BoredSeal

Povzbuzeni úspěchem jedničky se hravý tvůrčí štáb ve dvojce utrhl z řetězu a vrší jeden zvrat za druhým v kombinaci s ujetými nápady a týmem herců, který si své role užívá (jmenovitě trojitý záporák Biff). Potěší, že poměrně komplikovaný děj se naservíroval divákům s lehkostí starých dobrých filmových osmdesátek, aniž by se divákovi protivil. Dvojka prostě patří do pokladnice sci-fi skvostů.

Trojka je správně megalomanská záležitost a iluze okupace a války v izolovaném velkoměstě je velkolepá, že vám pomáhá nepřemýšlet příliš do hloubky nad logikou některých záležitostí nebo odfláknutí části vyprávění. Dokonce se Nolan trochu polepšil v přehlednosti akčních sekvencí. Tentokrát jsem byl ale trochu zmaten poselstvím - konkrétně Catwoman se zpočátku netají inklinací ke komunismu a sní o revoluci chudiny, ale poté, co se rozptýlí sen chudých snílků o přerozdělení bohatství nastolením rovnostářské revoluce v nefunkčním městě (kde mají nakonec všichni hovno, jak už to u těchto činů dopadá), už se nijak nevyjadřuje a chce prostě z ráje vypadnout. Záporné postavy fungují do finále, kdy je odhalena pitomá motivace, naštěstí přítomnost dobrých herců působí jako utišující prostředek.

Romantické komedie nebývají originální v průběhu děje a tenhle film nevybočuje. Co ho táhne, je výborná Sandra Bullock, která je sympatická ze začátku jako mrcha a později jako oběť praštěné Reynoldsovy rodiny a trapasů souvisejících se zápletkou filmu... a ta senilní šílená devadesátiletá babička je taky silnej kalibr. Celý film se dá bez problému přežít s vyjímkou závěru, kdy se postava Sandry rozhodne, tak jak se rozhodne a je nám servírováno typicky suché morálně správné finále, což je k vzhledem k nadsázce panující celý film nesnesitelné. Korunu tomu nasadí idiotský nevtipný humor v "přídavku" během titulků, za který bych snad i sundal jednu hvězdičku, ale nakonec jsem přimhouřil oko.

Tento film je proslavený zejména "zradou", kdy studio vykoplo z režijní stoličky Burtona (a Keaton poté odešel), aby jimi nastolený styl rozvrátil Schumacher se svým nepovedeným tripem z dávno expirované dávky LSD. Celý film působí, jako kdyby z něho vysáli IQ Riddlerovým přístrojem a i po repríze po letech s vědomím, že to nebude dobrý, pociťuji nevolnost. Obsazení se navzdory jménům skoro nepodařilo, Kilmer je mizerný, (zde ještě botoxová panna) Kidmanová hraje upřímně nadrženou psycholožku, až je to k smíchu a dalo by se ještě bavit nad dementně-komediálním výkonem seriózního herce Tommy Lee Jonese, který pravděpodobně celý film trpí, protože nenávidí styl Jima Carreyho a musí se ho tady snažit dorovnat. Ano, jediná jistota je standardně maniakální Jim Carrey ve své zlaté éře, za kterého dávám hvězdičku a zbytek jsem protrpěl.

Je to o hvězdu pomalejší oproti předchozím dvěma bombám pana Zahlera, ale pořád je to v současném světě filmu tak vyjímečně skvělý film, že musím dát plný počet. Rozesmál mě popisek od Febiofestu, který falešně láká na nějakou problematiku politické korektnosti, která tu tvoří pouze počátek zápletky - tohle je mistrovská filmařina se skvělými postavami a tísnivě pomalu se blížícím finále, s bonusem cynického humoru.

Doslova depresivní stand-up, kde se protagonista mezi vtipy (první mikrofon) a společenskými komentáři  se snahou o tom vtipkovat (další mikrofon) svěřuje s chmurnými příběhy ze svého života, které jsou zajímavé, protože takové věci zpravidla moc neslyšíte. Bohužel ne humorné - divák se ocitá při "komikově" depresivních zpovědích v roli terapeuta, který nedostal zaplaceno a pochybuju, že s tímhle úmyslem a očekáváním si pořad pouštíte. Pokud protagonistovi odpustíte žánrový podfuk (pouze půlka pořadu by se dala označit za vtipnou a ještě zdaleka ne na úrovni, kterou zajistí třeba Louis CK nebo Gervais), chcete si vyslechnout, jak se Brennan zpovídá a jste zvědaví například, zda ketamin léčí depresi, jděte do toho.

Kdyby nápad "vzpomínky mrtvoly vsazené do mozku sociopata" zpracoval někdo skromněji, bez přiblbého globálního záporáka a CIA, čistě styl řádícího Costnera používajícího něčí vzpomínky s rozpočtem nedovolujícím zbytečně nudnou drahou akci, věřím, že by byl výsledek lepší. Takhle jen žasnete při pohledu na casting k tak nenápaditému nudnému filmu.

Nuda bez nějakého významného poselství. Otráví německý dabing pár známých tváří, které to mohly oživit, to je fakt problém nabiflovat se pár německejch vět. Kromě pěknýho psa stojí za to zmínit, že démonický Kňažko umí v podstatě zahrát kvalitně kteroukoliv postavu s temnou příchutí, kdyby tam nehrál, tak je to za dvě hvězdičky.

Chce to být v tom správném rozpoložení a mít rád Berlín. Výborná kamera a nápad. Hlavní roli tu hraje atmosféra Západního Berlína, hlavně pustiny bývalého Potsdamerského náměstí. Bruno Ganz by zřejmě dokázal s charismatem zahrát i židli.

Nenápadná zapadlá sci-fi komedie, která si vystačí s minimem efektů. Teenagerská Zlata Adamovská cestuje v čase s Vladimírem Dlouhým, aby zjistila, co se stalo s jejím dědečkem v roce 1946! Už ten nápad láká, ale to není vše - místo scénáristických úlev obvyklých ve filmech o cestování časem zde mladý pár páchá jeden paradox za druhým, jemně rýpe do téma znárodnění a potravinových lístků, skoro jako by to tvůrci dělali naschvál a jestli si myslíte, že víte jak film dopadne, tak se pletete! Prostě nenáročné sci-fi s lehkým humorem a celkem fajn obsazením, Munzar si střihl netradičně odlehčenější roli tatínka, Dlouhý pobaví diskotékou a politickým vtípkem ("Osud je osud.") a ženy načerpají optimismus, až uvidí, že Zlata Adamovská je větší kočka starší než v pubertě. 3,5/5