BoredSeal

Tomuhle filmu nelze nedat 100% hodnocení :-)

Strašné zklamání a nemyslím, že to je jen kvůli přehnanému očekávání (díky šeptandě plynoucí z komerčního úspěchu filmu) nebo z přehnané hlasitosti v kině u velmi komorního filmu. Většinu filmu se toho moc neděje a panuje nuda, postavy se občas chovají šíleně debilně (matka má rodit, ale fotr se synem si vyrazí na výpravu a emo dcera jde prožívat drama k hrobečku). Deus ex machina je v příběhu dost nesnesitelná a závěr snad nemohl uspokojit nikoho.

Strašně špatný. Měli zajímavý námět, kameramana a někoho, kdo dokáže slušně emulovat pochmurnou hudbu z Twin Peaks. Výsledkem je vlekoucí se minisérie, kde jsou podivné postavy (a dost nepravděpodobné vztahy mezi nimi), není komu fandit, část vedlejších příběhů prostě vyšumí do ztracena nebo se vyřeší nějak zkratkovitě. Není absolutně komu fandit, všichni jsou nesympatičtí kreténi a už tak v půlce seriálu začnete mít pocit, že se nedočkáte žádné satisfakce nebo že přijde impotentní konec. A taky že jo. Herecké výkony nuda, vévodí jim tradičně příšerný Vetchý, který umí hrát spíš beze slov, ale když má předstírat nějaké emoce mluvou, je to sebevražda katanou. Tahle země by možná měla začít dělat něco jako zkušební divácké projekce, aby se ty nadějnější projekty daly nějak opravit, tady by to ale chtělo hodně práce.

Po letech - slušné efekty a grimasy Carreyho zůstávají pořád zajímavé, ale není to bohužel ten typ komedie, kde řádí Carrey jak utržený z řetězu. V sekvencích pod Maskou se sice vyřádí, ale můžete to pouštět babičce, dětem a pak znaveně sledovat denní klidový mód Stanleyho Ipkisse, který samozřejmě Carrey taky umí dobře zahrát, jen je to trochu nuda. Příjemným kladem filmu je ale nádherná a sexy mladá Cameron Diaz, kvůli které stojí za to se na ten film mrknout :-)

Solidní drzá francouzská komedie, která si chytře utahuje ze společenských stereotypů a představ majoritní společnosti o životě homosexuálů, aniž by smrděla bojem proti liberalismu. Bláznivý humor typu "teror slepce a jeho psa" mi už dlouho chyběl a příjemně mě překvapil závěr i nečekaná pointa.

Nikdy nejsme sami je vzácný typ filmu, který působí jako cynická méně-vnímavé-diváky-trollující komedie, která umí zamrazit v těch správných momentech. Tvůrcům se podařilo vytvořit skvostně depresivní vesmír, kde každá z postav je zapamatovatelná a skvěle zahraná. Roden opět vystřihl úplně jinou postavu, kde se vrátil ke stylu vypjatého herectví, kterým se bavíme třeba v jeho záporáckých rolích z 90. let, ale nezastiňuje ostatní herce, kteří svoje postavy hrajou taky výborně, ať už Vlasáková, Hanuš svého paranoidního bachaře nebo sympatický pasák. Vůbec mě nenapadá jediná slabina, dostalo mě to. Nemůžu uvěřit, že v roce vzniku filmu ocenil Český lev hromadou cen bezduchého úmorného Masaryka místo jakékoliv ceny pro tenhle skvost.

Zelenka v kombinaci s Dejvickým divadlem? To nemohlo dopadnout úplně špatně. Kvalita humoru jak na horské dráze. Místy skvělý humor, místy naopak strašlivě dementní. Originální postavy, dobří herci. Několik punkově drzých nápadů mě vážně pobavilo (Filipovský, Kapitán Filcka). Nejvíc se mi líbily poslední pesimistické díly, pochmurnost a blížící se propast Zelenka umí vytvořit velmi dobře a je nás neprovází většinou seriálu (tak jak je to předpokládám v původní divadelní hře). Nechápu, proč byly často některé příběhové linie odfláknuty a postava typu Myšička prostě jen tak zmizela z děje bez nějakých následků.

Části filmu, které se odehrávají ve hře, jsou zvláště v první třetině filmu strhující, což se od dobré hry očekává. Jako starý hráč s nostalgií po osmdesátkové popkultuře jsem musel nutně skončit v úžasu při řešení klíče číslo dva, to je přesně ten typ překvapení a technologické revoluce, které otrlý čtyřicetiletý fanoušek filmů potřebuje občas vidět, aby neztratil naději ve filmy. Průser je ovšem film jako celek. Části mimo hru nejsou moc zajímavé, dojímavá orchestrální hudba ala John Williams se rozhodně nehodí do nadupané moderní videohry a do budoucnosti, kde je svět v prdeli a lidi radši tráví ve virtuální realitě co nejvíc času a úplně strašné je typické Spielbergovo klišé "dobroserství", které kazí příležitosti být trochu temnější nebo realističtější. Film by si skvěle vystačil jako vizuální jízda ve hře, kde se lidi snaží vyhrát soutěž, ale bohužel je tu zdvižený káravý prst starého pokryteckého dědka, že bychom neměli zapomínat na lásku a svět v realitě, což je proboha podstata videoher a únikové kultury. Nakonec jsem ani přesně nechápal motivace některých postav a jako celek film moc nefunguje, cokoliv mimo hru nudí k smrti a zpomaluje děj. Pozitivní hodnocení proto berte jako průměr skvělých částí ve videohře a velmi slabého a lacině natočené části filmu o realitě hráčů.

Dobrý nápad nechat nadsázky schopné dospělé herce hrát převtělené teenagery, už jen přítomnost veteránů ujetého humoru The Rocka a Jacka Blacka zajišťuje určitou záruku kvality, zvlášť když Jack Black hraje instagramovou teen modelku, pokukujících po chlapech a jejich penisech (a vlastně i po vlastním) - nepamatuju se, že by někdo takhle vtipně nechal diváky smát se gay narážkám, aniž by to někoho uráželo. Zápletka je dobře ušitá pro současné publikum s prostředím videohry, takže, co se na tom dá zkazit se čtyřmi kreditovanými scénáristy? To je jednoduché - akce typu jedoucí motorky a CGI zvířata není (alespoň pro otrlého čtyřicátníka) tak zajímavá a tempo se zbytečně brzdí pravidelným charakterním zamyšlením (zamilování, neměla bych být sobecká kráva, zneužíval jsem svého kámoše, musíme si pomáhat) a hlavně toho humoru by tam mohlo být aspoň třikrát tolik. Nechápu, že studio radši utratí pár melounů navíc za digitálního tygra, než donutilo scénáristu vyplodit víc hlášek a vtipných situací. I tak to není nové Jumanji marná oddechovka, jen je to prostě nedostatečně vytěžená příležitost.

Na psychoterapii jsem byl zvědavý, ale po seznámení s Rodenovou ordinací bych do toho nešel. První čtyři díly jsem si říkal - dobrý herecké obsazení, všichni působí přirozeně v čele se skvělou Melíškovou a poradí si i s absurdními dialogy nebo blbými nápady scénáristů - tedy s vyjímkou namachrovaného vojáka Igora, kterého strašlivě hraje pohublý modýlek Hejlík, který by nejspíš nepřežil ani vstupní fyzické testy do armády (později jsem viděl naději vysvětlit to příšerné divadlo v tom, že by za jeho problém mohla maskovaná homosexuální orientace, ale podobně jako u ostatních pacientů vystřídá několik klišovitých diagnóz a traumatů, že na tom vůbec nezáleží). Pochvaloval jsem si, jak Roden zase hraje jinak a důvěryhodně hraje vnímavého odborníka, ale v pátém díle, kdy začne navštěvovat terapii sám, se ukáže, že to je pošuk, který vůbec nedává vlastní rodinu a je sám o sobě takovou diagnózou. Od té chvíle jsem už jeho postavu vnímal jako lehce senilně breptajícího, přetvařujícího se terapeuta, který si dělá ze svých pacientů srandu a když k něčemu dospějí, schválně jim to převrátí naruby, aby je rozhodil - to je totiž vůle scénáristů. Ti do těch pár postav seriálu namíchali nepravděpodobný koktejl poruch a lidských osud, naházeli do toho sex a všechna možná analytická klišé, která napadnou i vrátného ve Zbrojovce Brno. Ještě jednou potlesk hercům (kromě Hejlíka), kteří tvoří uvěřitelné postavy i přes ty šílenosti, co musí říkat. S psychologií to má fakt společného málo, nestačí jen vidět Rodena říkat, jak se třikrát za sezení zeptá, "Jak to myslíte?" Pokud začnete vnímat seriál jako černou komedii, dá se těch zbytečně moc dílů snést - jen tomu chyběl top absurdní konec, kde osud Rodenovy postavy shrne diagnózy a osudy všech těch pacientů z první série - rozvede se, nezvládne Pauhofovou, protože dobrovolně potlačil gay orientaci, nasedne na kolo a rozjede to pod nejbližší auto. Věřím, že scénáristům by to přišlo naprosto realistické. :-)