t_gon

Fantasy na ruský způsob? – Bring it! Vcelku „standardní děj“ jsem uvedl výše (snad je nahození za rohem), ale tady bych chtěl vyzdvihnout famózní zpracování této legendy. Je překrásné sledovat, jak malé projekty „přerostou“ kolikrát megarozpočtové plácaniny. Oficiálně uváděných až 20M dolarů je zde využito do posledního zeleného papírku a každým coulem filmu je to vidět. 136 minutový spektákl střídá bohaté exteriéry tak interiéry jako na běžícím páse, a přitom ani na chvíli nepůsobí kýčovitě a levně jako většina televizních produkcí. Ruku v ruce s výpravou jde bombastický soundtrack, při jehož sborech (např. vynikající vzpomínková scéna u ohně) naskakuje husí kůže velikosti malých Tater. Nádherné lokace vyvolají vzpomínky na LOTR trilogii a převážně na město Edoras. Samotný děj je pak mixem všeho dobrého z této trilogie a kultovním Barbarem Conanem (vlastně vše kolem hlavního hrdiny je téměř čistý plagiát…). Daly by se napsat stohy vět, ale je to zbytečné, neboť to nevypoví tolik, jako tenhle osvěžující vítr na poli fantasy (slaboty typu Eragon a spol se stydí právem v rohu).

Kitamura má zvláštní smysl pro filmařinu a zásobuje nás roztodivnými kousky všech chutí. Například jako v tomto filmu – sledujeme příběh detektiva, jež se snaží chytit masového vraha, který má velice „vybrané“ způsoby likvidace svých obětí. To se pak lehce stane, že na jeho svatbu dorazí nevěsta, které ovšem něco chybí : srdce. A to už člověka dokáže pořádně dožrat. On se dává posedle na vyšetřování vraha a jeho zavražděná vyvolená se v podobě ducha dostává k bráně hněvu (holt obětem nehod a vražd Kitamura nedopřeje klidu). Tady si duše zvolí smrt (expres do ráje a pozdější znovuzrození) nebo zůstane přízrakem a navždy se bude potulovat světem živých nebo nejhorší variantu, kdy prokleje svého vraha, ale za to si vyslouží překrásný výlet do pekla první třídou bez odkladu. Když se u brány shromáždí všechny duše dosud zavražděných dívek, začne Kitamura rozjíždět jeho tradiční fantasy „rubanice“, plné mytologického pozadí příběhu, překrásných a nebezpečných Japonek s hodně ostrou katanou a dobře odvedeným audiovizuálem. Toť vše, neboť kupa chyb, nelogičností a spousta zbytečných scén sráží Sky High na kolena do řad „dobře jednou viděného průměru“! Kdyby film prošel razantním sestřihem, bylo by to úplně jiné kafčo.

Nevkusná, nechutná (nejde jen o animaci, na kterou „drží patent“ Pixar, ale o postavy které mi ničily představy o dobrém vkusu) a vskutku debilní náhražka animovaného celovečeráku. Během 80 minutového trpění se nedostavil byť jen náznak humoru a ten jeden „zářez“ si vysloužil politováníhodný Jimmy a jeho „comrade“ Los.

Pokračování Tokyo Raiderů se nese ne velice zábavné vlně, která čerpá a značně odkazuje na Hong-Kongskou školu 80 – 90 let. I zde nás čeká playboy v podobě soukromého očka, pro něhož pracují „pěkně načinčané“ asistentky. A stejně načinčaný je celý film a při vtipných a četných soubojích vyvstanou vzpomínky nejen na nejlepší léta Jackieho Chana. Takže se vydejte za poslechu hodně živého POPíku do srdce samotného Soulu s doprovodem okouzlujících průvodkyň…

Nejen vyvážený mix komedie a gangsterky, ale i pořádná hrst dramatu je obsažená v tomto díle a jelikož jsem začal s trilogií od konce, tak už teď vím, že obě pokračování se v této části nemohou s jedničkou rovnat. Zajímavý námět, kdy je hlava mocného gangu na dovolené a zastupuje ho žena. Tak chladná, drsná a nepřístupná, že se většina gangu vedle ní klidně může považovat za „zženštilé krasavce“. Jenomže naše drsňačka konečně po letech vypátrá svou odloučenou sestru z dětství, kterou dělí od smrtí jen málo času. A ten by chtěla prožít ve společnosti své sestry, vidět její svatbu, děti a všechny fajn romantické věci, které ženy přeci dělají. Takže se drsňačka musí hodně učit a přizpůsobit „obyčejnému“ životu a přitom si neztratit tvář Velkého šéfa před svými chlapci. „Eun-jin (krásně zahraná Eun-Kyung Shin), ty máš ale zabijácký smysl pro humor“ (citát z filmu) - dle této šablony se jede po celou dobu a zaručeně nezklame. Mám z toho všeho hodně radostný a spokojený zážitek a to nejen z komických situací, ale také z akce, jež je zde v počtu větším než malém a jasně na nejlepší úrovni z celé trilogie…

Asijská filmová scéna má horkého kandidáta na pozici největšího „slepence“. Jen horko těžko vydoluji z paměti podobně ujetý kousek, který by zahrnoval snad všechny (ne)myslitelné žánry. Předně bych doplnil škatulku Sci-fi, která film převážně vyplňuje a spolu s fantasy prvkem a kvantem CGI zabírá 120% stopáže (těch zvětšenin ještě pár bude). Jeffrey Lau nám servíruje vedle tisícových armád impů a démonů ještě nebeské „Ghost Draky“, gigantického stromového ducha, na kterého se hodí jedině příruční atomovka a taky Buddhu?!? Za sci-fi stranu bojují spousty nebeských vojáků v nablýskaných obřích strojích (Star Wars jistě nechápou) s laserovými děly a prostě hromadou fajn věciček, které se hodí při boji s démony. Aby toho nebylo málo, stihne se ještě v úvodu jedna otřesná muzikálová vložka, jež uvede na scénu mistra kung-fu se zlatou tyčí, která je hlavní devizou celého tohohle „CvokHausu“. Jen těžko lze popsat scénu, při níž mezi mraky levituje mistr s dvou metrovou tyčí proti armádě démonů, kterou následně jedním máchnutím obří plácačky (ta hůl totiž transformuje do cca 2km délky) zlikviduje. A bude hůř : Spider-manův kostým v „teplém“ provedení, CGI masakr jak vystřižený z Matrixu při obraně Zionu, morfující Buddha… Mít v sobě litr vodky, tak to snad ještě poberu, takhle jsme rád, že jsem dožil konce a popřeji Ravenhornovi, ať se mu to brzy dostane pod ruku. Budeš to milovat chlape (draci, lasery, démoni, spousta laserů… skoro jako film, jež ti sliboval jednou udělat k0C0UR ;) )!

Jungcheon ve mne vyplnil prázdnou díru, která na poli epických fantasy filmů z Asie hodně vyčnívala nad ostatní produkcí. Příběh lovce démonů (skvělý Jung Woo-sung), který se po smrti zaplete ve „středním nebi“ do boje o moc dvou frakcí vyniká jedinečným audiovizuálem. Náramné potěšení pro oko, pohlazení na srdci (ta sterilita není nijak závratná) a jak tombac píše, tak ukojení hladu po podobných kouscích!

Krásna shoda hodnocení u „dobré“ druhé gangsterské ženy. Průměr je to jistě zasloužený, pač ve srovnání s třetím dílem jsem až do konce nevěděl, jakým směrem se film vydá. Skvělý akční úvod dával tušit pořádnou akční melu, při které se krví a ránami železnou tyčí rozhodně nešetří, avšak po ztrátě paměti hlavní hrdinky (ne příliš přesvědčivá Eun-Kyung Shin) jsem sledoval již mnohokrát jinde viděné putování „rodinným a usazeným životem“ a pomocí komediálních vložek pokusy o navrácení paměti. A když už se závěr přepne opět do akčního módu, tak jeho odfláknutost a špatná choreografie žádné hvězdy navíc nezískají…

Nevím, zda jsem udělal dobře, když jsem začal zrovna posledním dílem (první mě teprve čeká), ale vzhledem ke komentářům a druhému dílu, se všechny tři dají hodnotit jako samostatné filmy bez jakékoli návaznosti děje či postav. Oproti dvojce je opět zvolen jiný přístup k hlavní gangstere, kdy ji hraje neskutečně půvabná Qi Shu (raději to napíši správně ;) ) a v roli dcerušky bosse mocného HK gangu musí prchat za otcovým přítelem do Koreje. A na tom staví celý film. To co bylo na konci dvojky naznačeno zde táhne celý film. Střet korejských a hong-kongských gangsterů je perfektně zachycen, nikde se zbytečně netlačí na pilu a celý film „plyne příjemným tempem“. Na jedné straně drsní hoši z Hong-Kongu a na straně druhé partička roztomile směšných rádoby gangsterů . Ke všemu obě barikády zastupují dobří tlumočníci (škoda jen toho z HK, který výborně v závěru sekundoval své kolegyni, pač více prostoru by mu slušelo), kteří se starají o většinu gagů. A na závěr krásný příklad jak se točí podobné scény mimo Koreu. Scéna v autě vypadá v Německé komedii Kalhoty v pozoru minimálně „trapně“, kdežto zde je kouzelná a jednoduše nezapomenutelná.. Vskutku skvělý „závěr trilogie“!

Naprosto chápu Adrianovy smutné pochyby ohledně historického pozadí tohoto „majstrštyku“. Mnoho snímku chce těžit z nálepky „založeno na skutečných událostech“, málo kterému se to však podaří. Neboť když si v průběhu Hollidei vzpomenu za jakou cenu byl postaven Olympijský stadión v Soulu (po úvodní dramatické scéně), tak o to více na sebe nechávám působit emoce skrze obrazovku. Brilantní výkony herců netřeba rozpitvávat, pač zaprvé je to jakási tradice u podobných kousků a za druhé sledovat hlavní šestici uprchlíků jak si během dvou dnů na svobodě počíná a jak jim „svoboda“ skončí je maximální citová ždímačka, kterou podporuje vynikající melodramatický podkres u všech zásadních scén. Paradoxně se pro mne stává nejslabším článkem filmu samotný útěk (těch 10 minut není úplně „konzistentní“ s formou celého filmu) a zbytek klišé (jak tombac podotknul převážně ve vězeňské části) a patosu zachraňují samotní herci. Navrch je zde výborný záporák, kterému jsem přál od začátku odstranění ze scény velice nepříjemným způsobem a samotný závěr za doprovodu songu Holiday mě složil do kolen a dlouho po zhasnutí obrazovky nechal omráčeného jako po ráně kladivem. Maximum ani nemrknu!!!