Rou dao long hu bang

Je to dosť dobrá akčná dráma od Johnnieho To. Má celkom dobrý príbeh o bývalom uznávanom majstrovi v jude, ktorý s tým ale už dávnejšie skončil a teraz prevádzkuje nočný klub, no moc sa mu nedarí, keďže peniaze míňa na hazardné hry a je z neho alkoholik. No keď sa zoznámi so speváčkou, ktorá by u neho chcela pracovať a s ambicióznym mužom, ktorý je v jude tiež veľmi dobrý a túži si s ním zmerať sily, zatiahne ich do svojho sveta a čoskoro sa dostávajú do problémov s miestnou mafiou. Ale aj tak vytvárajú nerozlučnú trojicu a stávajú sa z nich skutoční priatelia. So spracovaním som nadmieru spokojný, film je síce výrazne odlišný, ako som pôvodne podľa príbehu očakával, aj napriek hlavnému hrdinovi a problémom s mafiou to vôbec nepôsobí tak negatívne, aby sa tu dalo o niekoho obávať a dokonca som mal časom pocit, že tu vlastne ani o nič dôležité v tomto ohľade nejde, ale na moje prekvapenie s tým nemám ani najmenší problém, skôr naopak. Všetky tri postavy majú svoj priestor a síce spočiatku som si cestu našiel iba k vyzývateľovi, časom si ma už získali všetci, dokonca aj gamber a alkoholik, čo ma veľmi prekvapilo, no prvoradé je to ich priateľstvo, ktoré sa po tej úvodnej tretine začne zosilňovať a mimoriadne sa mi páčilo. Dej obsahuje viacero zaujímavých prvkov, ktoré síce nemajú až tak moc priestoru, ako by som chcel, hlavne ten postihnutý muž s otcom alebo spor z minulosti so starším majstrom juda, za čo môže aj tá krátka dĺžka, ale dá sa nad to povzniesť, aj tak sa mi tu všetko páčilo a hlavne to u mňa vyvolalo veľmi príjemné pocity. A za to môže aj viacero výrazných scén, hlavne tá často spomínaná, kde speváčka beží s peniazmi je jednoducho nezabudnuteľná a musel som si ju pustiť opakovane. A neprekážal mi ani výber prostredí, ktoré pritom tvoria hlavne bary, hazardné kluby alebo vyprázdnené ulice, práve ešte aj toto vylepšuje celkovú atmosféru. Inak čo sa týka akcie, je jej tu celkom dosť, ale nemal som pocit, že by bola dôležitá, keďže väčšinou v nej ani o moc nejde a film by sa prakticky obišiel aj bez nej. Ale aj tak sú jednotlivé súboje celkom dobre zvládnuté a síce judo je asi najmenej atraktívne bojové umenie zo všetkých, v tomto prípade má svoje čaro a viaceré chvaty som si užil. Herecké obsadenie je na tom veľmi dobre, skvelé hlavné trio Louis Koo, Aaron Kwok a Cherrie Ying, ale sadli mi aj vedľajšie postavy, hlavne Tony Leung Ka Fai a Eddie Cheung. Réžia a technická stránka sú výborné, Johnny To sa síce venuje skôr akčným a krimi filmom, ale aj v tomto prípade odviedol minimálne rovnako dobrú prácu. A určite musím pochváliť aj hudbu, hlavne pri tej vrcholnej scéne sa nadmieru vydarila. Škoda, že film nebol dlhší a viac sa nevenoval ešte aj tým zvyšným zaujímavým prvkom, potom by som bol možno z neho úplne nadšený, ale aj tak Throw down určite stojí za pozornosť, veľmi príjemný film. 77% (30.07.2014)

Film, který mate tělem a svojí bravurní výplní může utvořit dojem akční podívané. Och jak moc je to milná představa, která naplno dostala i mě. Tento snímek nechce být jen další akční bombou (a navíc, pokud by chtěl, mohl by být, ale on nechce). On se v podstatě podobným filmům vysmívá, přináší jejich kvalitní rekonstrukci a k tomu se nebojí v symbolicky poddajném balení dávkovat životní filozofii jedné zoufalé ztracené existence. Throw Down se nedá nemilovat, už jen kvůli těm velmi kvalitním hereckým výkonům, fantastické kameře, krásné hudbě a úžasným akčním scénám. PS: Kdo tvrdí, že judo není filmařsky estetické, asi by se měl podívat zde. A kdo to bude tvrdit i nadále, bude se muset podívat znovu a pořádně. (14.03.2023)

Šťastná Mona běží za doprovodu hypnotického hudebního motivu zpomaleně ulicí, vlasy jí vlají, bankovky odlétají z náruče... Okamžik, jenž je doslova ztělesněním čiré filmové rozkoše. Okamžik, který mě natolik uhranul, že jsem si ho po zhlédnutí celého filmu pouštěl pořád dokola a neměl jsem dost. Okamžik, jenž dokládá, proč jsou některé filmy Johnnieho Toa tak jedinečné. Podmanivý snímek o judu, přátelství a rozjímání. Z objektivně kritického hlediska za čtyři hvězdy, z toho pocitového... za pět. Z mého hodnocení je patrné, čemu dávám přednost. Johnnie je prostě borec. (18.11.2007)

Jestliže v klasických filmech o bojových uměních plní souboje funkci atrakcí, stojí ve středu a následně se obalují příběhem, Throw Down funguje přesně obráceně. Johnnie To je žánrový tvůrce, který si žánry ohýbá a přizpůsobuje, tentokrát sledujeme rekonstrukci martial art filmů. Fanoušci těchto filmů budou ale zklamáni, protože judo se zde neobjevuje jako dominanta (které je vše ostatní podřízeno a vše k ní nutně směřuje), ale jako přirozená součást celku, jejíž význam je symboličtější. (a) Občas je souboj „zmenšen“ rámováním, kamera ho například snímá z dálky a/nebo rozšiřuje o další děje. (b) Judo není nijak estetické, proto film nelze (uspokojivě) sledovat jako klasickou „mlátičku“, kde je akce kinetická a vtahující sama o sobě. (c) To sice využívá rámec filmů o bojových uměních (dojo, techniky, trénink, mistr, cizinec ve městě, výzvy), ale zasazuje do něj širší vyprávění (tři protagonisté), vynechává záporáka a pracuje se stylem, jaký je pro něj typický. Znovu s hrdinou, který je v nevýhodě, vytváří To jeden ze svých nejcitlivějších a nejlepších filmů. (18.01.2015)

Tombac pravdu dí. Ona scéna „Money Rain“, je navíc doplněna nedílnou hudební složkou, bez které by byla poloviční. V téhle samostatné scéně je mnohem více emocí, krásy a filmařské zručnosti, co se jinde v celém filmu ani nejlepší rejpal nedohledá. To, s jakou grácií Johnnie dokáže natočit roh baráku a vylidněnou ulici bez jediného pohybu a nechat herce volně „improvizovat“ je vskutku geniální. Pokud si mnozí dělají TOPky nezapomenutelných scén, tak tahle musí nutně útočit na přední pozice. A že se podobných scén s v celém Throw Downu najde povícero. Za sebe hodnotím mezi kritickým a pocitovým hodnocením „lepším čtvercem“ a zakončím to slovy Oze „ „Johnnie je ku*va King…“ (05.01.2008)