Enšpígl

Tohle bych poslal Islámskýmu státu s adresou režiséra.

Tak máme za sebou zřejmě poslední dobrodružství ze Středozemě a já při této příležitosti trošku poruším pravidla a svůj komentář nevěnuji jen filmu, ale i duchovnímu otci celé filmové ságy ze Středozemě, jehož jméno zní Peter Jackson. Mám k němu ohromný respekt a obdiv za to, že se pustil do zfilmování něčeho tak náročného jako je Pán prstenů a Hobit. Musím se přiznat, že já bych radši vyprstil plukovníka vietkongu světlicí než natáčel Hobita. Proč ? Protože bych nikdy nedokázal dát do pohyblivých obrazků, tolik lásky, přátelství, odvahy a nebezpečí. Protože bych nikdy neuměl vážný souboj na život a na smrt odlehčit takovým způsobem, aby to nepůsobilo trapně. A hlavně, protože bych nikdy nedokázal prostřednictvím filmu vrátit dospělý lidi do dětských snů, kdy si každej z nás přejeme být statečný jako Aragon, moudrý jako Gandalf, vznešený jak Elf, řídit se hlasem srdce jako Hobiti a umět žrát jak Gimli. Za tohle všechno pana Jacksone velký díky. Velký díky, že jste v dnešní době udělal šest filmů, který jsou krásný na těle i na duchu. Což samozřejmě platí i na poslední díl Hobita. Dračí prolog je natočen velmi přehledně a milovníci větších táboráčků budou u začátku filmu slintat určitě víc na hasiči. První půlka filmu se věnuje hlavně vykreslení povah hlavních postav. K této části nemám co vyčíst, byla odehrána i natočena na vysoký úrovni a ani chvíli nenudila, ale stejně jsem se už nemohl dočkat závěrečné matky všech filmových bitev. Tu jsem samozřejmě dostal a užil si jí záběr po záběru jako dlouho nic. Přehledně a nepřeplácaně natočený masovky, mnoho osobních soubojů jeden na jednoho, jeden na přesilu, který nepostrádali kvalitní choreo, originální nápady i zábavné vsuvky. Zkrátka opravdová filmařská lahůdka. Moc se mně líbil i dialog o lásce mezi Thranduilem a Tauriel, krásně napsaný a ještě líp zahraný. Pokud u triologie Pána prstenů nemám pořád ještě jasno, který díl se mně líbí víc, tak u té Hobití mám po dnešku světlo. Pět armád prostě mělo vítězství už v názvu.

Na Klauni jsem se na Cinemaxu docela dlouho chystal, ale buď jsem byl ožralej nebo jsem necítil tu správnou myšlenkovou náladu na tenhle film. Naštěstí se zadařilo, vše si sedlo a já uskutečnil před televizí na Klauni posed. Bylo velmi dobře že jsem si na Klauni počkal se správnou náladou, protože po jeho skončení jsem odcházel z filmového posedu nadšen. Klauni jsou citlivě vyprávěný příběh, který má v sobě velmi dobře narýsovanou čáru lidských osudů, kterou ve správných chvílích protne humor. Právě napasanování humoru do takto poměrně smutného příběhu, tady považuju za vysloveně mistrovskou práci, protože všechny ty vtipné slovíčka nebo scénky zapadají do celkové atmosféry filmu, která ve svý podstatě není příliš radostná. Olda Kaiser mně opět přesdvědčil, že by si zasloužil mnohem větší pozornost od režisérů a producentů než se mu dostává, protože jeho herecký talent by naplnil minimálně Mont Blanc a pokud jde o Petra Jarkovského, tak pochybuju, že se mu Klauni podaří někdy scénaristicky překonat.

Melancholicky vypravěný příběh i lidských charkterech, které mají velký vliv na vzájemné vztahy. Z počátku jsem měl trošku problém s tím kdo je kdo a kdo s kým jebe, ale to se poměrně rychle brzy urovná a pak už je to jen o tom, aby se divák stal mlčenlivým svědkem lidských vztahů. Po delší době působily dívčí slzy reálně a nebylo problém jim uvěřit. Film až na jednu scénu nemá žádnou dramaticky vypjatou chvíli, ale prostřednictvím dialogů umí zapracovat na emocích. Velmi vydařený výkon předvedla mladinka Táňa Pauhofová a Ondra svým výrazným herectvím opět vyniká ve všech svých scénách.

Mistři dialogového humoru francouzi se opět pustili do díla a já rychle běžel pro kýbl, abych smíchy nepochcal svůj tepich. Film má sice dlouhou stopáž, ale fofří jak kdyby mu hořela koudel u prdele. Thierry se tady nezastaví a sype ze sebe jednu slovní perlu za druhou. Jako vypsat sem všechny hlášky co mě udělaly, tak budu mít delší komentář než všechny mattyho komenty dohromady. Obdivuju Thierryho, že po těch slovních raketách dokázal zachovat chladnou tvář, protože já bych tam bouchnul smíchy snad po každým svým dialogu. Vlastně, když jsem se koukal na závěrečný titulky, tak bylo vidět, že Thierry to taky nezvládal. Před filmem doporučuju tak deseti minutouvou rozvičku tvoji držky, protože ta si tenhle film v koalici s tvojí bránicí těžce odmaká.

I humanistům se dá lézt do prdele s přijatelnějším příběhem. Já nemám nic proti komornímu pojetí filmu, naopak mělo to celkem vydařenou atmosféru, která mě fascinovala i během záverčných titulků, které jsou mimochodem udělaný skvěle a dotváří celý příběh. Zatímco atmosféra filmu působí věrohodně, chování hlavní hrdinky působí zcela opačně. Nebyl zřejmý jediný motiv, proč by měla hlavní hrdinka navzat citový vztah s vězněným fousáčem a ten byl ještě navíc navázán takovým způsobem, že by mu neuvěřil ani čerstvě nasátej komár.

Zdá se, že francouzi pojali druhou světovou jako iedální námět pro svoje komedie. Ono to může znít až divně, ale ať hodí kamenem ten, kdo se alespoň u jedný z francouzských válečných komedií od srdce nezasmál. Zápletka tohoto příběhu se točí kolem Marie do který se nejdřív zamiluje obojář a pak i nácek a bejt na tom zámku já, tak se do Marie zamiluju taky, protože Catherine je tady fakt překrásná. Samozřejmě šílené situace vzniklé s přebytku lásky na sebe nenechají dlouho čekat a to je ještě třeba vzít v potaz, že Marie má manžela, který umí taky slušně zaúřadovat na trati film -divákův usměv. Milá záležitost, kde se ke slovu dostane jak romantika, taki válka, ale takovým způsobem, že mě nikdy nezmizel usměv ze sandálu. Například hádka před reflektorem nácků je nezapomenutelná.

Něžné kuře je kombinací pohody, romantiky, zábavy a kriminálky s tím, že tenhle žánrový guláš drží pohromadě kvalitní dialogy, kvalitní herecké výkony a kvalitní hudba. Ta vážnější kriminální zápletka zde není nějak silná a projeví se hlavně na konci příběh. Celému fimu vevodí vztah Lisy s Antoniem, který udržuje úsměv na rtech po většinu doby divácké konzumace kuřete na něžný způsob.

Ten film vypadal jak kdyby ho posrala smrt. A s těma obsahama k filmům je to tady někdy, jak kdybych měl obraz Putina v ložnici. Redaktorky si o víkendech nehrály na kurvy, ale o víkendu šli za prostitutama nebo snad když jdu do zoo za žirafama, jsem sám žirafa ? Ne opavdu, někdy si v týhle zemi připadám jak na celosvětovým sjezdu retardů.

Původně jsem si myslel, že na filmu je originální jeho námět, ale po skočení můžu vydat prohlašení že to originální v něm nejsou sci-fi prvky včetně milování OS, ale s citem znázorněná osamělost člověka. Skvěle napsaný scénář a ještě lepší Joaquinův herecký výkon udělali z filmu magnetku pro mojí pozornost.