Enšpígl

Ze začátku se to jeví jako miliontá ničím zajímavá vztahovka na téma muž versus žena. Postupně však začínají převládat poměrně vtipný dialogy a příběh naprosto nenápadnou formou začne působit velmi přitažlivě, lehce, ale především i pravdivě, samozřejmě když si odmyslíme některé ryze filmově vtipný dialogy na kterých stojí hlavně první část filmu.

Detektivka u který můj zájem o to kdo je vrahem byl až na vedlejší koleji. V první řadě mě zajímalo jak se všechno stalo. Film je natočen velmi svěžím způsobem a zejména ve druhé půlce má pasáže u kterých jde dělat všechno jen ne se nesmát, ale přesto, že příběh má velmi silnou a kvalitní humornou složku, neztrací nic na napětí a originalitě. Docela by mě zajímalo, co by na tenhle film řekl E.A. Poe.

Hrozně se mě líbily ty časový prology. Vždy pár minut a pár vět v padesátých let a pak hajdy do válečných časů, vyprávět příběh. Bylo to udělaný velmi poutavě, nechyběl ani britský humor, který nejednou dal znamení mé bránci, aby zapojila do akce smíchárnu. Benedict skvělej, zvládl poměrně náročnou roli s naprostou lehkostí a přirozeností a přitom zahrát mišuge a současně homíka, určitě nebylo snadný. Další osln mé osobnosti dodal Mark Strong. Ten může ty šéfy tajných služeb jít vyučovat do Královské akademie dramatických umění v Bloomsbury jak je dobrej. Anglie a její zákony v padesátých letech, to byl taky slušnej hnůj a díky tomu si konec filmu si užili hlavně moje emoce.

Ono je celkem hodně obsaženo v závěrečný písničce kouzelníka : " Nejlepší písničky zpívali dnes jen umělci známí s hlasem i bez. A ženy jak sen se líbily všem. A když jste se chvíli smáli, tak dali jste kousek chvály i nám." Dřív totiž byla televizní zábava v rukou profesionálů a připravovali ji umělci, kteří měli dar bavit lidi, dán už při výlezu na svět. Kouzelník byla prvotřídní zábava na kterou jsem se jako malej děsně těšil. Nejednou jsem zažil, že před TV byli u kouzelníka zastoupeny tři generace a všichni se smáli. No může mít zábavný pořad lepší vizitku ? Pořad byl nabitej originálníma scénkama, písničkama, tancem a všechno v podání těch nejlepších mistrů oboru. Některí záležitosti z kouzelníka "klíště" "vozembouch", jsou nesmrtelný a baví a baví a baví a jestli nebudou zničeny, budou bavit až do konce světa.

Depresivní film s hrdiny, kteří nemaj moc hezký vyhlídky na fajnový život. Film má velmi zajímavou atmosférou, kterou neumím popsat, ale líbil se mně ten kontrast, kdy kamera mění záběr z hlavní hrdinky na proježdící kolonu mocipánů z EU v drahejch autech, to bylo fakt přesný. Epizoda s pasákama působila hodně syrově a ve filmu jsem na ně pak vysloveně číhal a měl se na pozoru za hlavní hrdinku, kterou skvěle zahrála Nina Ivanšin, ostatně i chlápek co hrál jejího tátu...vlastně všichni hráli moc dobře a Mario Schneider dal tomuto syrovému příběhu dokonale padnoucí hudební oblek.

Netrvalo dlouho a s postavou Rachel Armstrong jsem se naladil na stejnou vlnu a všechno co ona prožívala ve filmu, já prožíval na gauči, teda nedostal jsem doma přes držku jako Rachel v base, ale jinak jsem si to odžil do poslední minuty. Největší síla příběhu je v dialozích a úvahách o novinářské práci, etiketě a zásadovosti versus národní bezpečnosti. Od premiéry filmu uplynulo 7 let a téma je snad ještě aktuálnější než tenkrát. Nikdy by film nevyzněl tak silně, nebýt chytrých dialogů, kvalitních hereckých výkonů a vynikající pointy, která na chvíli ovlivnila tlukot mého srdce.

Dvě mladý holky se díky své naivitě ocitnou za pašování drog v nepřívětivým thajským vězení. Jo a teď by se čekalo, že další hodinu budeme svědky drastických ukázek života v thajským vězení, ale omyl vše je jinak, drasťák se koná, ale v úplně jiný dějový linii. Film se totiž soutředí především na vzájemných vztah dvou kamarádek v extremních a ne moc nadějných podmínkách a také jejich boj za prokázaní nevinny, tady si své odtáhne Bill Pulman a právě díky tomu mě příběh těch holek zajímal, mnohem víc, než kdybych viděl jen sadismus a psycho peklo z menu tahjských kriminálů. Claire a Kate předvádí skvělý výkony a člověk tu posranou situaci prožívá s nima. Moc si cením, že tvůrci dali přednost psychologii před nasilím, protože jsem pak mohl citlivěji vnímat situaci Darlene a Alice.

Musím se přiznat, že jsem v naprostým šoku. Co tohle mělo jako bejt ? V dramatických scenách nám hraje kabaretní hudba, dlouhý zbytečný záběry zabíraj plochu jednoho dílu, z policajtů se tady dělaj hovada a z diváků ultrahovada. Jestliže první dva díly mě přesvědčily, že se jedná o seriálový hovno, tak třetí díl tomu hovnu nasadil rámeček. Pokud by takhle měli pracovat skuteční policajti, tak by nevyšetřili ani ztrátu třídní knihy. Jakože policajti sledujou podezřelýho z vraždy, ale místo na něj čumej na prdel nějaký rajdy ?? Navíc v době kdy šel za ní ten vrah, rajda i její prdelka byla už dávno jinde. Co mělo znamenat to vyšetřování ? To je jako normální, že policie si mě předvolá k výslechu a tam mě zesměšňuje ? Tak on civil zastřelí utočníka a polda řekne kolegyni "to je dobře že si ho netrefila ty, víš kolik by s tím bylo papírování" čili když utočníka zastřelí civil, policie to neřeší a jde na kafe ? Pro Terezku Voříškovou mám slabost, ale smysl její postavy jsem fakt nepochopil. Pan kameraman se asi dost často dívá na filmy od Michaela Baye a sám žádnou invenci nemá, takež při výslechu je dialogama i interiérem navozena komorní atmosféra, ale pan Žirian chodí s kamerou kolem stolu jak kdyby točil největší akční film všech dob. Už dlouho jsem neviděl větší scénaristicko-kameramansko-režisérsko - dramaturgickou amatérštinu jako tady.

Je to zvláštní vyčítat kriminálce, to že je kriminálka, ale v případě Schimanskiho mám radši, když má víc problémů sám sebou, leje, balí děvky a lítá z průseru do průseru než vyšetřuje, tady jsem se, ale musel spokojit jen s kriminálkou, která byla ale poctivě udělaná. Největší macho Duisburgu se tady ocitá v nevidané defenzivě a poprvé jsem u něj cítil něco jako strach a taky smutek. Napětí je vyhrocenější scény sjou šikovně proložený odhlečovacím prvkem při společných scénách trojice detektivů, přibyl můj oblíbenec Holanďan...i když můj oblínec z těhle tří neortodoxních poldů ja každej. Zajímavý, že byl v záběru ten samej dům co v minulým dítě, zdá se, že všechny zločiny v Dusiburgu se dějou u něj .

Neskutečně příjemný překvapení, který strčí do kapsy svý starší brásky a to dost hluboko. Příběh má v sobě emoce, hreci mají co hrát, ale současně nejsme ošízeni ani o sobouje a efekty a my pánove ani o pohled na hezkou ženskou v latexu, teď teda Rhona vystřídala Kate, ale já to ani nepoznal, protože stejně holkám čumím spíš na zadek než do obličeje a tady je třeba říct, že Rona je stejná kost jako Kate, takže z očního hlediska za pět, ale i z diváckého je to tentokrát taky hodně dobrý.