motyka52

Příběh je prostinký, takový mix Armageddonu, Pána prstenů, Šíleného Maxe a biblických příběhů. Postavy nejsou příliš zajímavé, vtipů taky není moc. Je vidět, že v roce 2000 měla tohle dílo prodat hlavně na tehdejší dobu prvotřídní animace, realističnost (v rámci disneyovských mantinelů) a velkolepá hudba. Animace - pravda - za víc než 20 let už podle očekávání trochu zestárla, v mnoha okamžicích to působí spíš jako počítačová hra. Ale splnilo to hlavní úkol - dcerka byla se svým výběrem na Disney+ spokojená a chtěla to vidět ještě jednou. Já už ne. (Jo a řešit faktické nedostatky u Disneyho pohádky mi přijde teda fakt bizarní záliba)

Přiznávám, že k Vémolovi nechovám nějaké velké sympatie a nemám o něm valného mínění. Jsem ale přesvědčený o tom, že je natolik zajímavou osobností a takovým fenoménem, že se o něm dá natočit pětikvaltový dokument. To se ale v tomhle případ nepovedlo. Vypadá to, jako kdyby tvůrci byli až příliš často ve Vémolově vleku, nechali ho nekontrolovatelně budovat svou legendu a pod kůži se mu dostali jen minimálně. Navíc je to dost vágní i informačně, člověk mimo hardcore MMA fanoušky se bude v těch zápasech orientovat jen s obtížemi. Naopak třeba scény s extrémním snižováním váhy, během nichž se Vémola mění ve vynervované monstrum mají potenciál přinést něco víc. Vztah s bratrem po leaknutém videu je taky utnutý hrozně rychle. O jeho uvěznění se tu prohodí jen pár vět. Místo toho musíme například furt dokola sledovat Karlose coby vyhazovače přešlapujícího před klubem a poslouchat historky, jak v Londýně budoval své údajné impérium. Má ale nepochybně dobrou angličtinu se silným cockney dialektem, to se mu musí nechat.

Zajímavý film. Observační a téměř dokumentární první hodina důmyslně využívá tísnivé napětí pramenící z toho, že diváci vědí, co přijde. Když "to" ale pak přijde, není dopad tak intenzivní, jak by možná člověk čekal a Gus Van Sant doufal. Viděl jsem tu srovnání s United 93, ale to právě hodně kulhá v tom, že po poslední scéně Letu 93 jsem prakticky nedýchal, zatímco Slon tohle vyvolat nedokázal. Předpokládám, že je to právě daň za tu první hodinu a odtažité sledování postav, kterým se tak divák nestihne dostat pod kůži.

Dokonalá lekce z filmového vyprávění. Celý tenhle Nolanův majstrštyk je jeden velký kouzelnický trik, ten film vlastně funguje i na stejných principech. Rozuzlení je naprosto bezchybné a užijete si ho dosytosti i na podruhé, podesáté, popadesáté, přestože už budete vědět, co vás čeká, ale ta cesta k tomu je stejně pořád precizní. Po Dvanácti rozhněvaných mužích je tohle můj druhý nejoblíbenější film všech dob.

Do odletu z Izraele super, pak to začne šlapat vodu a "rozuzlení" mě zklamalo. V některých chvílích je to velkolepé, pár ikonických záběrů se tomu nedá upřít (přelézání zdi), ale v jiných aspektech to působí skoro až béčkově a je tam samozřejmě spoustu logických děr a otazníků. Nakonec teda nic víc než standardní popcornová vypínačka mozku.

Asi je to do nebe volající neznalost, ale nevybavuju si, že bych až do tohoto dokumentu o společnosti MoviePass někdy slyšel. O to víc jsem rád, že jsem tenhle zábavný kousek o ukradeném dobrém nápadu viděl.

Pět epizod a jejich stopáž mě docela vyděsily, ale musím říct, že to není zbytečné. Komplikovaný případ vražd několika desítek dětí, jehož vyšetřováním se linou otazníky ohledně rasové otázky, nejvyšší politiky, policejních pochybení, (ne)spravedlivém soudním procesu a zájmu tajných služeb, zkrátka nejde poctivě zmapovat za půl hodiny. A tvůrci ho nakonec opravdu poctivě zmapovali a zasadili do kontextu doby. Odpovědi na otázky nechávají především na divákovi, ačkoliv přetrvává pocit, že ti, kterých se to přímo týkalo, nakonec nebudou úplně spokojeni s vysvětlením, ať už bude jakékoliv. Vlastně se to dá docela pochopit.

Na konci světa sice ničím extra nevyčnívá nad další podobné dokumenty, ale zároveň to má vše, co takový dokument potřebuje - příběh, krásné záběry a napětí. Hodně oceňuju to, že to není jen o samotných sportovních výkonech, ale i té strastiplné cestě k nim, a nebojí se to ukázat neúspěchy. I prosté čekání na slunečné počasí nebo covidová karanténa mohou být divácky atraktivní. Škoda slabší poslední epizody, surfování prostě není tak "wow" jako ty předchozí tři disciplíny.

Když život napíše takový příběh, mohou ho filmaři akorát pokazit. Nepokazili.

Ta hravost, ouvolněnost, houmor a nekounečná fantazía, pane hrábě. Lipský, Brdečka, Švankmajer a první herecká liga ve skvělé formě. "Je to dokonalá observatoř .... ále, na to si snad doudem do lesa, pane hrábě".