kajda.l

[3. Kladenský festiválek]

[3. Kladenský festiválek]

[3. Kladenský festiválek]

[3. Kladenský festiválek]

Nic, absolutní nic. Načančaný a falešný spotřební materiál k maximálně jednomu použití. Ovšem z knižního braku bič neupleteš.

Úmorná přehlídka sofistikovaných klišátek, kvalitních hereckých výkonů, otravné Howardovy hollywoodské hudby a známého ponaučení, že podvodníka nepředěláš. Průhledné do morku kostí :) Navíc celé je to jen příběh a Hoffman je nudný a nenápaditý režisér i vypraveč.

Zhoubný pád do temnoty lidského vnímání. Realistický pohled do života mladého páru bojujícího s psychotickým onemocněním. První polovina příběhu nabídne zábavný pohled do života mladých s vlastním vnitřním vesmírem. Od počátečních nesmělých kroků plných nedůvěry, obavných pohledů (s výrazným líčením) hlavní hrdinky a nepříjemných pocitů pronásledování, k vzájemnému sebepoznání pomocí TV soutěže, která má výrazný vliv na vývoj příběhu, až k nespoutanému sexu téměř bez zábran... a tím se dostáváme ke zplození andělského dítěte a zásadnímu zlomu v příběhu. Druhá část nabízí mně sympatický a zatím neviděný (ve filmu) pohled na soužití psychoticky nemocných a řešení jejich sociálních problémů výrazně narušovaných pochopitelnou sociální fobií, vlastními bludy a obsesemi. Např. při hledání bydlení, zaměstnání nebo odborné zdravotnické péči v těhotenství. Jak jednoduché je rozpoutání konfliktu díky hloupé slevové akci v hypermarketu nebo "ukradeném" kapesníku pošpiněném od krve. Či jak devastující následky může mít vysazení medikace, které vede k naprosté ztrátě kontroly nad realitou. Závěrečná scéna je sice trošku klišé (na efekt), ale asi dokážu pochopit tvůrce, proč se k němu uchýlil - je to i částečně romantický film.

Co do obsahu to připomíná všechny ty arogantně nablblé filmy s Willem Smithem (Focus), pobavíte se a snad i přijmete extrémně debilní scénář. Ovšem problémem u interaktivního filmu je, když máte pocit, že divák víceméně zasahuje do nepříliš podstatných scén a když už se zasáhne víc, tak se stejně krátkou oklikou, pokud možno ještě v probíhající scéně, vrátíte do předem naplánováné linie vyprávění. Je však možné, že se mýlím a aktivně zasahující divák během projekce na Febiu byl jen přehnaně racionální ve svých volbách.

Šukat vlastní ségru je v Rumunsku patrně vcelku normální. Nebo jen mezi akademicky vzdělanými lidmi? Konec to celé podělal, ale strašně... Romeo. Můj Romeo! A jako obžaloba Ceausescuova režimu teroru to příliš nefunguje.

Hanekeovský tíživý a "pozorovací" styl v polském podání, který mě průběžně týral celou stopáž, aby mě v závěru sundal nevídaným KO. Plný počet asi spíš jen za ten "pocit hrůzy", co po zhlédnutí stále mám. Herecké výkony dětských představitelů velmi uvěřitelné a nadstandartní. Vyobrazením zla dá film vzpomenout na Bennyho video.