Enšpígl

Film disponuje poměrně značným množstvím dialogovýho humoru. S příběhem je to už trošku horší, je to blázinec na druhou a občas mě to docela nudilo, co postava to hovado a jejich osud moh klidně suplovat hovna v hajzlu včetně splachovací fáze a mně by to bylo šumák.

Když byl Roman Polanski ještě tak mladej, že ho nikdo nemoh obviňovat že je na mladý holčičky, sbail si svejch pět švestek, tř herce a hajdy do oblasti Mazurských jezer. Zde pak natočil psychologickej hattrick ve složení dva muži a jedna žena. Filmařsky a herecky v tomhle mazurským minimu není co vyčíst, ale myslím si, že by filmu a především atmosféře prospěla větší psychologická prokreslenost všech tří hlavních hrdinů.

Další polská střelba do srdce. Hodně depresivní psychologie o následcích pitomé výchový pitomýho tatínka. Wojtek měl ale obrovský štěstí, že potkal anděla jménem Tania, vlastně i já jako divák, protože na tohle se mě moc příjemně nedívalo. Bylo to velmi realisticky odvyprávěný i zahraný, ostatně tak jak je u poláků zvykem, ale pohodově se přitom cítit opravdu nedá.

Film v sobě nemá až tolik dialogů, ale když už bylo něco vyřčeno, tak mě bylo skoro do pláče. Ten kluk to dostával od osudu na obě tváře a to mě fakt rozbíjelo. Je zvláštní kolik obrazový poetiky dala Dorota Kedzierzawska do syrového příběhu a je ještě zvláštnější, jak dobře si silně emotivní syrový příběh sednul s obrazou něhou. Nevím jestli jsem víc nesnášel chlapcovu matku nebo naprosto apatický okolí. V každým případě to byly hodně silný kapky.

Když se kouknu na ročník filmu mám narpsto vyražený dech z toho, jakým způsobem ve filmu dostává sodovku fungování totalitních režimů, některé věty Jerzyho Sthuhra dodnes používají například naši komouši jako advokacii tý svý zkurvený vlády. Juliusz Machulski mě opět přesdvědčil, že patří do režisérské elity. Spoustu záběrů jsou skvělou kombinací hravosti a fantazie. Příběh může zpočátku působit nepřehledně, ale postupem času se vyjasní a pak už je sledování Kingsajzu takovej pohodovej beach time.

Zase jeden z těch filmu, kde mně nebyl sympatickej jedinej člověk. Nebylo to uplně nejhorší, realisticky působilo hlavně prostředí, chování hlavních hrdinů už tedy moc ne. Ukažte mě rodiče, který ze začátku dbají na vzdělání dětí a pak bez nejmenšího důvodu je jim u prdele závažné varování. Jinak v některých záběrech mohl bejt film mnohem více tvrdší, tady prakticky nebylo ukázano vůbec nic. Tvůrci neměli ani odvahu ukázat psychický stav Tomka po prvním zákazníkovi. Filmařsky celkem vydařená scénaristická odfláklost.

Mám dojem, že Lars se soustředil především na co největší kontroverznost svého díla na úkor propracovanějšího scénaře a z toho pro mě vyplývá jediný - neupřimnost. Ty dlouhý záběry na dvě černošský péra, zbytečně dlouhé saditsické scény to všechno nemělo z hlediska sdělnosti příběhu žádný význam, ale Lars moc dobře věděl, čím vzbudí zájem medií. ženská sexualita ? Tohle byla fakt její studie ? V místech kde měl bejt dialog žádnej nebyl a tam kde stačilo pár vět, byla vykecávka. Hlavní hrdnka sice byla Charlotte zahraná docela dobře, ale její postava mě po chvíli začala se svou sexualitou těžce nudit a to se teda snad ještě žádný holce nepovedlo.

Abych se přiznal víc než samotný případy, mě v seriálech Místo činu s Götzem Georgem zajímá postava poldy Schimanskiho, protože je vysloveně vzorová a má nás hodně co naučit. Přeběhlík ja nabitej chlastem, Schimi posílá svým játrům jeden tekutej pohled za druhým. Luxusní je scéna když se svým kolegou "přeběhlíkem" v nějakým baru chlastaj jak dogy a pogujou na nějakej šílenej punk, v tom přijdou dvě ženský a Schimi s kolegou se na ně ihned vrhnou a jen tak tak že holky stačí zdrhnout. Mrzelo mě že v tomhle díle se Schimanski nevyspal se žádnou děvkou, ale zase o to víc chlastal a sral na předpisy. Žádnej policajt mně není tak sympatickej jak Schimi, ostatně většina poldů má za pasem jenom bouchačku, ale Schimi tam má i otvírák na pivo, no prostě miláček a vzor každým coulem. Samotný případ byl krapet nesrozumitelný a vlastně nebyl příliiš napínavý vyjma závěrečného momentu v podobě přepadení bylo vlastně fuk co se tam děje, protože Schimi ho víceměně prochlastal. Úplný konec jsem příliš nepochopil, ale měl taky dobrou scénu, když se Tanner dívá v policejní kanceláři na obrovský obraz továrny z kouřícíma komínama a ani na chvíli se neotočí.

Megaton je debil. Ono mu nestačilo, že zkurvil dvojku, on musel jít a ještě zkurvit trojku, doufám že je spokojenej. Když byl ještě malej Megatoneček, tak ho jednou tatínek vzbudil a řekl, Olivierku podívej na tu kameru tou se natáčí co vidíš a tady když tím takhle otáčíš, tak to je zoom a malej megatoneček od tý doby jak vidí kameru tak s ní otáčí a kurví jeden film za druhým. Příběh disponuje typickou a milionkrát provětranou zápletkou, což by nevadilo, protože v akčních filmech taková zápletka slouží jen k prezentaci bum -bum a prásk-prásk, ale to by někdo musel Megatonovi dát kameru bez zoomu a zakázat používání nůžek. Naštěstí film není jen o akci, ale je v něm pátrací prvek a ten je docela vydařenej, má poměrně slušný tah na bránu. Možná bych ještě uvítal větší prostor pro Foresta. Když pominu nějaké osmé divy světa, jako přežití pádu auta ze skály či totální nezranitelnost hlavního hrdiny, tady by nepochodili ani islamisti a režisérskou práci toho degena, tak to co zbylo nebylo zase až tak zlý.

Sice nejsem velkým příznivcem vypravění příběhu formou dvou časových pásem, protože člověk prakticky ve vteřině musí přepnout pozornost i myšlenky což je alespoň pro mě prostě vysoce rušivý element, leč umím pochopit, že některé příběhy se lépe vyprávět nedají, což je i případ Spiklenců, protože jinak by ta kriminální část nemohla být tak zajímavá a nebudila divákovu zvědavost. Film je však kriminálkou jen z části, tu druhou si pro sebe bere vztahová linie a tady musím říct, že mě to bavilo ještě více. Vztah mezi Vincentem a Rebecou byl opravdu velmi rychlý a občas jsem až zasnul co dokáže láska ze strany ženy. Jenže to není jedinej vztah, který nám ve filmu bují. Pak je tam ještě dvojice policajtů a oni nám tam taky vztahují a jejich vztahování mě bavilo ještě víc, protože ten vztah byl nenápadný, měl takový zvláštní odstup a tím byl právě zajímavý. Po herecké stránce jsou všichni vysloveně na pochvalu a z hlediska filmařskýho taky není moc co vyčítat. Dobrý je taky to, že Francie pořád nezapomíná na svoje mistrovský konce filmů.