvalo.

Drobný spoiler: Pokud vás na tenhle film také nalákal King opěvováním poslední scény v knize Danse Macabre, vezte, že žádná taková scéna ve filmu a není a podle Cormana ani nikdy neexistovala. Vypadá to, že mistr na film koukal s kokainem u nosu a s pár promile v krvi a ten dokonalý závěr si prostě vysnil. Ale i tak celkem zábava, i když v druhé polovině snímek kapku ztrácel tempo.

Původně jsem se zlobil, protože jsem čekal, že mi žena po celodenní túře zlomyslně pouští dvou a půl hodinovou konverzační romantickou komedii. Jelikož to je zjevně to, co mě napadne při spojení "incestní Mia Goth v tom nejbližším, co má Bioshock k filmové adaptaci".