Enšpígl

Tenhle film musel vymyslet člověk s mozkem na úrovni retardovaný škeble, protože nikdo jinej by toho nebyl schopen.

Tak tohle je film Nevinná v bleděmodrým. Jen s tím rozdílem, že Nevinná je mladej film přímočaře uhánějící do finále, kdežto Tři dny ke svobodě je spíš usedlejší filmeček, která má na všechno dost času a nikam se nežene. V první části je to spíš o filmařině a hereckých výkonech. Rejža hodně lpí na tom, nám představit Russella jako milujícího tátu i manžela, naprosto neschopnýho nějaký tvrdý a rychlý akce a to se mu podařilo dokonale. Spíš bych totiž uvěřil tomu že Russell umí uvařit svíčkovou a uplést prošívanou vestičku s vzorky srnek než že by dokázal dát někomu ránu. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě samotný Russell, který zde dostává víc prostoru než má anorektička v posteli. On vůbec herecký výkon Russella je zážitek, milující táta a současně chvilkový ranař, dvě různé herecké polohy a obě mu v jednom jediným filmu uvěříte. To fakt klobouk dolů. Naopak klobouk na hlavě pokud jde o důvěryhodnost plánu a následnou realizaci, moc mě film nepřesvědčil, ale čert to vem, protože akční část filmu stojí za to. Auto honička má v sobě víc adrenalinu než kdejakej akční bijásek a musí být v nominaci na ceny Taurus i kdyby nechtěla. Nejvíc se mě však líbila scéna, kdy Elizabeth chytne Russella za ruku a řekne "tohle zvládnu já" a pak následuje krátký záběr jak se Russellovi třese ruka. Připadalo mě to hrozně reálné, protože i ten nejchlapovičtější chlap musí mít svůj stres strop. Možná nepatrná scéna v gejzíru těch velkých, ale na moje hodnocení měla velmi podstatný vliv.

První část příběhu není nějak moc originální, ale je filmařsky výborně převyprávěná a nechybí v ní emotivní scény. Scéna kdy se Milada slovně pustí do Ládi je hlavně díky Hynkovi fakt emotivně velmi vytavená. Za největší emotivně vrcholnou scénu bych si však dovolil označit Láďův výslech Olinky a tím vlastně ukázal na dva nejlepší herecký výkony v tomhle filmu. Ana Linhartová vůbec, co scéna, to paráda a doufám, že až humbuk kolem Nevinnosti upadne nebude v jejím případě platit známé heslo "sejde z očí, sejde z mysli " byla by to škoda jak pro diváka tak pro její hereckou kariéru. Druhá část filmu sice už není tak emotivní, za to je pro mě celkem překvapivá a vrhá světlo na předchozí vlastně již uzavřenou část trošku z jiných úhlů. Dalším dobře zatlučeným hřebíkem do mého vnímání filmu je obraz, který velmi vydatně pomohl k vytvoření celkové atmosféry. Hřebejk se už po druhý za sebou dokázal provrtat do mé myšlenkové zdi a toho si velmi cením.

Docela žasnu, kolik kvalitních příběhů ze začátku porevoluční éry zapadlo naprosto neprávem v zapomění. Další velmi silná kávička na téma 50 léta s pratikama komunistů v hlavní roli. Upřimně říkám, že ti co tohle byli schopni vykonávat by se měli houpat někde na náměstí a ne na ně uplatňovat zákony platící pro lidi. Dovedli totiž gestapácký teror do zrůdný dokonalosti a s totální pohodou ho praktikovali na naprosto nevinných lidech. Jednomu se z toho co vidí chce fakt blejt. Díky vynikajícím hereckým výkonům všech zůčastněních panů, jak na straně zatčených (Bartoška, Hanzlík ) tak na straně fízlů (Kňažko, Roden ) je zážitek z filmů o to větší. Jenom nechápu Jirku Svobodu, filmařsky je tenhle člověk na vysoký úrovni, díky tomuhle filmu ho vidím i lidsky v jiným světle, ale když si čtu jeho životopis, ptám se, proboha proč ?

Když v sobě kriminálka nemá dostatečný napětí, nemůže počítat s tím, že nafasuje dostatečný počet hvězdiček.

Jak již zmíněno, nejedná se o klasickou kriminálku, ale o tři povídky, z nich nejlepší byla ta první ( Víkend ), ta měla v sobě alespoň napětí i když logika uvažování Iljy Prachaře byla na úrovni vegetariána co přijede nakoupovat na jatka. Druhá povídka Rukojmí byla hodně brutální, nevybavuji si kdy jsem viděl brutálnější českou krimošku, ale ten děj. Poblázněná smažka zmateně pobíhá městem tak dlouho až se ocitne u komplikovanýho porodu, to jeden žasne. Třetí povídka Kapsář byla pitomá a dějově naprosto nevýrazná.

Takhle si před představuji nejen budovatelský film, ale budovatelský obsah filmu prej " Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené..." cha cha, jako aby jste rozuměli, ta jeho vyvolená byla jedna z nejkrásnějších holek co jsem kdy v našem filmu viděl, nabízela mu dobře placenou práci, když mu skončila vojna, jela pro něj jela autem a těšila že budou spolu a prej "on našel sílu" no to je hustý. Takovou holku nechat samotnou a ject makat na druhej konec republiky a když tam za ním celá natěšená přijede tak do ní začne ládovat kolik kubíků vody se vejde do přehrady co právě staví, tohle není o žádném nelezení síly, tohle je o koledování si o kopačky v poměrně velkolepém stylu. Neznám žádnýho chlapa, kterej by radši převážel píseček v náklaďáčku než šukal s krásnou holkou, to je přece do nebe volající píčovina co se mě ten film snažil namluvit.

Nejlepší na celým filmu jsou dialogy v tom jsou Britové fakt mástři. Ovšem samotný děj se až přílši často zadrhával a rozjel se pořádně až ke konci. To, že jsou lidi jiní ve dvaceti a jiní v padesáti není zase až tak šokující jak si tvůrci myslej i odpadkový koše se za tu dobou změnej. Kvalitní herci v dialogově výborném, ale obsahově prázdném snímku, samozřejmě až na Petra a jeho slova u krbu v tu chvíli přestala kapat i voda z rozbitýho kohoutku v kuchyni.

No to snad nemohli tvůrci ani myslet vážně, že do 95 minut se vejdou tři tak velkolepé látky jako Churchill ve válce, Churchill na domácí politický scéně a Churchill v soukromí. Vůbec nechápu co bylo smyslem filmu. Neznat okolnosti Churchillových rozhodnutí myslel bych si že ten člověk je úplnej magor. Tvůrci až příliš spoléhali na divákovu znalost, aby si vůbec mohli něco takovýho dovolit natočit a to se mě nelíbí. Uměl bych si to představit jako miniseriálek v produkci HBO dejmu tomu klasických 12 x 60, jo to by potom byla jiná, protože herecky je film zvládnutý dokonale, naznáky atmosféry tam také byly, ale pro to šílený tempo kterým film pádil, aby všechno stačil nebyla ani možnost jí pořádně využít. Na film jsme se těšil a ano filmařská kvalita je znát, ale takhle promhraný zajímavý historický materiál jsem snad ještě neviděl, to je opravdu hrozná škoda.

Tak hned na začátku jsem si říkal že pan režisér pojedl asi moc houbiček, protože to co předvedl s tou úvodní bitvou by dokázal natočit líp i maxipes Fík. Na tu bitvu měl hrozně málo lidí ať už digitálních nebo negitálních a vypadalo to, jako kdyby křížáci podepsali petici "děkujeme odcházíme". A tak to rejža kompenzoval velkým záběrem na jednu hlavu nebo roztřáš kameru jak hovado. Jo a ještě mě pobavilo, že křižáci bojovali jak ochotníci z Konopiště a ne jako ostřílení válečníci středověku. Jestli takhle vypadaly v dávných dobách všechny souboje na život a na smrt, tak to tam mohla jít bojovat i moje babička. Naštěstí poměrně brzo přijde film do hlavní části příběhu, převozu čarodejnice a tady nemám co vyčíst. Atmosféra parádní, Niki charismatickej a Claire v top formě. Ty její proměny z neviňoučký na zlou jsem jí baštil i z navijákem a zřejmě jsem byl s Nikim poslední komu blesklo. Všude přítomný strach z nevysvětlitelnýho jsem si užil dokonale. Filmy na tohle téma se mě většinou nelíbí, že příliš tlačí na náboženskou strunu, ale Hon ani ne, ten především baví, straší a celkově si svůj pobyt na stříbrným plátně užívá a to se mě líbí.