Rou dao long hu bang

Šťastná Mona běží za doprovodu hypnotického hudebního motivu zpomaleně ulicí, vlasy jí vlají, bankovky odlétají z náruče... Okamžik, jenž je doslova ztělesněním čiré filmové rozkoše. Okamžik, který mě natolik uhranul, že jsem si ho po zhlédnutí celého filmu pouštěl pořád dokola a neměl jsem dost. Okamžik, jenž dokládá, proč jsou některé filmy Johnnieho Toa tak jedinečné. Podmanivý snímek o judu, přátelství a rozjímání. Z objektivně kritického hlediska za čtyři hvězdy, z toho pocitového... za pět. Z mého hodnocení je patrné, čemu dávám přednost. Johnnie je prostě borec. (18.11.2007)

Tombac pravdu dí. Ona scéna „Money Rain“, je navíc doplněna nedílnou hudební složkou, bez které by byla poloviční. V téhle samostatné scéně je mnohem více emocí, krásy a filmařské zručnosti, co se jinde v celém filmu ani nejlepší rejpal nedohledá. To, s jakou grácií Johnnie dokáže natočit roh baráku a vylidněnou ulici bez jediného pohybu a nechat herce volně „improvizovat“ je vskutku geniální. Pokud si mnozí dělají TOPky nezapomenutelných scén, tak tahle musí nutně útočit na přední pozice. A že se podobných scén s v celém Throw Downu najde povícero. Za sebe hodnotím mezi kritickým a pocitovým hodnocením „lepším čtvercem“ a zakončím to slovy Oze „ „Johnnie je ku*va King…“ (05.01.2008)

Jestliže v klasických filmech o bojových uměních plní souboje funkci atrakcí, stojí ve středu a následně se obalují příběhem, Throw Down funguje přesně obráceně. Johnnie To je žánrový tvůrce, který si žánry ohýbá a přizpůsobuje, tentokrát sledujeme rekonstrukci martial art filmů. Fanoušci těchto filmů budou ale zklamáni, protože judo se zde neobjevuje jako dominanta (které je vše ostatní podřízeno a vše k ní nutně směřuje), ale jako přirozená součást celku, jejíž význam je symboličtější. (a) Občas je souboj „zmenšen“ rámováním, kamera ho například snímá z dálky a/nebo rozšiřuje o další děje. (b) Judo není nijak estetické, proto film nelze (uspokojivě) sledovat jako klasickou „mlátičku“, kde je akce kinetická a vtahující sama o sobě. (c) To sice využívá rámec filmů o bojových uměních (dojo, techniky, trénink, mistr, cizinec ve městě, výzvy), ale zasazuje do něj širší vyprávění (tři protagonisté), vynechává záporáka a pracuje se stylem, jaký je pro něj typický. Znovu s hrdinou, který je v nevýhodě, vytváří To jeden ze svých nejcitlivějších a nejlepších filmů. (18.01.2015)

Film, který mate tělem a svojí bravurní výplní může utvořit dojem akční podívané. Och jak moc je to milná představa, která naplno dostala i mě. Tento snímek nechce být jen další akční bombou (a navíc, pokud by chtěl, mohl by být, ale on nechce). On se v podstatě podobným filmům vysmívá, přináší jejich kvalitní rekonstrukci a k tomu se nebojí v symbolicky poddajném balení dávkovat životní filozofii jedné zoufalé ztracené existence. Throw Down se nedá nemilovat, už jen kvůli těm velmi kvalitním hereckým výkonům, fantastické kameře, krásné hudbě a úžasným akčním scénám. PS: Kdo tvrdí, že judo není filmařsky estetické, asi by se měl podívat zde. A kdo to bude tvrdit i nadále, bude se muset podívat znovu a pořádně. (14.03.2023)

Film složený ze střípků dramatu a lehké poetiky vytváří zvláštní mozaiku příběhu o přátelství, svobodě a síle čelit svému osudu. Throw Down rozhodně není pro diváka hledajícího příběhy s nabroušeným ostřím, několik silnějších okamžiků se tu objeví, ale ani ty Vás neříznou nijak hluboko. Tím víc si pak užijete tu lehce ulítlou poetiku představovanou záchranou uvízlého balónku či úprkem s náručí plnou peněz. Jinými slovy, musíte být tak trochu pako, abyste tuhle hongkongskou podivnost dokázali ocenit. A jste? (03.12.2014)