t_gon

Nápad vrátit se k 16 let staré klasice Guyver, trošičku ji zremakovat a dát více prostoru, je jistě skvělá událost pro fandy Shoa a pár jeho přátel. Takže si to shrňme, co že nám to Guyver v pěkně novém kabátku přináší. V kratičkém prologu k seriálu zjistíme, že plány korporace Chronos v jediném úderu sesadit vládu všech koutů světa a stát se tak jedinými pány planety vyšel. Nyní 12 Zoalordů (svatých válečníků), pod tvrdou rukou Alchanphella likvidují poslední zbytky odporu. Jenže nikdo z nich nepočítal, že po totální výhře u japonské hory Minakami někdo přežil útok Alchanphella… A teď šup zpátky na začátek do dob, kdy si Sho vyjde do lesa a prvně objeví a získá jednotku Guyver a střetne se s Chronosem. Tady se seriál drží velice lehce dějové linie původní OVA série a mnohé události servíruje jinak (setkání postav, souboje, typy Zoalordů, zabití důležitých postav…). Těžko říci zda je to na škodu a co se více drží manga předlohy (přeci jen tuším, že stále pomaličku vychází). Důležité je, že na větší ploše dostaneme mnohem více odpovědi o které jsme byly ochuzeni ve starší OVA verzi, dostaneme slušnou porci velkých bitev (Guyver VS Zoalord) a dovíme se, jak pokračoval Shoův osud po vyhlášení války Chronosu (poslední scéna starší série). Co už je ovšem na škodu, tak to (ne)péče o některé charaktery. Mnohé by si zasloužily prostoru a vysvětlování více (Shoův otec), některé se příběhem táhly až neúnosně dlouho (Lost Unit Aptom a jeho soupeř Zx-Tole, bývalý vůdce HZT 5) a vlastně tak okrádaly Guyvera o prostor. Kapitolka sama o sobě je tvořená Alchanphellem. Tento jediný „výtvor“ samotných tvůrců se zjeví jen na chvíli, ale ihned si ukradne veškerou pozornost. Hned bych si dokázal představit další díly, popř. sérii, kde by se Giant Guyver rubal s těmi nejmocnějšími. No snad někdy příště, za dalších pár let. To by se ovšem nemělo zapomenout na hlavní prvek Guyvera – brutalitu. Guyver je v první řadě nefalšovaný brutální horor a né jednoduchá akční řež bez krve, kterou dostaneme v této sérii. Tohle je má největší výhrada k remaku. Zbytečné ji pitvat, prostě tam není, ale všeho jiného dostaneme dostatek (jak jsem říkal, příběh, skvělé charaktery, pěkná animace, jen hudba mohla dopadnout lépe, pač i postarší opening trumfne cokoli z nového OST…). Takže do maximálního hodnocení dosti schází, ale i přesto jsem rád za tuto sérii a ještě jedno si zařvu : Guyyyyveeeer!!!

Co říci o této staré klasice (dle hodnocení a počtu shlédnutí je to možná přestřelené, ale znám mnoho lidí, kteří mají Guyvera za „anime boha“)? Děj jednoduchý, jak jídelníček v mexickém bufetu, animace téměř starší než hnědé uhlí (jak s radostí kolegyně Natascha říká, z fleku by po pivku kreslila lepší monstra, než složení Zoanoidů na plátně) a celkově zpracování, které „nikoho nezaujme“. Mno i tohle by stačilo pro letmý obrázek, aby to mnozí (Subjektiv, i když jeho rozbor by mne zajímal velice) z fleku sestřelili. Jenže o tom to není. Guyver má pro mne osobní kouzlo hlavní postavy, které sem dostal jinde jen velice zřídka (Guts a Sho si u mne mohou podat ruce). Sho, jakožto mladý, zakřiknutý a stydlivý student je prostě božan, s kterým by chtěl každý být kámoš největší. Miluje svého otce a na své přátelé nedá dopustit. Skrytě chová lásku k Mizuki a těžce ji dusí v sobě. Ve škole nemá problémy a celkově může jít mnohým příkladem. Když ho ovšem ovládne Guyver jednotka, nastane obrat maximální a vše co doposud měl, své priority a život, musí nechat za sebou, aby bojoval proti Chronosu a co je hlavním prvkem této série, za své přátelé a rodinu. Nic víc zde není a jen tento jednoduchý prvek je zde zachycen výtečně. To, jak Sho (i když je to ultimátní mašina na zabíjení) snáší porážky, s jakou silou pokaždé bojuje za své zájmy, to, jak se staví osudu a mnoho dalších prvků, jen posiluje lásku v tento seriál. Když tak vzpomínám zpětně, co mě přesně k anime ukovalo, tak nebyla to žádná klasika typu Hellsing, Haibane, NGE a další, byl to jeden obyčejný student, který se ocitl na hodně špatném místě ve špatný čas. A tohle mu po celých 12 dílů budou všichni připomínat. Nejen mocní protivníci z řad obyčejných Zoanoidů, ale i nejsilnější Hyper Zoanoid Team 5, vládcové Zoalordi, ale i „spojenci“ jako Guyver III a další. Od lehkého a nesmělého počátku, až po trpký konec. Ten však po 12 dílech nepřichází a tak Shoa opustíme v rozhodujícím okamžiku, kdy se definitivně vzdá osudu a vyhlásí Chronosu válku. A to je jeden z mnoha okamžiků, na který se nezapomíná. A každou další projekci dojmy jen rostou. Tohle je láska na hodně dlouho… Absolutorium a zasloužené! Guyyyyveeeer!!!

I malé děcka jsou pořádně nakrknuté, když jim někdo sahá na oblíbené hračky. Co má pak řvát fanda původního OVA seriálu, potažmo druhého dílu, když se mu dostaví takový škvár do pracek? Místo brutálních Zoanoidů dostane rapujícího "Jar-Jara" s korálky na krku a z Balcuse, jako Zoalorda zůstane směšně gumové monstrum, jež si odskočilo z dotáček 16. série Power Rangers! Tudy cesta nevede a seč se tvůrci snažily dodržet děj manga předlohy, tak převedení pro US publikum a celkové zpracování to zazdilo perfektně. Ty 2* jsou ze soucitu a hlavně za Guyvera, který jako jediný stojí za něco. Alespoň do pokračování...

Ten, kdo se ještě neutvrdil v tom, že Boll je absolutní fušer a břídil, jež zneuctí každou herní předlohu, má další možnost. Tentokrát se chce svézt na vlně kasovně úspěšných fantasy kousků, k čemuž mu má pomoci silná předloha, relativně velký budget a hlavně silná skvadra herců před kamerou. Jenže po shlédnutí mnoha jeho kousků se i na konci DS vkrádá silný pocit, že kdejaký zedník by si s filmem poradil lépe. Už trailer (4. kousek je nejlepší alternativa místo celého filmu) vykazoval vykrádání a „kopiring“ Středozemě v každém záběru, ale zároveň vzbuzoval malinké naděje, že by to tentokrát mohlo být jinak… Mohlo, kdyby se Uwe nepokoušel o mnoho „frajeřinek“ (za tu kameru, střih a prokládání opakujících se záběrů by měl dostat 2 roky nepodmíněně), které absolutně zabily i poslední možnou záchranu - choreografii v rukou Tony Ching Siu Tunga. Zbytky klasických prvků, jako kouzelné exteriéry či epická hudba (lepší způsob rozbíjení okenních tabulí, než touhle uřvanou hudbou mě nenapadá) se zde taky nekonají a jediný důvod osamocené hvězdy, která se drží jen kousíček od absolutního dna, je Adrianem zmíněný Jason a jeho bojové kreace, které si to zaslouží…

Brilantně natočená „killbillovská“ akční scéna ještě film nedělá a kde charisma a děj není, ani ocelová tyčka hvězdičku nevymlátí. Co více říci o podprůměrně žánrovém mišmaši? Konkurence je zde velká, podobně vyšperkované akční sekvence také (Biyeolhan geori), takže nemám ani nejmenší pohnutky jako kolega tombac solit více, než si gangsteři zaslouží…

Čtverec za fanouškovství (těch 10 let bylo, je a bude báječných) a taky za to, co z Archy mohlo být a co z ní je. Univerzální a perfektní řešení, jak se rozloučit se seriálem je jistě nakroutit celovečerní tečku (viz FarScape), jenže ta mohla být mnohem blyštivější než výsledek (a teď se opravdu nebavím o audiovizuálu, i když Joel Goldsmith odvedl práci vskutku famózní). Kdo čekal StarWars v SG kabátě, nechť naladí SG Atlantis (4x11), kdo čekal nejvyššího generála (O´Neill), nechť naladí o několik sezón nazpět a kdo čekal prostě něco „navíc“, nechť se mrkne jinde. Fandové tomu střelí Max jen za vytočení brány a zbytek pravděpodobně ohrne nos. Důležité je, že neúplný SG tým je zpět s plným kufrem nabitých hlášek a příjemným rozloučením po desetiletém dobrodružství. Dík za to!

Kdyby šel před vypuštěním „Úsvit“ na pořádný jarní sestřih, někdo zručný by si pohrál se střihem a kamerou zejména v posledním dějství při masakru Gentilů (emigranti z Missouri) a při fanatických „bla bla“ proslovech o bohu se netlačilo tak hrubě na pilu, mohl být film výborným lístkem na cestu zpět, do trpké historie spojených států. Takhle však po jednom shlédnutí jednoho z dalších tragických stavebních kamenů americké historie nebude důvod k opětovnému vracení se. Škoda toho…

Hledat a posléze nadávat na nedostatek hereckých talentů celkově v komediálním žánru je jako boj s větrnými mlýny. A imho je to to poslední, co by někdo hledal v korejském kousku. Jejich humor stojí na jiných základech než US produkty a Sexy učitelka je jasný důkaz. Absolutně nesourodá sebranka (sexy je až někdy slabé slovo pro učitelku, playboy Eda, „hormony přebitý důchodce“…) se slabé dvě hodiny potuluje po školní půdě, častuje nás skvělými gagy a nenechá člověka se nudit. Navíc drtivou většinu k filmu připoutá název a několik pěkných posterů, takže krom „očumování“ nebude mít člověk na hlubší studie čas. A to se vyplatí…

Velice slabou jedničku přišel podpořit Boogeyman v pokračování, který překopává celou myšlenku od základu. Všechno co mělo být spojeno s jedničkou a jednou z mnoha „Urban Legends“ šlo do kytek a místo supernatural subžánru se na stříbrné placky dere čistej slasher z psychiatrické kliniky. I mentální zaostalec pozná po chvíli která bije a pokud se nespokojí s pár vcelku dobrými záběry při likvidaci účastníku speciálního programu, tak bude trpět do konce, kdy se při finálním twisteru bude chtít sám oddělat. Je fajn že Jeff Betancourt viděl Halloween: Resurrection, ale už tehda debilní zvrat narvat v bledě modrém sem? Směšné, ostatně jako celý film. Pro J*A*S*M : jediná návaznost kromě názvu na prequel je narážka na sebevraždu Tima pod šetřením doktora Allena.

Tombac pravdu dí. Ona scéna „Money Rain“, je navíc doplněna nedílnou hudební složkou, bez které by byla poloviční. V téhle samostatné scéně je mnohem více emocí, krásy a filmařské zručnosti, co se jinde v celém filmu ani nejlepší rejpal nedohledá. To, s jakou grácií Johnnie dokáže natočit roh baráku a vylidněnou ulici bez jediného pohybu a nechat herce volně „improvizovat“ je vskutku geniální. Pokud si mnozí dělají TOPky nezapomenutelných scén, tak tahle musí nutně útočit na přední pozice. A že se podobných scén s v celém Throw Downu najde povícero. Za sebe hodnotím mezi kritickým a pocitovým hodnocením „lepším čtvercem“ a zakončím to slovy Oze „ „Johnnie je ku*va King…“