BoredSeal

Zbytečné, slabé, nudné, předvídatelné.

John Wick 2 je v podstatě gonzo porno, kde místo sexu servírují efektní krvavé přestřelky a bitky, v tomto případě je jim věnovaná slušná péče ze stran kamery, střihu a výpravy. Ale příběh a pokus o postavy nalepený mezi jednotlivé scénky je velmi řídký a nevzrušující. Pokud nemáte rádi Keanu Reevese, který svým charisma ústřední postavu ozvlášťnuje, určitě uberete jednu hvězdu.

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu.

Pokud už jste sjeli všechno od Argenta, Soaviho nebo Fulciho a začnete se pídit po dalších mistrech subžánru gialla, kterým Itálie obohatila svět hororu, jistě narazíte na Sergia Martina a jeho Torso. Má vše, co chcete: sexy hříšné evropské dívky v uvolněné atmosféře 60-70. let kandidující na popravu, oblíbená klišé, typická hudba, styl, psychárna, vynalézavé násilí a samozřejmě místy nezamýšlená legračnost, které Torso nabízí požehnaně. Není to bezchybný mistrovský kus - občas se daří vykouzlit tísnivou atmosféru vražedného léta, občas film vázne. Nejzábavnější (po upřímné i ironické stránce) je poslední třetina, kde její protagonistka poznává hořké stránky dovolené na venkovském sídle. Torso má své kouzlo, ale chybí tu umělecká temnota Argenta, Soaviho smysl pro šílenost nebo nelítostný chlad násilné smrti z Fulciho filmů, proto dávkujte především v případě absťáku po neviděných pokladech italské kinematografie.

Parádně depresivní film s okouzlujícím násilím, osud skvělé dvojky profesora Xaviera + Logana asi nenechá chladného žádného fanouška. Začátek filmu slibně servíruje pomalou bezútěšnou situaci a skvěle zahrané ústřední postavy, lehké zklamání přichází s jednoduchými popcornovými záporáky a občasným sklouzáváním do odhadnutelného popcornového filmu, přesto jsem rád, že ten film dopadl aspoň takhle a přístupnost nebyla pro dětičky.

Kvalitní romance, která řeší typickou jarní otázku - vrhnout se střemhlav vstříc nové lásce nebo zůstat ve stereotypu s někým, s kým to už není zábava? Slabinou filmu je to, že Streepová hraje tak pekelně dobře, protože na Eastwoodův part tentokrát nestačí charizma a občas Clintova citová prkenost trochu otráví.

Mutilátor je slasher ve stylu osmdesátek, co se týče hudby, prostředí a ucházejících brutalitek. Problém je v tom, že je naplněn mimořádně mizernými neherci (např. nezapomenutelný tupý manekýn ze solárka, který zřejmě hodně fandí zpěvákovi Wham) a snaží se vytvořit pohodovou náladu tří mladých párů ve stylu seriálů Tak jde čas, což film převrací se všemi dalšími elementy do totální amatérské komedie. A to jsem ještě nezmínil příběh. Hlavní hrdina jako dítě omylem při čištění zbraně odpráskl matku v den narozenin otce, který z toho zábavným způsobem zešílel. Poté, co syn dospěl a stěžuje si rodičům, že ho otec bůhvíproč neměl celý život rád (proč asi, haha), jede s kamarády na otcovo přání zazimovat rodinný víkendový dům na pláži. Není moc těžké díky úvodu přijít na to, kdo je vrah a film nám to ani nevydrží dlouho tajit, takže jen přežíváte příšerné dialogy a těšíte se na další popravu s komediálně absurdním finále. Fotr je skutečně vzácný exemplář. Ano, je to jeden z horších slasherů, ale pokud máte rádi osmdesátkové gore a bavíte se u nechtěně vtipných filmů, ve chvílích nouze tímhle doslova zabijete večer.

Zdálo by se, že tento film se proslavil hlavně svým umístěním do seznamu Video nasties a poradenstvím Toma Saviniho, ale pro fanouška osmdesátkových slasherů cenu má i dnes. Ve většině scén panuje slušná ponurá atmosféra, vrah i spratek, který otravuje svoje okolí lekačkami, jsou správně divní. Jako bonus pro milovníky historie je ve filmu několikaminutový průjezd slavnou 42. ulicí New York City, plnou sex shopů, slizkých striptýzových kabinek a grindhouse kin. Film táhne ke dnu příběhová linka s odborníky, kteří pátrají po něčem, co už divák jakožto pozorovatel podivného světa cvoka chápe delší dobu, hledají lokaci nemocného člověka přes bizarní počítačové vybavení konce 70. let a vedou dementní dialogy a občas hysterická matka. Jinak je tam to, co chcete od temného slasheru, ponurost, nevyzpytatelný vrah, atmosféra očekávání smrti v opuštěných místech a samozřejmě sem tam správně krvavá vražda. Líbilo se mi i postupné rozbalování traumatické vzpomínky do nihilistického finiše. Znalec by tento film určitě neměl propásnout, zvlášť, když americký vydavatel Severin dokázal dát dohromady zatím nejkompletnější masitou verzi.

Trio bezcharakterních debilů, z nichž jeden využívá znalostí bezpečnostní agentury svého otce, jde okrást slepce, válečného veterána za prachy, co dostal za odškodnění za smrt dcery. To už stačí na to, abyste půl filmu cítili nulové sympatie k hlavním postavám a fandili slepci, aby ty zmrdy pořádně zmasakroval, takže i nulové napětí. V druhé půlce se scénář pokusí zredukovat naše sympatie ke slepci, ale i tak ze všech postav vychází slepec a jeho pes jako jediné kladné postavy, které si zaslouží svou pomstu a morální satisfakci. Dostával jsem záchvaty smíchu nad pokusy zesympatizovat zlodějku debilním příběhem o berušce a potřebou zachránit zbytek života mladší sestře tak, že zdrhne se dvěma kriminálníky a balíkem peněz, které ukradla nebohému slepci. Opravdu stupidní příběh, navzdory charizmatickému slepému "záporákovi" a jeho promyšlenému životním stylu v domě a logickému jednání při masakru zlodějů. Závěr filmu je víceméně odhadnutelný díky zmíněným pokusům a morálně odporný.

Rodinný film nám předvádí, jak už je v moderním českém filmu zvykem, finančně štědře zajištěnou rodinu, které se vymstí jedna dovolená. Ale i přes vysokou úroveň řemesla a dobrých herců mi toho přišlo nějak málo nebo už na mě drama o prožívání dospívání rozmazlených bílých dětí nefungují. Ponurý film s řídkým dějem vylepšuje nastavovačka děje se psem bojujícím o život, ale paradoxně tuhle část jsem hrozně prožíval, děsil se konce, obdivoval herectví toho psa a dávám hvězdu navíc. Salónní nihilista se holt nezapře.