Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (1 383)

plagát

Wir sind die Nacht (2010) 

Německé Interview s upírem a je to moc dobrý. Nina Hoss je super.

plagát

Na mušce (2018) (seriál) odpad!

Příšernej odpad. Lidi, co mají málo peněz, si hrajou na mezinárodní thriller. Špionážní agentury jsou něco jako parta tří vyřazených příšerně vypadajících důchodců, kteří se jednou za čas sejdou v kavárně v nějakém městě a případně si zasouloží v hotelovém pokoji. Špičková nájemná vražedkyně je afektovaná kráva, která neposlouchá příkazy a okázale se předvádí, což asi není definice špičkové nájemné vražedkyně. Její nemesis je ne-sexy Asiatka, která jí strašně chce dostat, ale vlastně jí bůhvíproč má ráda, i když jí vražedkyně zničila život, ale stejně jí chce dostat a zabít, jen to několikrát nedokáže a my se musíme pořád dívat na další minuty utrpení, abychom nakonec zjistili, že to vlastně nijak nedopadlo. Kdyby to bylo celé jako dobrá černá komedie, ale ono si to hraje na nějakou romantiku, city, lesbodrama, je to hrozně pitomý a nesnesitelný, jako kdyby to točili a psali Češi. Zhruba od půlky už vám dojde, že mám pravdu. Utíkejte a neohlížejte se.

plagát

Cesta do Ameriky (1988) 

Black Panther, kdyby Wakanda neobjevila vibranium? Kdepak, nuda k chcípnutí. Na komedii má film málo vtipů a odvíjí se opravdu pomalu, řada vtipných scén na dnešní dobu trvá hrozně dlouho, než se dojde k pointě, kterou už jste mezitím asi uhodli. Film je spíš romantický, ve stylu naivních dobroserských amerických filmů z třicátých let. Ne, že by neměl potenciál, ale režisér ho prostě nevyužil a radši nás mučí otravnostmi jako dlouhá taneční sekvence na začátku, drzého humoru typu "princův úd je čistý" obsahuje bohužel málo. Eddie Murphy hraje slušně, jeho parťák Hall je vtipný a pár komických figurek jako správce budovy pobaví, měl to ale dělat někdo lepší.

plagát

Prekliate dedičstvo (2018) 

První půlka naprosto strhující ukázka prvotřídní filmařiny, respektive, ta pokračuje celý film, jen už je to pak žánrovka.

plagát

Rituál (1973) 

Je to trochu zastaralý bizarní film se zajímavým nápadem, ale tvůrcům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru pohanského venkova, kvůli které jsem přece jen šel v hodnocení na čtyři hvězdy. Ve své době musela tahle otevřená provokace vůči křesťanství vzbudit asi slušný rozruch. Muzikálové vložky dodávají snímku správný absurdní humor, ale jsou klíčové i pro vyprávění děje.

plagát

Nepričetná (2018) 

Solidní žánrovka opět soderberghovsky netradičně okořeněná. Jediné rozpaky při rozhodování o hodnocení jsou z toho, jak film vypadá mdle a nezáživně (protože je to experiment natočený celý na iPhone 7+), a z absence hudby, která by ten film pozvedla. Rozhodně by bylo naprosto zbytečné jít na to do kina, ale jako thriller o cvokárně na doma je to oukej.

plagát

Tully (2018) 

Pozitivní depresivní film o stáří a mateřství. S každým upřímným dialogem na téma život se začíná cynik pozvolna bát, jak může tento sympaticky civilní film strašlivě skončit - protože zbývá buď nějaký zvrat v příběhu, který nemusí být úplně super nebo příšerný přeslazený happy end, který zcela odbočí ze sympaticky sarkastické, občas cynické linie. A tak to i je, ale přesto dojem z příjemné deprese nezmizí. Theronová samozřejmě herecky výborná jako vždy.

plagát

Kto sa bojí Virginie Woolfovej? (1966) 

I po letech působí filmová adaptace hry poměrně současně díky dobrým dialogům a kameře, která umí dodat scénám tempo nečekaným pohybem nebo nápaditým záběrům. Samozřejmě chválu si zaslouží i představitelé ústředního manželského páru. Film jako celek občas mezi výtečnými dramatickými scénami ztrácí tempo a působivost.

plagát

American Crime Story - Dům u jezera (2018) (epizóda) 

Pokud si uvědomujete, že v téhle sérii se budou hodně vymýšlet dialogy a momenty, u kterých nikdo neví, jak proběhly, popřípadě jste si u minulých epizod projížděli na internetu "fakta versus seriál", možná na vás poprvé přestane pomalé depresivní kouzlo seriálu fungovat. Tady se navíc vyprávění seriálu pozadu vymstilo, protože jsem celou dobu znuděně čekal, až se odškrtne ta další známá mrtvola.

plagát

Klamár, klamár (1997) 

Lhář, lhář by byl jen obyčejnou komedií o tradičních hodnotách, kde pravidelně hraje jímavá hudba u rodinných scén, kdy se má člověk dojmout a člověk by u toho umíral. Naštěstí ale hraje hlavní roli Jim Carrey, který celý film přetáhne pod svůj diktát grimas, šíleného humoru a ze svého právníka udělá takového maniaka, že i závěrečná scéna na letišti vlastně dává smysl. Je fakt skvělý mít v rodinné komedii tak dobrýho herce, který umí i v hloupé scéně předávání dítěte dávat výrazem tváře najevo, jak je hlavní postava otrávená a co si myslí a tím pobavit i skeptičtější cyničtější diváky. Kdysi jsem film viděl s otřesným dabingem, kde někoho napadlo nahradit Carreyho hlas Dejdarem a už jsem neměl potřebu po příšerném dojmu vidět jinak obyčejnou komedii znova, naštěstí jsem po letech natrefil na originál a vše odpuštěno.