Enšpígl

Ze začátku se to jeví jak klasické vztahové drama, kde alfasamička má kolem sebe debilního ex a debilního současnýho, pak má malé dítě s debilním ex a taky má maminku, která si tam občas stoupne do záběru a trousí názory, které nezajímají ani hlavní postavy ani mě jako diváka, pak je tam ještě pár jiných postaviček, ale ty sou tam jen proto, aby se Kate necítila na place osamocena. Někdy v poslední třetině film nabere nečekaný obrat a já z toho co se tam dělo přestal chroupat i mrkev. Jestli má film v něčem sílu tak v nepředvidatelném chování hlavních hrdinů a hereckých výkonech.

Věřím, že někde tam hluboku uvnitř má v sobě námět filmu něco skvělýho, ale nepodařilo se to bohužel dostat do filmu. Na vině jsou především špatně napsaný postavy, mě to jejich chování po útoku přišlo děsně jednosměrný a ne příliš věrohodný a jelikož na tom celý příběh stojí, víc nemám co říct. Pokud bych měl film popsat záchodovou terminologií, tak úplnej průjem to není, ale poměrně velká várka bobků už ano.

Film se snaží o temnější atmosféru, ale pokud člověk viděl atmosférou podobný film od Martyho, vnímá že tohle sice není špatný, ale pořád by to šlo ještě zahustit. Ta paranoidní cestička po který příběh ťape, není úplná špatná, v tom filmu jsem postupem času nevěřil ani nábytku a různá překvapka není nouze, problém je v tom, že pokud jsi viděl (a) Prokletý ostrov očekáváš už všechno. Režisér má výbornou pomoc od herců, kteří hrají velmi dobře. Ben je mimořádnej a Kate je prostě miláček za každejch okolností, ale svým postávám nedává jen svou ženskou krásu, ale i svůj velký herecký talent, takže bombička. Nenudil jsem se, pár otázek / nejasností sice vyvstalo, ale naštěstí jsem pouhej filmovej divák a ne filmovej patolog, abych se ve všem pitval.

Miluju vůni kvalitního filmu před spaním. Birdman má v sobě všechno, co mě přivádí do rajcu. Originalitu, geniální scénář, mimořádné herecké výkony, vtip v harmonickým vztahu s dramtickou složkou a režijní hravost. Moc příjemný překvapení mně připravili už samotní herci. Většina z nich v poslední době moc na stříbrném plátně netrampovala, ale tady se všichni rozehráli do zářivosti skutečných hvězd. Michael je boží, ale nejpříjemnější překvapení je pro mě Emma Stone. Její herecký projev mně zatím nikdy moc nesedl, ale tady jsem si jí zamiloval a ty dialogy co měla s Michalem a Edwardem, byly fakt perlový. Samozřejmě i všichni ostatní dokázali, že ví co obsahuje herecké řemeslo a s naprostou lehkostí to dostali před kameru. Samotný film má pro mě několik mimořádně kvalitních složek. Samozřejmě složka vztahová nesmí chybět, složka divadelní, tady jsem v mnoha záběrech cítil skutečnou lásku k divadlu, vybroušený dialogovky a složka, která má největší svaly a tou jsou vnitřní bouřky hlavního hrdiny....a nejen jeho. Trošku jsem se bál konce, ale i tady to bylo zakončený na jedničku a filmu nepopřel sám sebe. Birdman sice trvá dvě hodiny, ale uteče rychlejc než erekce Edwarda Nortona.

Film disponuje poměrně značným množstvím dialogovýho humoru. S příběhem je to už trošku horší, je to blázinec na druhou a občas mě to docela nudilo, co postava to hovado a jejich osud moh klidně suplovat hovna v hajzlu včetně splachovací fáze a mně by to bylo šumák.

Když byl Roman Polanski ještě tak mladej, že ho nikdo nemoh obviňovat že je na mladý holčičky, sbail si svejch pět švestek, tř herce a hajdy do oblasti Mazurských jezer. Zde pak natočil psychologickej hattrick ve složení dva muži a jedna žena. Filmařsky a herecky v tomhle mazurským minimu není co vyčíst, ale myslím si, že by filmu a především atmosféře prospěla větší psychologická prokreslenost všech tří hlavních hrdinů.

Další polská střelba do srdce. Hodně depresivní psychologie o následcích pitomé výchový pitomýho tatínka. Wojtek měl ale obrovský štěstí, že potkal anděla jménem Tania, vlastně i já jako divák, protože na tohle se mě moc příjemně nedívalo. Bylo to velmi realisticky odvyprávěný i zahraný, ostatně tak jak je u poláků zvykem, ale pohodově se přitom cítit opravdu nedá.

Film v sobě nemá až tolik dialogů, ale když už bylo něco vyřčeno, tak mě bylo skoro do pláče. Ten kluk to dostával od osudu na obě tváře a to mě fakt rozbíjelo. Je zvláštní kolik obrazový poetiky dala Dorota Kedzierzawska do syrového příběhu a je ještě zvláštnější, jak dobře si silně emotivní syrový příběh sednul s obrazou něhou. Nevím jestli jsem víc nesnášel chlapcovu matku nebo naprosto apatický okolí. V každým případě to byly hodně silný kapky.

Když se kouknu na ročník filmu mám narpsto vyražený dech z toho, jakým způsobem ve filmu dostává sodovku fungování totalitních režimů, některé věty Jerzyho Sthuhra dodnes používají například naši komouši jako advokacii tý svý zkurvený vlády. Juliusz Machulski mě opět přesdvědčil, že patří do režisérské elity. Spoustu záběrů jsou skvělou kombinací hravosti a fantazie. Příběh může zpočátku působit nepřehledně, ale postupem času se vyjasní a pak už je sledování Kingsajzu takovej pohodovej beach time.

Zase jeden z těch filmu, kde mně nebyl sympatickej jedinej člověk. Nebylo to uplně nejhorší, realisticky působilo hlavně prostředí, chování hlavních hrdinů už tedy moc ne. Ukažte mě rodiče, který ze začátku dbají na vzdělání dětí a pak bez nejmenšího důvodu je jim u prdele závažné varování. Jinak v některých záběrech mohl bejt film mnohem více tvrdší, tady prakticky nebylo ukázano vůbec nic. Tvůrci neměli ani odvahu ukázat psychický stav Tomka po prvním zákazníkovi. Filmařsky celkem vydařená scénaristická odfláklost.