Rou dao long hu bang

Tombac pravdu dí. Ona scéna „Money Rain“, je navíc doplněna nedílnou hudební složkou, bez které by byla poloviční. V téhle samostatné scéně je mnohem více emocí, krásy a filmařské zručnosti, co se jinde v celém filmu ani nejlepší rejpal nedohledá. To, s jakou grácií Johnnie dokáže natočit roh baráku a vylidněnou ulici bez jediného pohybu a nechat herce volně „improvizovat“ je vskutku geniální. Pokud si mnozí dělají TOPky nezapomenutelných scén, tak tahle musí nutně útočit na přední pozice. A že se podobných scén s v celém Throw Downu najde povícero. Za sebe hodnotím mezi kritickým a pocitovým hodnocením „lepším čtvercem“ a zakončím to slovy Oze „ „Johnnie je ku*va King…“ (05.01.2008)

Tři problémy: 1, Judo rozhodně není tak esteticky přitažlivý jako karate nebo kung-fu. 2, Vepíšete-li všední hrdiny do komiksového světa, či naopak komiksové hrdiny do všedního světa, máte celkem slušný základ pro kvalitní podívanou. Tenhle film ovšem volí nejhorší možnou variantu a vepisuje všední hrdiny do všedního světa, čehož výsledkem je bilaterální kataklysma – jak divákovo, tak producentovo. Tvůrcům se navíc nepodařilo rozřešit klíčový puzzle, kterak vtělit do obyčejného příběhu něco mystického, co ho přesahuje a tím i rámuje. 3, Jak známo, scénáře vznikají v Asii na brainstormingových sezeních, tudíž jsou jejich filmy epizodický, rozšmelcovaný, vypravěčsky neučesaný a teze obsahují pouze jednotlivé sekvence, nikoliv dílo samo. Filmy se tam nestaví shora od nějakého konceptu, ale naopak z nápadů a jednotlivých vnuknutí, k nimiž se pouze domyslí rutinní dějový kontext. Throw Down je tím poznamenaný věru skrznaskrz. (09.12.2008)

Je to dosť dobrá akčná dráma od Johnnieho To. Má celkom dobrý príbeh o bývalom uznávanom majstrovi v jude, ktorý s tým ale už dávnejšie skončil a teraz prevádzkuje nočný klub, no moc sa mu nedarí, keďže peniaze míňa na hazardné hry a je z neho alkoholik. No keď sa zoznámi so speváčkou, ktorá by u neho chcela pracovať a s ambicióznym mužom, ktorý je v jude tiež veľmi dobrý a túži si s ním zmerať sily, zatiahne ich do svojho sveta a čoskoro sa dostávajú do problémov s miestnou mafiou. Ale aj tak vytvárajú nerozlučnú trojicu a stávajú sa z nich skutoční priatelia. So spracovaním som nadmieru spokojný, film je síce výrazne odlišný, ako som pôvodne podľa príbehu očakával, aj napriek hlavnému hrdinovi a problémom s mafiou to vôbec nepôsobí tak negatívne, aby sa tu dalo o niekoho obávať a dokonca som mal časom pocit, že tu vlastne ani o nič dôležité v tomto ohľade nejde, ale na moje prekvapenie s tým nemám ani najmenší problém, skôr naopak. Všetky tri postavy majú svoj priestor a síce spočiatku som si cestu našiel iba k vyzývateľovi, časom si ma už získali všetci, dokonca aj gamber a alkoholik, čo ma veľmi prekvapilo, no prvoradé je to ich priateľstvo, ktoré sa po tej úvodnej tretine začne zosilňovať a mimoriadne sa mi páčilo. Dej obsahuje viacero zaujímavých prvkov, ktoré síce nemajú až tak moc priestoru, ako by som chcel, hlavne ten postihnutý muž s otcom alebo spor z minulosti so starším majstrom juda, za čo môže aj tá krátka dĺžka, ale dá sa nad to povzniesť, aj tak sa mi tu všetko páčilo a hlavne to u mňa vyvolalo veľmi príjemné pocity. A za to môže aj viacero výrazných scén, hlavne tá často spomínaná, kde speváčka beží s peniazmi je jednoducho nezabudnuteľná a musel som si ju pustiť opakovane. A neprekážal mi ani výber prostredí, ktoré pritom tvoria hlavne bary, hazardné kluby alebo vyprázdnené ulice, práve ešte aj toto vylepšuje celkovú atmosféru. Inak čo sa týka akcie, je jej tu celkom dosť, ale nemal som pocit, že by bola dôležitá, keďže väčšinou v nej ani o moc nejde a film by sa prakticky obišiel aj bez nej. Ale aj tak sú jednotlivé súboje celkom dobre zvládnuté a síce judo je asi najmenej atraktívne bojové umenie zo všetkých, v tomto prípade má svoje čaro a viaceré chvaty som si užil. Herecké obsadenie je na tom veľmi dobre, skvelé hlavné trio Louis Koo, Aaron Kwok a Cherrie Ying, ale sadli mi aj vedľajšie postavy, hlavne Tony Leung Ka Fai a Eddie Cheung. Réžia a technická stránka sú výborné, Johnny To sa síce venuje skôr akčným a krimi filmom, ale aj v tomto prípade odviedol minimálne rovnako dobrú prácu. A určite musím pochváliť aj hudbu, hlavne pri tej vrcholnej scéne sa nadmieru vydarila. Škoda, že film nebol dlhší a viac sa nevenoval ešte aj tým zvyšným zaujímavým prvkom, potom by som bol možno z neho úplne nadšený, ale aj tak Throw down určite stojí za pozornosť, veľmi príjemný film. 77% (30.07.2014)

Zpočátku mne film příliš nezaujal kvůli roztahanému a utahanému začátku, nepřesvědčivým postavám apod. Od poloviny to začalo být ale mnohem lepší, až se film změnil v nesmírně emocionální záležitost. Nevím, co přesně v něm je, že toto způsobil ... Postavy jsou ujeté a šílené, události vesměs již "viděné" či nevýrazné, film nemá pořádný děj, neposouvá se od jednoho bodu k druhému, scénář, řekl bych, je prostě zmatený. Ale zde jde nakonec skutečně o ty jednotlivé postavy a jejich vnitřky, duše, starosti, problémy, cíle, touhy ... To co vyobrazuje tento film jde vztáhnout na většinu lidí vyspělého světa. Jen zde je to ještě šikovně zaobaleno do obalu bojového sportu - juda a to velmi efektivně a koukatelně... Každopádně toto není film o judu! Není to film o bojovém umění, to je jen jistým prostředkem vyjádřit více některé postavy. Hodně zajímavý film ... technicky moc pěkně zvládnutý. Velmi příjemná záležitost. (21.08.2009)

Jestliže v klasických filmech o bojových uměních plní souboje funkci atrakcí, stojí ve středu a následně se obalují příběhem, Throw Down funguje přesně obráceně. Johnnie To je žánrový tvůrce, který si žánry ohýbá a přizpůsobuje, tentokrát sledujeme rekonstrukci martial art filmů. Fanoušci těchto filmů budou ale zklamáni, protože judo se zde neobjevuje jako dominanta (které je vše ostatní podřízeno a vše k ní nutně směřuje), ale jako přirozená součást celku, jejíž význam je symboličtější. (a) Občas je souboj „zmenšen“ rámováním, kamera ho například snímá z dálky a/nebo rozšiřuje o další děje. (b) Judo není nijak estetické, proto film nelze (uspokojivě) sledovat jako klasickou „mlátičku“, kde je akce kinetická a vtahující sama o sobě. (c) To sice využívá rámec filmů o bojových uměních (dojo, techniky, trénink, mistr, cizinec ve městě, výzvy), ale zasazuje do něj širší vyprávění (tři protagonisté), vynechává záporáka a pracuje se stylem, jaký je pro něj typický. Znovu s hrdinou, který je v nevýhodě, vytváří To jeden ze svých nejcitlivějších a nejlepších filmů. (18.01.2015)