Enšpígl

Zdá se, že francouzi pojali druhou světovou jako iedální námět pro svoje komedie. Ono to může znít až divně, ale ať hodí kamenem ten, kdo se alespoň u jedný z francouzských válečných komedií od srdce nezasmál. Zápletka tohoto příběhu se točí kolem Marie do který se nejdřív zamiluje obojář a pak i nácek a bejt na tom zámku já, tak se do Marie zamiluju taky, protože Catherine je tady fakt překrásná. Samozřejmě šílené situace vzniklé s přebytku lásky na sebe nenechají dlouho čekat a to je ještě třeba vzít v potaz, že Marie má manžela, který umí taky slušně zaúřadovat na trati film -divákův usměv. Milá záležitost, kde se ke slovu dostane jak romantika, taki válka, ale takovým způsobem, že mě nikdy nezmizel usměv ze sandálu. Například hádka před reflektorem nácků je nezapomenutelná.

Něžné kuře je kombinací pohody, romantiky, zábavy a kriminálky s tím, že tenhle žánrový guláš drží pohromadě kvalitní dialogy, kvalitní herecké výkony a kvalitní hudba. Ta vážnější kriminální zápletka zde není nějak silná a projeví se hlavně na konci příběh. Celému fimu vevodí vztah Lisy s Antoniem, který udržuje úsměv na rtech po většinu doby divácké konzumace kuřete na něžný způsob.

Ten film vypadal jak kdyby ho posrala smrt. A s těma obsahama k filmům je to tady někdy, jak kdybych měl obraz Putina v ložnici. Redaktorky si o víkendech nehrály na kurvy, ale o víkendu šli za prostitutama nebo snad když jdu do zoo za žirafama, jsem sám žirafa ? Ne opavdu, někdy si v týhle zemi připadám jak na celosvětovým sjezdu retardů.

Původně jsem si myslel, že na filmu je originální jeho námět, ale po skočení můžu vydat prohlašení že to originální v něm nejsou sci-fi prvky včetně milování OS, ale s citem znázorněná osamělost člověka. Skvěle napsaný scénář a ještě lepší Joaquinův herecký výkon udělali z filmu magnetku pro mojí pozornost.

Filmařsky skvěle natočená smutná melancholie života s tradičně dokonale hrajícím Rudolfem Hrušinským.

Jako zcela nečekaně příjemný překvapení na poli humoru. Když se pánové dohodovali kdo z ních znásilní Emmu Watson, tak jsem se na gauči taky hlásil. Velmi vtipný dialogy, ať už za pomocí vulgarismů a sexismů, například dohadovaní jak maj kluci vedle sebe spát a kdo k sobě bude spát pérama a kdo prdelí k péru, taky dlouhá přednáška o honění trefila mou bránici přesně, ale nejen to. Některý dialogy byly skvělou satirou na snobství a ironie se tady taky dostávala často ke slovu. V žánru komedie se rozhodně jedná o příjemné osvěžení.

Vážná hudba skutečně není můj obor a tak hned na začátek přiživím svou image debila a řeknu, že jméno Schumann jsem slyšel poprvé v životě a k filmu mě nepřitáhlo téma, ale obsazení Martiny do hlavní role. Trošku jsem se bál, že se ve filmu bude pořád fidlat a mě rozbolí hlava, ale nic takovýho. Je to komorní příběh vzájemného vztahu tří lidí z nichž dva se jmenujou Schumanni a jeden Johannes Brahms (ten už asi v hudbě něco znamená, protože to jméno je povědomé i mně ) a jejich společného vztahu a vášni k hudbě. Film má největší sílu v hereckých výkonech. Martině gratuluju k její roli a jsem rád, že tahle krásná germánka mohla naplno předvést svůj talent. Krom hereckých výkonů všech tří hlavních představitelů se mně nejvíc líbily hudební scény, hlavně hra na klavír a dirigování, podařilo se tam totiž dostat emoce a lásku k hudbě, takže parodoxně to čeho jsem se bál se mně nakonec líbilo nejvíc.

Ten film možná ze začátku působí krapet zmatečně a nepřehledně, ale dej mu šanci a nech ho ať si s tebou udělá co potřebuje, nebudeš litovat. Italové jsou mistři ve vykreslení dobové atmosféry a ve vyprávění tohoto mafianského příběhu to předvádí s naprostou suverenitou . I když jsem v tý době ani v tý vesnici nežil, mám pocit jako kdybych se tam narodil a celý ten příběh prožil. Krutý, syrový, ale přitom naprosto přirozeně natočený film.

Naprostá scénaristická beznaděj. Film mně nenabídnul žádný příběh, žedný emoce, kterých bych se chytnul, romantika, vtip, hravost, prostě nic. Navíc hlavní hrdina mně byl sympatickej asi jako nedovařenej brambor.

Poměrně intimní duševní ponor do nitra jedný postarší děvky u kterých bych si teda odpustil slovo luxusní, ale to jen na okraj. Podstatný je, že s každou přibývající minutou jsem měl Alici radši. Nečekaně intenzivní filmovej zážitek.