BoredSeal

S odstupem let nudný blábol s jednoduchou story, typický Scottův nepovedený film. Caprio jako drsný agent není moc důvěryhodně obsazen, líp mu sednou pozdější intriky. Pobaví vizáž Mark Stronga, ale to je tak všechno, všechno jsme někde už viděli a bylo to lepší, svižnější a dobře zahrané.

Snímek o rebelském mariňákovi byl ve své době zřejmě koncipován jako esence pravého chlapství, s odstupem času se ale stal místy-nechtěnou komedií nadupanou homoerotickými hláškami a scénami, kde Eastwood pravidelně ve snaze vymýtit ze svých svěřenců zženštilost osmdesátkové módy nutí svůj oddíl svlékat se do šortek a vytrhává jim náušnice. Clint ve snaze působit drsňácky chraptí jak Christian Bale v módu Batmana. Neváhá jako správný patriot odmítnout pašovaný doutník z Kuby, vyřeší problémy nemožného oddílu způsobené vedením bývalého skladníka, zvládne vojenskou operaci a ještě zvládá řešit rodinné situace svěřenců a svojí bývalou. U dnešního diváka musí Heartbreak Ridge působit jako zlý sen - je příliš dlouhý a zasazen mimo svůj původní koncept armádu dokonale zesměšňuje. Pro milovníky guilty pleasure nutno vidět.

Wishmaster sofistikované fanoušky žánru zaujme partou lidí, kteří se na něm podíleli - herecké hvězdy žánru ve vedlejších rolích od Englunda po Tonyho Todda, producent Wes Craven a scénárista Hellraiseru 2 Pete Atkins plus FX dílna KNB. A když si odmyslíme digitální efekty (v té době v plenkách), tak po stránce make-upu a různých brutalitek a nechuťáren Wishmaster příjemně zaskočí (kostlivec vylézající z těla patří mezi nejlíp udělané trikové sekvence, které jsem v žánru viděl a vůbec úvod v paláci je manifest schopností KNB). Příběh je stylem starý dobrý osmdesátkový horor o tom, jak když si něco přejete, nemusí se vám to úplně splnit podle očekávání. Džin plnící přání je příjemný záporák sršící černým humorem. Pokud máte absťák po podobných filmech a Wishmastera jste ještě neviděli, berte to jako tip na pohodový večer plný krve a utrpení.

Zbytečné, slabé, nudné, předvídatelné.

John Wick 2 je v podstatě gonzo porno, kde místo sexu servírují efektní krvavé přestřelky a bitky, v tomto případě je jim věnovaná slušná péče ze stran kamery, střihu a výpravy. Ale příběh a pokus o postavy nalepený mezi jednotlivé scénky je velmi řídký a nevzrušující. Pokud nemáte rádi Keanu Reevese, který svým charisma ústřední postavu ozvlášťnuje, určitě uberete jednu hvězdu.

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu.

Pokud už jste sjeli všechno od Argenta, Soaviho nebo Fulciho a začnete se pídit po dalších mistrech subžánru gialla, kterým Itálie obohatila svět hororu, jistě narazíte na Sergia Martina a jeho Torso. Má vše, co chcete: sexy hříšné evropské dívky v uvolněné atmosféře 60-70. let kandidující na popravu, oblíbená klišé, typická hudba, styl, psychárna, vynalézavé násilí a samozřejmě místy nezamýšlená legračnost, které Torso nabízí požehnaně. Není to bezchybný mistrovský kus - občas se daří vykouzlit tísnivou atmosféru vražedného léta, občas film vázne. Nejzábavnější (po upřímné i ironické stránce) je poslední třetina, kde její protagonistka poznává hořké stránky dovolené na venkovském sídle. Torso má své kouzlo, ale chybí tu umělecká temnota Argenta, Soaviho smysl pro šílenost nebo nelítostný chlad násilné smrti z Fulciho filmů, proto dávkujte především v případě absťáku po neviděných pokladech italské kinematografie.

Parádně depresivní film s okouzlujícím násilím, osud skvělé dvojky profesora Xaviera + Logana asi nenechá chladného žádného fanouška. Začátek filmu slibně servíruje pomalou bezútěšnou situaci a skvěle zahrané ústřední postavy, lehké zklamání přichází s jednoduchými popcornovými záporáky a občasným sklouzáváním do odhadnutelného popcornového filmu, přesto jsem rád, že ten film dopadl aspoň takhle a přístupnost nebyla pro dětičky.

Kvalitní romance, která řeší typickou jarní otázku - vrhnout se střemhlav vstříc nové lásce nebo zůstat ve stereotypu s někým, s kým to už není zábava? Slabinou filmu je to, že Streepová hraje tak pekelně dobře, protože na Eastwoodův part tentokrát nestačí charizma a občas Clintova citová prkenost trochu otráví.

Mutilátor je slasher ve stylu osmdesátek, co se týče hudby, prostředí a ucházejících brutalitek. Problém je v tom, že je naplněn mimořádně mizernými neherci (např. nezapomenutelný tupý manekýn ze solárka, který zřejmě hodně fandí zpěvákovi Wham) a snaží se vytvořit pohodovou náladu tří mladých párů ve stylu seriálů Tak jde čas, což film převrací se všemi dalšími elementy do totální amatérské komedie. A to jsem ještě nezmínil příběh. Hlavní hrdina jako dítě omylem při čištění zbraně odpráskl matku v den narozenin otce, který z toho zábavným způsobem zešílel. Poté, co syn dospěl a stěžuje si rodičům, že ho otec bůhvíproč neměl celý život rád (proč asi, haha), jede s kamarády na otcovo přání zazimovat rodinný víkendový dům na pláži. Není moc těžké díky úvodu přijít na to, kdo je vrah a film nám to ani nevydrží dlouho tajit, takže jen přežíváte příšerné dialogy a těšíte se na další popravu s komediálně absurdním finále. Fotr je skutečně vzácný exemplář. Ano, je to jeden z horších slasherů, ale pokud máte rádi osmdesátkové gore a bavíte se u nechtěně vtipných filmů, ve chvílích nouze tímhle doslova zabijete večer.