Enšpígl

Takovej menší výlet po Praze s panem Otakarem. Ukazoval nám kde bydlel, kde papal a kde lemtal kávičku. Též nám sdělil s kým na kávičku chodíval a za kolik kávičku požíval, ale my na dokument nekoukali kvůli dobroučké kávičce, ale kvůli panu Otakarovi čili jak se to veme. Na jednu stranu by mě zajímalo co přesně myslel, když říkal, že mu Adina Mandlová zpomalovala milování, napadali mě zajímavé asociace, co se asi dělo u pana Otakara v postýlce, když tam měl jako visitora madam Adinu. Pak mě strašně pobavilo, že pan Otakar si napsal scénář tak šikovně, že z něj vychází jak nějaká chodící demokracie. Já bych i věřil, že brečel při pohřbu TGM a s tím JM jsem s ním zajedno, ale vtip je v tom, jak pan Otakar zcela přeskočil 70. léta, koukněte se co v tu dobu natočil a pochopíte. Jóóó je vidět, že tenhle ten pan Otakar to umí s každou dobou :-))

Hodnocení dokumentu výrazně pomohl sám Broďa, protože bez jeho specifického a v mých očích vynikajícího smyslu pro humor i sebeironii, no nevím. Je to takový vzpomínkový filmový retro obohacený o vynikající komentář pana Brodskýho. Zřejmě to bylo z úcty nebo to byl záměr, že Ondřej Havelka prakticky neklade žádné otázky a vše nechává na panu Brodským. Nemůžu si pomoct, ale myslím si že Ondra Havelka tímto přístupem promeškal možnost ještě k daleko zábavnějšímu a informativnějšímu dokumentu. Stačilo třeba víc Broďovi nahrávat. Nejhezčí pasáž byla ta Vinohradském divadle, na ní bylo jasně vidět, jak moc Bróďa svoje řemeslo a kolegy miloval. Ta hláška " tady už jsem hotov a teď bych se mohl přesunout o patro níž.", kterou pan Brodský pronesl v nemocnici mě rozchechtala víc než lecjaká americká komedie. Po skončení jsem dostal chuť si pustit si nějaký film s panem Brodským a vyjednat s bohem navrácení pana Brodskýho mezi náš živý.

Už ta první scéna jak zastaví vlak a je záběr na celé městečko mě stačila k tomu, že si sliny udělaly menší trek z mé pusinky ven. Fakt nádhera. Trošku jsem se bál toho dětsko - dívčího prvku, aby se z Opravdový kuráže nestala nekořeněná omáčka pro jemnocitný dámičky, ale má obava se ukázala od začátku jako naprosto zbytečná. Nejen že jsem od prvních minut žuchnul do příběhu jak jeskyňář do Macochy, ale ony i jednotlivé scény byly jak trip do filmařskýho ráje. Scény jako souboj na koních, vyjednávání o ceně za poníky, setkání Mattie a Toma, přestřelka u chajdy a nebo sestřelování housek nebo čeho ve stádiu silné opilosti navždy vejdou do paměti každého westernového fandy. Westernům hrozně sluší velké plátno, rozlehlá krajina, ze které je slyšet dusot koní, dívat se do očí nebo do oka chlapům z dobře fungujícím tlukoucím orgánem nebo prostě jenom vidět, jak se práší od koňských kopyt, to všechno je možná jen nepatrná součást příběhu, ale za to hrozně intenzivní a málokdy jsem víc vděčný vynálezu zvanému kino jako právě při Opravdové kuráži. A herci ? Asi takhle, seřaďte se slečno Steinfeld a pánové Bridges a Damon, zasloužíte si totiž za svoje herecké výkony vyznamenání s čestnou dělostřeleckou salvou navrch.

Zase jeden z těch příběhů, které je velmi těžké přestavět do filmové podoby. Stopáž filmu je celkem dlouhá a nenašel jsem v ní vlastně žádní hluché místo, ale pocitu, že jsem mohl dostat daleko víc se nemůžu zbavit ani teď, několik dní po projekci. Například vztah židovských partyzánů a soudruhů z rudé armády nebo jak do lesa přišli další židi a když jim řekli, že jsou u Bielskich, začali o nich ty nově příchozí mluvit jako o legendách, hrdinech, ale já jako divák viděl jen Tuviovu pomstu za rodiče a jeden fight z náckama a pak už jen jak jsou celý utrápený v lese, choděj, koukaj a nejsou si jistý co bude. Nechci to znevažovat, ale stvoření legend by mělo vypadat přece jen trošku jinak. O napínavý ani akční scény ve filmu není nouze a nutno říci že se povedli skvěle. Zase, je škoda že ten zimní život v lese nebyl více rozveden, nebo spíše mohla to bejt ukázková galerie boje o holé přežití. Chápu, že aby film byl podle mého gusta musel by mít tak 220 minut, ale co, tak by je měl. Copak už nezvládnem odkoukat poctivě vyprávěné příběhy, které si dokáží vyhrát z vykreslením atmosféry i za cenu delší stopáže ? Herecky vynikající. Dan od boha nafasobval ruskej ksicht jak prase a když to bůh viděl, tak si řek, kurva to jsem přehnal, takhle někoho bezdůvodně zrusákovat a tak mu jako vyvážení dal tuny hereckého talentu se kterým se Dan naučil skvěle zacházet a kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak kvůli Danovi stojí Odpor za vidění.

Pozor komentář obsahuje spoiler, ale jinak to bohužel nejde. Snaha o kvalitní kriminálku s nečekaným odhalením naráží na herecké obsazení. Snad i batolata v naší zemi vědí, že Rudolf Hrušinský je pan herec, kterýho by si žádnej rejža ani nedovolil oslovit s nějakou bezvýznamnou rolí recepčního v ubytovně a tady jí pan Hrušinský hraje a jelikož Jaroslav Satoranský je policajt, hádejte kdo asi tak bude ten "nečekanej" hlavní padouch ? Ach takováhle trapná fópa a jak se ten film snaží tvářit tajemně, věčná škoda. Navíc ať hraje Jaroslav Satoranský sebelíp tahle role pro něj prostě nebyla. Detektiv v jeho situaci má vyznívat nejednoznačně, ale pan Satoranský působí tak dobráckým dojmem, že bych se ani nedivil kdyby pro záchranu demokracie v Bělorusku natrhal Lukašenkovi pampelišky v domění, že z něj udělaj druhýho Dalaljámu. Chtělo to Delona, to byl herec jak vyšitej pro podobný role. Vlastně to chtělo úplně jinej konec, aby celej příběh měl ty správný grády a podpořil to o co se celou dobu snažil.

Jednoznačně nejzajímavější pasáž dokumentu je ta, která se věnuje Nikiho přípravě na roli. Žraním nějakýho velkýho křupavýho brouka počínaje (už ani nevím na jakou roli v jakým filmu se tím sežráním Niki připravoval ) a chlastáním v Irsku konče. Že Nicolas Cage bere hrání vážně jsem věděl, ale že až tak. Mrzelo mě, že dokument nešel daleko víc do hloubky ohledně Nikiho neuvěřitelného zápalu pro hraní. V jednu dobu hrál Cage snad ve všem až jsem se bál, že vystřídá i toho lva ve znělce společnosti MGM. Po shlednutí dokumentu u mě Nicolas za jeho angažování ve prospěch globálního práva, hlavně v otázce dětských vojáků v zemích třetího světa těžce stoupnul v ceně.

Film má poměrně ostrej start, četba deníčku, znásilnění v autě, dvě vraždičky, jedno blití, běh, druhý blití, jsem si říkal jestli to s tím blitím půjde takhle dál, nebudu kazit myšlenku a pošlu na zem taky příspěvek. Naštěstí se situace s prezentací obsahu žaludku hlavní hrdinky brzo uklidní a příběh se nám snaží prezentovat jak drsný je bejt zabiják v žoldu mafie a chtít vystoupit se zabijáckého kolotoče. Největší problém jsme měl nějak souznít s hlavní postavou, protože ať je to jak chce frajerka zabíjela zmrdy pro jiný zmrdy a musela počítat s tím, že tohle dlouhodobě neudejchá. Film je dobře udělanej, syrovej, tvrdej a zabíjení je v něm podáváno se stejnou přirozeností jako nákup rohlíků. Jo asi takhle nějak to v tomhle světě chodí, ale pochopení nebo snad soucit s hlavní hrdinkou se nedostavil.

Měl jsem k filmu značnou nedůvěru, myslel jsem si, že půjde o balet a na to vážně nemám nervy, čumět přes hodinu a půl na vyvinuté genitálie baleťáků v bílých elasťákách, jenže zvědavost s čeho že je Květula tak nadšená mě nakonec těžce porazila a včera jsem si to na labuť z vesela štrádoval. Vlastně on to balet je, ale balet s vlastníma démonama. Celou dobu jsem si říkal, co to ten film mele za kraviny, fakt jsem nechápal proč tam je to či ono, abych v poslední čtvrthodině procitnul a z tlukoucím srdcem si říkal no ty krávo, tak to je hustý. S jednotlivých scén bych zmínil společný tanec Vincenta s Natálkou. Hrozně se mě líbilo jak se Vincent Natálky dotýkal, byla z toho cítit vášeň, opravdovost, fakt nádherně zahraný. Tím se dostávám k hereckým výkonům. Je jasný, že tenhle film patří Natálce, když jsem si přečetl co všechno pro roli obětovala, opravdu velký respekt, miluju tu holku a jestli za tohle nedostane ceny, tak ať si z toho nic nedělá, protože se mnou se za odměnu, jak tady zahrála může vyspat kdy bude chtít. Pořád mám v hlavince ..pohled na prince, pohled na publikum a....., nádhera tolik síly a emocí co bylo v jednom záběru, v jednom pohledu... a o tom vlastně celá Labuť je. Je o jediným pohledu, který dokáže zodpovědět všechny ty předchozí proč, co to má znamenat, jak je to možný a další otázky, který se řadily v mé hlavě do fronty a čekaly až přijdou na řadu.

Já absolutně netušil, že může být smíšené roztleskávání. V tom případě bych s dovolením rád šel do nějakýho týmu, kde je hodně holek. To bych si s chutí zatleskal. Tu bych si zatleskal na prdelku, tamhle na kozičky, myslím si, že by mě roztleskávání celkem dost bavilo. Nebo když vidím ty lidský pyramidy, předpokládám že jako kluk bych stál na jejím spodku a nahoře samý kočky v minisukních čili by stačilo jenom zvednout hlavu a rázem bych viděl deseti holkám pod sukně, no kde se nabízejí lepší výhledy. Pak by stačilo jenom cuknout a bum a válely by se po mě kvanta holek. To roztleskávání mě začíná čím dál tím víc zajímat. Tady ve filmu je dokonce roztleskávací kemp, to jako existuje i u nás ? Kemp kde jsou tuny superkoček. Vědět adresu tak se tam jedu okamžitě roztleskávat. Jediný co mě na filmu vadilo, teda krom trapnýho děje, nulových hereckých výkonů a mé absence, byl fakt, že film nebyl udělán víc klipovitě a nesoustředil se na nácvik a předvádění samotnýho chorea jednotlivých roztleskávacích týmů, působilo by to mnohem víc sexy a film by byl rozhodně atraktivnější než když se do mě láduje stokrát ohranej příběh s tisíckrát ohranejma dialogama.

Tenhle díl z cyklu životopisy byl pro mě velmi zajímavý, ale na rozdíl od předchozích dílů měl jednu obrovskou výhodu o Joaquinovi jsem totiž nevěděl vůbec nic. První část je zaměřená na Joaquinovu velkou životní a citovou ránu, smrt jeho staršího bráchy. Tato událost se pak vlastně nese celým dokumentem a ani se není moc co divit. Další část je věnovaná Joaquinovu výběru filmových postav. Ta se mě líbila nejvíce, protože nejvíce ukázala Joaquinův vztah k filmu a k hraní. Jen mě trošku vadil ten závěr s tou tiskovkou, byla jí věnováno víc pozornosti než by zasloužila. Já bych radši viděl, kdyby čas určený pro Joaquinův životopis věnovali ještě více jeho filmovým rolím a přístupu k hereckému umění, myslím si, že by si to Joaquin zasloužil.