motyka52

Bizarní zážitek, ale takovým milým způsobem. Ono to na první pohled může působit jako některá legrační videa z Youtube, na nichž jsou nejkurioznější a nejblbější akční scény. Většinou odněkud z Indie nebo Afriky. Problém (příjemný) ale je, že tady jsou akční scény skvělé. Chan je v nejlepším slova smyslu magor, kaskadérské kousky nutí diváka kroutit v údivu hlavou a choreografie scén je kulervoucí. Kdybych to viděl někdy těsně po revoluci na zpirátěné VHSce, byl bych z toho v deseti letech odvařenej a koukal bych na to znova a znova. Problém ale je, že teď bych od filmu rád i něco trochu navíc. A tady je opravdu blboučký jednoduchý příběh, spousta špatných herců a k tomu jako bonus plná náruč pitvoření a přehrávání. Je mi jasné, že to byl cíl, že je to součást celého toho kultu, ale já se na to nedovedu úplně naladit.

Zdá se mi, že to asi trochu zestárlo. Takový mix Heat, M:I a Lethal Weapon, ale o úroveň až dvě dole pod všemi. Atraktivní prostředí a relativně OK herci zachraňují jinak chatrný příběh. Akce fajn, ale tady se těch 30 let od premiéry asi podepsalo nejvíc.

Právnická dramata můžu, ale tohle je svým způsobem antiprávnické drama. Navíc to ani není moc drama. Soupeř je tady v podstatě anonymní, až na krátkou výjimku bez tváře, jeho odpor (byl-li nějaký) není viditelný (kde jsou ty proklamované miliardy?) a to samo o sobě nepomáhá tomu, aby se člověk s nadšeným zápalem Erin za správnou věc ztotožnil. Speciální výhradu bych pak měl k závěrečné "něco-jako-deus-ex-machina". Navzdory tomu všemu je to pěkný svižný film s vynikající Julčou a Albertem.

Pěkně zpracovaný hrozný téma. Nekoukalo se na to hezky.

Intenzivní poslední půlhodina osmé části byla skvělá. Ale jinak tam od prvního dílu bliká těch výstažných červených kontrolek nepočítaně. Tady už opravdu logika, motivace postav i jejich chování haprují od začátku, příběhových děr a otazníků je příliš mnoho. Některé nové postavy jsou buď nevýrazné, nesympatické anebo jako v případě hlavní psychopatické fúrie totálně přestřelené do nějakého rádoby mixu Jokera a Mirandy Priestly. Samozřejmě, že se podívám na čtvrtou sérii, samozřejmě že mě zajímá, jak to dopadne, ale taky už se tak trochu začínám těšit na to, až to celé skončí.

"Doufám, že budeme mít tolik chlapců, abych je mohla pojmenovat po tobě". Nic jsem o tomhle filmu před jeho shlédnutím nevěděl a obávám se, že za pár hodin na tom budu stejně. Působí to dojmem jako od Hitchcocka, ale pak zase úplně jinak a pak zase onak, je to příliš velký žánrový mišmaš. Paříž je pěkná, Audrey Hepburn ještě hezčí, Cary Grant šarmantní. Jenže oba už jsou mrtví, Paříž taky není, co bývala, a podobně asi zestárnul tenhle film. Nebudu těch 113 minut reklamovat, podíval jsem se na to rád, ale znova už na to nikdy koukat nebudu.

Poslední díl to nakonec vytlačil na čtyři hvězdy. Pořád ale víceméně platí to, co u první série - nesmíte se v tom moc šťourat. V jednom z dílů totiž od toho dědka, co vede zásah, zazní, že španělští policajti vypadají před celým světem jako idioti. A ono se s ním opravdu nedá moc nesouhlasit.

Je to něco trochu jiného, než jsem čekal. Nic moc jsem si o tom nezjišťoval, z šeptandy jsem tušil jen, že půjde o nějakou velkou loupež. Všechen hype jsem připisoval tomu, že je to perfektně napsané, takřka neprůstřelně. To ovšem není ten případ. Tady je naopak potřeba mozek často vypínat, nebo alespoň dost utlumit. Jedině tak si lze Papírový dům užít. Všelijakých různých děr a otazníků je tady až příliš. Na druhou stranu, pokud na tu hru přistoupíte, tak se vám dostane opravdu dobrého zážitku. Některé epizody byly malinko slabší, někdy jsem se dokonce trochu nudil, ale důležité jako vždy je, že mě zajímá, co s těmi zajímavými a zábavnými charaktery bude dál.

Je přece nad slunce jasné, že Svěrák se v tajemných zakoutích češtiny pohybuje jako ryba ve vodě. Na to vemte jed!

Atmosféra, atmosféra, atmosféra. Neuvěřitelně tísnivá atmosféra. Už úvodní exkurze prázdnou lodí Nostromo dostane člověka do patřičné nálady. To prostředí tak perfektně funguje. Dokonce tak moc, že o samotné "to" tady jde až v druhé řadě. Scott si hraje s principem napjatého očekávání a strachem z neznámého tak brilantně, že tomu dovede jen málo jiných filmů vůbec konkurovat. Člověk je skoro až zklamán v těch vzázných momentech, kdy se "to" skutečně objeví. Masterpiece. Signing off.