horovska

Trochu nešťastně překombinovaný scénář i střih. Škoda. Příběh je silný, i když plyne jakoby normálně, bez viitelných emocí, o to je působivější. Nejspíš byl pro film příběh příliš krátký - působí to pak jako "nastavovaná kaše".

Jasná volba, šedesátá léta, uvolněná a plodná přinesla mnoho skvělých filmů a tento je jeden z nejlepších. Mnoho důležitého je jaksi jen v pozadí příběhu, ale právě z takovýchto náznaků vnímavý divák nejlépe pochopí, jaká to byla doba a jak byly lidské charaktery touto dobou ovlivnění. Excelentní Vladimír Pucholt v roli snaživého, ale poněkud jednoduššího mladého policisty mi připomíná, jaká škoda pro český film, že odešel a už se k filmu nevrátil. Ale i Jan Vostrčil, nebo Iva Janžurová svým postavám dali hluboce lidský rozměr.

Řemeslně perfektně zvládnutý thriller s prvky laciného horroru. Obdivuji herecký a zvláště pak taneční výkon hlavní představitelky. Ale celý ten snímek postrádá smysl. O čem ten příběh vlastně je? O tom, jak moc jsou někteří umělci uzavření ve svém světě, jak nutně potřebují úspěch, jak pracují do vysílení, až jim z toho přeskočí? Dobrá. Ale postrádala jsem jakýkoli jiný rozměr sdělení. Předvídatelnost vývoje chování postav mne až urážela. Body ode mne dostává obrazová, triková, hudební a herecká úroveň filmu.

Zklamání. Mám Hřebejka ráda a tohle byla odbytá práce. Slátanina těžko uvěřitelných událostí, dramata pojatá jak v televizní inscenaci. Dobří herci takovouhle slepenou mozaiku pohromadě neudrží.

Každý z nás je něčím jiný, každý si nese nějakou tu úchylku od normy. Zelenkovi knoflíkáři jsou laskaví jak k lidským slabostem, tak i k jejich selháním. Nikdo z nás nikdy neví, kdy bude mít máslo na hlavě, kdy to bude právě on, komu je nutno odpustit. A přesto, že jsou povídky přehnané a vše se pohybuje na hraně směšnosti a tragiky, nepostrádá film hloubku a vnitřní rozměr. Mám ráda Zelenku. Tady je mi líto jisté herecké a dramaturgické nedoteženosti závěru. Ale i tak jsou Knoflíkáři pro mne perlou české kinemagtografie.

Film, který bych potřebovala vidět nejmíň třikrát do měsíce, abych si připoměla, jak dobře se nám daří. Prostí lidé - hrdinové tohoto příběhu i hrdinové vlastního života, houževnatí a silní, kteří nemají čas ani na smutek. Dřina a jenom dřina, vykoupená jen dočasně drobnými radostmi a jediný velký sen je vlastní kráva. Kráva, jako barometr lepších a horších časů, kráva jako symbol. Skvělý kachyňa, jemně a nenásilně plynoucí příběh, obraz života zhuštěný do necelých devadesáti minut. Film podle mého gusta.

Vlastně nevím, jak to okomentovat, neboť uplynuly tři dny od shlédnutí filmu a já si z něj nic nepamatuju. To asi hovoří za vše...

Nejsem schopna film zcela nezaujatě zhodnotit, neb jsem nedávno dočetla předlohu a to je vždy nebezpečné. Ale přesto, že příběh pochopitelně je a musí být velice okleštěný, scénář je napsán výborně. Horší už je to s vizuální stránkou. Autor ve své knize popisuje a vytváří obrazy, které s idilickými a stále prosluněnými kulisami příběhu opravdu nemá nic společného. To je zkrátka holywood. Sterilní a za každou cenu stále stejný... lidé nekouří, jsou vždy čistě vymydlení a udržují kolem sebe pořádek... Ale i přesto dávám čtyři, snad za vzpomínku na vynikající knihu.

Mám ráda Sedláčkovy filmy, každý je jiný a čím více zraje, tím se z něho stává režisér dovádějící věci do krajnosti a pohrávající si s divákem na hraně. A mne to baví. Nepamatuji se na jediný okamžik v jeho filmech, kdy by mne nechal se nudit. A tento snímek mne bavil, jak je upřímný a zároveň jedovatý. Jasně - je to hříčka, film bez jakýchkoli ambicí. A ten Wabi daněk na konci - smála jsem se jak blázen... Tedy ale pravda -byla jsem v kině jediná...

Tento film nechává mnoho prostoru pro fantazii i pro přemýšlení. Podivná rodina postupně rozkrývá část svých tajemství, ale větší díl zůstává divákovi skryt. Labyrint vztahů a napětí mezi postavami je hmatatelné, ale pozadí událostí se můžeme jen dohadovat. Zámožná rodina, která znárodněním přišla postupně o možnosti uplatnění i o většínu svého majetku se ocitá v jakési odevzdanosti a depresi. Rodina nechává postupně svůj dům zchátrat, nemá sílu ani vůli se ze své situace nijak dostat. Otec propadá alkoholu, dcera ztrácí morální zábrany i vlastní důstojnost, stará udřená teta - jejíž role v rodině je jen naznačována - se o všechny mlčky stará. A do tohoto rostředí je přilákán pod falešnou záminkou syn, který z tohoto prostředí - nejspíš po vzoru své matky - před několika lety utekl. Stojí teď před volbou, zachovat se jako egoista a odjet, nebo zůstat a pomáhat upadající rodině z její bídy... Postavy jsou nejednoznačné, žádný černobílý pohled se nekoná. I projevy lásky a lítosti i nenávisti jsou silné a často nečekané. Silné drama, vezmeme-li v úvahu i společenský kontext.