Enšpígl

Když Kathryn Bigelow v roce 1991 natočila Bod zlomu jistě netušila, že odstartovala vlnu surfovacích filmů. Nic proti rád je vyhledávám, protože surf je krásnej sport, problém je že záplekta těch filmů až na jeden, nikdy nedosáhla úrovně Bod zlomu a tak se mě ty surf filmy se svým stále stejným námětem (svobodomyslnost + odvaha sject megalvnu a porazit sám sebe ) začaly pomalu přejídat. Tenhle fiml vypadal podle obsahu jinak, ale moje lebkovna tentokrát vydala chybnej úsudek. Většinu filmu je o absolutním hovně a konec filmu je zase jen o tom, že se musí sject megavlna a porazit sám sebe. když k tomu připočítám, že hlavní hrdina měl vlasy jak Bodhi z Bodu zlomu a tvůrci mě rozhodně nepřesvědčili, že by měli svou vlastní invenci, vychází mně poměrně velká nespokojenost s tímhle filmem.

Dokonalá adrenalinovka. Od startu nabírá film hodně kvalitní tempo a je až fascinující, jak ho tvůrci dokázali až do konce ještě stupňovat. Příběh má dvě části, který maj svou zápletku a na jejichž vývoj jsem byl zvědavej. Moc se mně líbilo, že v okamžiku kdy skončí jedna, začíná druhá a testosteronovou jízdu pomáhají dotvářet skvěle vyostřené situace. Ty by samozřejmě nikdy nemohli mít takový efekt, kdyby se jich chopil filmařský a herecký looser, ale Paul ví přesně kam zamířit kamerou, jaký dát hrdinům do úst slovník a herci se zase umí dívat a tvářit. Tady bych chtěl pochválit především Barkhada Abdiho, který mě ve společných scénách s Tomem přišel dokonce výraznější a herečtější než jeho oscarový a slavnější americký kolega. Při finálovce jsem byl napjatej jak struna na balalajce.

Němec, karbanátky, červená bunda, králíček, to je to, o co v tomhle neortodoxním filmečku běží především. O suchý humor tady budeme zakopávat v mluveným slovu, v záběrech kamery i v jednotlivých scénách. Princip přitažlivé ujetosti je tu dovedem téměř k dokonalosti a moje huba si díky smíchu tenhle film poctivě odmakala.

Na první půlku se hrozně dobře koukalo, byla to taková zábavně příjemná komornější romantika, ale postupně se to až příliš hrotilo až mě to přišlo už moc utažený a tudíž né příliš věrohodný, ale tak romanticky naladěný divák se nažere sladkýho, ale cukr zůstane netknutej.

Tak tohle byla další sladká pusinka od galskýho kohoutka. Film pokud jde o prdel nešetří nikoho pravičáky, levičáky, nácky araby, židy, francouze, měštácký myšlení. Svý si slíznou i poslední tři prezidenti Francie a pokud jde o hlavní hrdinku Bahiu ? Lze takovou holku nemilovat už od první minuty ? Bezelstný živel, který ti vstoupí do života a provětrá ho takovým způsobem, že nechápeš, ale přitom všem humoru, film hlavně v závěrečných pasážích dává najevo, že má velké srdce a že lidský city pro něj nejsou kus hajzl papíru. Hrozně rád bych si přál, aby tahle zábavná, příjemná a originální záležitost tady byla k sehnání a já jí měl na poličce jako svýho filmovýho kamaráda na kterýho se obratím po každý, když mě bude smutno.

Hodně dlouho jsem tohle musel vydejchávat, protože Lincz si vzal moje emoce do posledního gramu. Jestli mě něco dokáže vytočit daleko za červenou tak je to mlácení ženský. Nic ubožejšího už chlap udělat nemůže a když jsem viděl jak tam ten zmrd mlátí jednu ženskou za druhou, tak se ve mě vařila krev a nepřestala ani v jiných složkách filmu. Neschopnost policie ochránit obyvatele vesnice, sváznost státu si s takovou věcí poradit a především důsledky za čin pro lidi, který byli tím vším zahnaný do kouta. Opravdu mimořádně silný a emotivní film a skvělá filmařská i herecká práce, protože všechno vypadalo naprosto realisticky.

Líbilo se mně, jak film postupně přitápěl pod kotlem. Ze začátku byl zajímavej, ale bylo to takový mouchy vemte si mě, ovšem to se hrozně nenápadně měnilo a příběh si mě postupně pěkně obtáčel a tím koncem mě úplně dostal. Ještě deset minut před koncem jsem si říkal, další divná role v Evinčině sbírce, ale na konci se to všechno změnilo. Není to přímo o napětí, spíš o naší zvědavosti a s tou to tvůrci evidentně umí.

Celkový nicnedění bylo tak ubíjející, že to vypadalo, že dřív vyseru dospělou žirafu než se ve filmu něco stane. Krom prachů absolutně nechápu učást takových es jako Clive a Marion, bylo to vysloveně plejtvání jejich časem. Příběh naprosto propadá ve scénaři, do příběhu se nepodařilo dostat nic jinýho než nudu, vyjma posledních dvaceti minut, to mělo trošku koule, ale dožít se toho závěru, to si chce půjčit duševní klid od tibetských mnichů.

Nejedná se o žádnou trhlou hihňárnu, kde vévodí absurdní situace jako předchozí díly, ale film spolehlivě udrží úsměv na tváři po celou dobu svého působení na obrazovce.

Hrozně se mně líbí, že francouzi i s celkem jednoduchý akční zápletky dokážou vykouzlit, osudovost, psychologii a především a to mě tady dostalo úplně nějvíc pořádnou porci chlapskýho přátelství. Akční film, kterej nemá ambice opouštět hranice svýho žánru, ale díky hereckému, scénaristickému i filmařskému umění a k mé velké radosti, ty žánrový hranice zkrátka přesahuje.