Enšpígl

Mě fascinovalo jak Vašek Voska se z pozice vinárenskýho klavíristy pustil do pátrání aniž by čekal na výsledek policie. V době všeobecných škrtů to vypadá jako dobrý nápad pro Radka Johna, až se někomu stane zločin, ať si to laskavě vyšetří sám a stát ročně ušetří x miliard za policii. Tady ve filmu ještě policii nikdo nerozpuštěl, ale i tak Václav Vocka se vždycky někde zjevil jak dědeček hříbeček a poměrně vtíravě se zajímal o druhý a pak si odplul zpátky do vinárny k tomu svýmu klavíru. Krom Václava Vosky se mě líbil Otakar Brousek z jeho postavy byla cítit zoufalost člověka, kterej je zahnanej do rohu. Film sice není nikterak napínavej, ale přesto dokáže zaujmout až do konce.

Největší výtku mám k samotný zápletce, ale protože je spoilerující dám jí až na konec. Ano jistě horská atmosféra není špatná. Určitě pomáhá minimální hudební doprovod. Miroslav Macháček zahrál svou roli suprácky, ale, a teď POZOR TĚŽKEJ SPOILER, aby jsme se ve finále dověděli, že vraždil majitel chaty, to je přece ) úplně směšný. Vždyť malý děti bezdůvodně zabíjejí jenom psychicky narušený degeni. A to mě jako chcete říct, že on tam celou dobu žil, nikdy žádný dítě nezabil a zrovinka, když na chatu přijede Macháček, tak se ráno vzbudí a řekne si "ááá dneska si zabiju dítě", naprostej nesmysl. KONEC SPOILERU. Navíc u tématu vrah dětí očekávám velmi silný emoce a ty se díky naprosto dementnímu scénáři bohužel nedostavili.

Je neuvěřitelný jak je cyklus "životopisů" nevyvážený, jednou se člověk o daným herci doví hovno a jindy je pořad naopak velmi zajímavý, samozřejmě asi hlavně pro diváky, kteří nemají o zmiňovaném herci hodně načteno. Díl o Georgovi patří mezi to povedené a hodně informativní. Je neuvěřitelný z jakých sraček se občas museli dnešní TOP hvězdy dostat , aby dnes mohli spokojeně zářit. George je dalším příkladem. Georgovo roční bydlení ve skříni se může směle poměřovat snad jen s dlouhodobějším pobytem pana Diogenese v sudu, ten to však na rozdíl od Clonneyho do Hollywoodu nikdy nedotáhnul. Je zajímavý, že ani první, dnes už velmi známé filmy tenkrát neudělali žádnou větší díru do světa a George se chytil až v pokročilejším věku. Jsem moc rád, že se dokument věnoval i Georgovým mimofilmovým aktivitám a jeho filmová odpověď (Dobrou noc a hodně štěstí ) na hon, kterej na něj pořádala určitá politická část novinářského spektra, poté co se veřejně vyslovil proti válce v Iráku byl dokonalej vzkaz těmhle nedodělkům. Je zajímavý že i další film, Syriana má svůj podpříběh, takové malé Georgovo minidrama naštěstí s dobrým koncem. Dověděl jsem se hodně novýho a současně si potvrdil svůj názor na George, že se jedná o skvělého herce s mimořádným zájem o dění na téhle planetě. P.S. Nicole a Mišell jsou docela frajerky, že mu hned poslali tu výhru, jsem zvědavej jestli George s nima vyhraje i novou sázku :-)

Velmi zajímavá teze na téma Hitlerovo poválečné přežití. Z počátku filmu jsem se příliš neorientoval resp. nepochopil jsem první "přepad" a následné výslechy. Všechno to do sebe začalo zapadat až postupně. Soucit s Hitlerem jsem teda skutečně necítil, ale partička kolem toho němčoura měla v hlavách taky slušně vylízlo. Vadilo mě že všichni mluvili německy až na hlavní německou postavu, ta jako by náhodou uměla česky líp než Palacký a pak ještě že český titulky tady byly asi ne heslo nebo co. Občas se něco žvatlalo, ale titulkář asi klimbal. Jednou to bylo až k pobavení, tak nějakej skočpák nezavře papulu a v titulích se objevilo jen "je to jasný ? "

K pochopení ženskýho myšlení bych potřeboval alespoň osm hlav a v nich mít místo mozku čokoládovou tyčinku. Kromě romantickýho směřování filmu, se nepovedla ani druhá dějová linka, stávkování ve Fiatu. S ohledem na celospolečenský význam celé akce a zásadní událost v životě mnoha zaměstanců Fiatu absolutně postrádala na dramatičnosti.

To radši sežeru vlastní koule než abych tomuhle svinstvu dal nějakou hvězdičku.

Co to jako mělo kurva drát bejt ? Jsem si připadal jak na propagaci high society a ne na filmu. Tohle bylo jak tělo bez duše a ještě ke všemu dost průhledný tělo. Chtěl bych hodnotit něco kladně, ale všechno na mě působilo tak uměle, chladně, bez života a co nejhůř, vykalkulovaně. Chemie mezi Angie a Johnnym je na bodu nula. Což v případě takových dvou herců je skoro až nepochopitelný. Chvílema jsem sice měl pocit, že Angie i Johnny chtějí hrát, ale že jaksi nemají co a tak to zabalili. A co měla být ta honička na straše, to vypadalo jak z loutkovýho filmu před 40 lety a ne jak akce z novýho milenia. Filme, styď se !!!!!

Už dlouhou mě žádný starší československý film tak příjemně nepřekvapil jako Kouzelníkův návrat. Většina filmů, která se odehrává těsně po válce v našem pohraničí z komunistické doby, je silně antiněmecky zaměřena. Z Kouzelníkova návratu jsem tohle necítil. Záporné i kladné postavy jsou v sympatickým poměru rozloženy mezi Němce i Čechy. Samotný příběh má zpočátku díky vyníkající hudbě docela strašidelnou atmosféru, hlavně počáteční scéna na samotě u Němce je opravdu špičkově uděláná. Pak se děj začne až příiš rozmělňovat a divák začne honit několik zajíců v jednom filmu. Což výrazně ubírá na zážitku. Hlavní postava, kterou celkem dobře ztvárnil Jan Kanyza mě přípomínala Hujera v uniformě, fakt takovej snaživec, až jsem si přál aby někde sežral nejedlou houbu a musel na klistýr. Zajímavý film, ve kterým napětí a dramatičnost vítězí nad kreténismem a nelogičnosti. Pro lidi, kteří si přečetli obsah k filmu a děsí se, že film je plný propagandy a komunistické ideologie, nebojte se, film je na dobu svýho vzniku absolutně v pohodě. To se však bohužel nedá říct o člověku, který píše obsahy ke starší československým filmům a skrývá se pod názvem oficiální text distributora, ten člověk buď nemá holku a tak si napíše na papír slova "propaganda" a "komunistická ideologie" a jde si na záchod nad nima udělat dobře a nebo měl bejt původně gramofonová deska, ale bůh si to na poslední chvíli rozmyslel a udělal z něj člověka, leč s vlastnostma gramofonový desky, protože ke každýmu československýmu filmu píše ty samý subjektivní a silně tendeční kecy, které jsou ještě ke všemu z naprosté většiny zcestný a trapný.

Nemám nejmenší pochybnost, že současný německý film je ve vynikající kondici, ale asi už u třetího filmu v řadě mám pocit, že němci sice umí vybírat výborný materiál ke zpracování, dokáží ho poměrně zdařile převést do filmové podoby, umí ve mě probudit emoce, ale absolutně vůbec nevěnují pozornost významným drobnostem. Sice nevím jak to chodí v německých kriminálech, ale že by mohlo jít dítě dozorce za tátou do krímu a být jen kousek od těžkých zločinců ? Já kolikrát ani neměl pocit, že se děj filmu odehrává v kriminále, jak jsem tak pochopil ještě ke všemu pro těžce odsouzené. Jako naprosto zbytečné hodnotím i ty prolínačky do minulosti, velmi mě vyrušovali z hlavního příběhu. Postava učitelky, ač jsem měl pro její chování pochopení, mě byla těžce nesympatická, což ale značí, že byla Monicou Bleibtreu velmi kvalitně zahraná. Absolutní hereckou symfonii však předvedla Hannah Herzsprung, kterou český divák může vidět ve filmu Habermannův mlýn. Hannah tady hraje živelně a emotivně, přesně jak to mám nejradši. Původně jsem chtěl dát tři, ale za ten závěr kdy i já měl chuť samým nadšením tleskat přihazuju čtvrtou hvězdárnu. Opravdu vydržte na poslední čtyři minuty, uslyšíte něco nepopsatelnýho a strhujícího.

On je to takovej klasickej cukrovar, postupně se přidává na cukru až se člověk tý sladkosti úplně lekne. Začátek nemá chybu a Matthew dávající kopačky třem holkám na ráz se okamžitě stává miláčkem šílejícího publika, ovšem zleva utočí Jennifer, pozor jde Matthewu po citech a následuje první tvrdý faul Matthewa. Matthew však vstává oklepe se i dál utočí na divákovu bránici, ale co to, soupeř z družstva romantiků zcela proti pravidlům povolává do boje tři duchy nemající ani kapku smyslu pro humor a Matthew dostává jeden úder za druhým, na hřiště vlítává Michael a ač z družstva romantiků pomáhá svým vtipem Matthewovi na nohy, ale najednou opět přibíhá Jennifer a dává vtipu jeden smrtící úder za druhým. Zápas vyhrává na body romantika, ale Matthew bojoval o divákův úsměv jak lev a zaslouží si naše uznání.