Worry77

Kdybych měl popsat svoje pocity z 11.22.63, tak bych řekl... zmatený, i guess? Legendární bichli Stephena Kinga jsem dosud neměl tu možnost přečíst (což je možná v rámci sledování seriálu dobře), takže s předlohou nemůžu srovnávat. Z mýho pohledu se jedná o tak trochu nedotaženou záležitost, protože po dokoukání jsem se nemohl zbavit pocitu, že jako seriál to mělo ještě na o dost vyšší level. Pár epizod bylo hodně natahovaných, pár jich bylo nadprůměrných a ta poslední mě zase nadchla, ale zároveň zklamala. Úžasně v ní fungujou emoce, ale prozkoumání alternativní reality po zabránění atentátu na JFK si zasloužilo minimálně dvojdíl. Ze všech stran jsem taky slýchal hype na cestování časem, kterýho tu je kupodivu poskrovnu. Na druhou stranu mě zaujala úžasná atmosféra šedesátek, hudba a můj oblíbenec James Franco, pro kterýho mám prostě slabost. (60%)

Jmenuje se to Vinland Saga, ale kdyby jste to nazvali severskou Hrou o Trůny, mohl by někdo jen těžko něco namítat. Navzdory mému očekávání jsem se u toho více než bavil. Když teda pominu to, že Thorfinn je uřvanej a chvílema nesnesitelně otravnej, tak se jedná o minimálně nadprůměrnou sérii, která mě svou animací a storytellingem nejednou posadila na prdel. Je tu krásná vyváženost akce a politiky, teda vlastně ne. Politika, budování světa v příběhu a prokreslování postav tu má značnou přednost a je to jedině dobře. Když pak nastoupí jakákoliv chvilková akční pasáž, tak si nerd jako já naplno užívá každej jednotlivej frame. Jinak Askeladd a postupný odkrývání jeho minulosti a jeho plánů je must watch záležitost. Občas se to ale dost táhne a to v rámci celých několika epizod a myslím, že to má ještě o trochu na víc. S hypem vyhlížím druhou sezónu. (80%)

A nyní přivítejte Damiena Leoneho se svými velkolepými návraty. Krásný příklad toho, jak to vypadá, když tvůrcům nezáleží na ratingu a všechny ty zvrácenosti dělají z čirý lásky k žánru. I přesto ale musím říct, že příspěvky na Redditu a Twitteru o tom, jak diváci na západě zdrhají ze sálů byly značně přehnané. Terrifier 2 je na svůj budget až podezřele skvěle vypadajícím a stylisticky nadstandartním hororem s úžasnýma gore scénama. Ani si nedokážu vybavit, jestli jsem někdy za posledních deset let viděl něco podobnýho. Celkem zamrzí, že to nikdy nepůjde do český distribuce. Každopádně 138 minut je už trochu moc. Zkraťte to o 30 minut, dejte tam postavy, který nejsou otravný jako ty dva sourozenci a bude to o třídu výš. (60%)

Perfume: The Story of a Murderer aneb knižní předloha co se nedá zfilmovat? Zlatá slova Stanleyho Kubricka. V tomto příběhu, odehrávajícím se ve špinavý Paříži není dost prostoru pro jakýsi pomyslný dotažení jakýkoliv dějový linky. Když se rozehraje vraždění, tak je to divákovi vyzobraznený jenom jako sled scén, ve kterých silně dominantně figurují odhozený, nahý, ženský mrtvoly, což je škoda. Když už konečně začne příběh působit přirozeně, začne mluvit John Hurt, jehož vyprávění bylo tak otravný a zbytečný, že mě to skoro donutilo snímek vypnout. O jakýmkoliv hlubším prozkoumání mindsetu hlavní postavy snad ani nemusí být řeč. V případě, že bych si chtěl zahrát na filozofa, bych řekl, že výsledný dílo by mělo být jako skládačka, jejíž dílky na konci perfektně zapadnou do sebe. Jenomže Tom Tykwer je bohužel zřejmě netrpělivý a některý dílky mu nepasovaly do sebe (nebo se některý, jak se zdá ztratil). Což je škoda, protože každá dějová linka by mohla sama za sebe stát jako plnohodnotný příběh. Na druhou stranu mě bavily metafory schovávaný za parfémy a stylisticky či kinematograficky je to pastva pro oči. Pár momentů, kdy zafungovala hudba nebo přemýšlení nad morálkou či prázdnotou člověka, jako takovýho se taky najde. Nedokážu to doporučit ani zatratit, tudíž zajímavý snímek, hádám. (60%)

,,You think this is the real Quaid? It is." Tahle legenda mezi sci-fi řežbama 80. a 90. let mi teda moc nesedla. Total Recall znatelně nese Verhoevenův rukopis a tím pádem automaticky vyčnívá mezi ostatníma tuctovýma akčňákama svojí doby. Má to super svět, politiku a hlavně prostředí Marsu a nakonec i jeden solidní plot twist. Ale z hlediska příběhu jsem se u toho paradoxně ani zdaleka nebavil tak jako u RoboCopa a už vůbec ne jako u Starship Troopers. I přesto se tu ale právem jedná o nahláškovanou kultovní klasiku. (60%)

Tak takhle jsem se u sci-fi béčka už dlouho nebavil. Verhoevenova Hvězdná pěchota má snad všechno, co u podobných filmů miluju. Pofidérní efekty, ženský nahoře bez, spousta rozřezanejch těl a alternativní svět v budoucnosti, za kterej by se nemusel stydět ani plnohodnotnej áčkovej blockbuster. Že to spíš než jako film chvílema působí jako videohra? I don´t care. Tohle je to, co mi v moderní kinematografii chybí - jednoduchý vesmírný řežby, který se toho prostě nebojí (Btw. DVD i s bonusama už mám na cestě). (85%)

Co na to říct. Péťa Jáklů na nás ušil pěknou boudu, když začal před pár lety hypovat svůj "velkofilm hollywoodských rozměrů". Jan Žižka je totiž objektivně průměrný a repetetivní fantasy, zaobalený skvostným vizuálem. Ne vážně, celou stopáž jsem žasnul nad tím, jak skvělý lokace filmaři vybrali a jak český krajiny krásně zapadly do temný a pochmurný atmosféry, o kterou se Jákl tak snažil. Někdy se snažil až tak moc a vtíravě, že to působilo hrozně nuceně. A to ani nemluvím o trapných narážkách na Game of Thrones nebo Witchera, kterých tu je opravdu požehnaně ("winter is comming"). Často jsem si během promítání kladl otázku, jak přesně bylo naloženo s těma pět seti milionama. Snímek je skrz naskrz přeplněnej nepřehlednýma a roztřesenýma bojovýma sekvencema, který jsou tak nějak hlavním motivem, teda hned po nejumělejší romanci, co jsem kdy viděl. Jakože opravdu bylo nutný to dělat zrovna takhle? Dále pak CGI a počítačový efekty, který chvilkama vypadaly, jak green screen efekty stažený z YouTubu. I přes ten veškerej hate, kterým jsem právě Žižku zahrnul se podle mě jedná o minimálně světově průměrnou podívanou. Jákl si zasloužil můj obdiv už jenom tím, že rozjel takhle velkej projekt a okolní civilizaci připomněl, že vrchol český kinematografie nejsou Ženy v běhu nebo nedej bože komediální skvosty, jako Bajkeři. Taky je fajn, že se se okolní svět dozví, že někdo takovej vůbec existoval. I přesto, že se to režisérskou formací změnilo spíš na vlhký sen Petra Jákla, kterej kdyby se nejmenoval Jan Žižka, tak by se absolutně nic nezměnilo. Atmosféru, hudbu a scenérie to má perfektní, aspoň to nemůžu upřít. Ansábl zahraničních herců mi nepřišel pro film ani nějak zásadní. Kromě Rolanda Møllera mě nikdo neuchvátil (ani herecký eso ve výslužbě Michael Caine). Za mě lehký zklamání. (60%)

Musím říct, že se jedná o tu nejlepší nejhorší romantiku, co jsem viděl. Meet Joe Black je film plnej klišé, stereotypu a prknennýho výkonu krasavce Pitta (kterej nakonec jeho roli i pomohl). I přesto je to elegantní, atmosferickej a co hlavně, krásnou hudbou podtrženej počin. (80%)

Upřímně bych nečekal, že někdy v oblasti animáků pro dospělé natrefím na něco, jako je BoJack Horseman. Máme tu seriály jako South Park, který parodují a reagují na politiku a dění ve světě. Máme tu širší veřejností opovrhovaný kousky jako Family Guy, který se prostě jenom snaží bejt neustále za hranicí toho, co je vhodné (ačkoliv to většinou ani není potřeba). Máme tu homofóbní a rasistický počiny jako Brickleberry, který nejde kvůli tomu úžasně černýmu humoru nemilovat. Pak tu je ale jeden životem zdevastovanej kůň, prahnoucí po oprášení své zašlé slávy, který holduje návykovým látkám a jeho nejbližšími přáteli jsou samota a opuštěnost. Úplně miluju, jak je ten seriál spíš temnej a deprimující než ujetej a vtipnej. Je to krásný vystoupení z mainstremu, který jsem tak dlouho hledal. Ano, máme tu pár komických prvků, který sem taky nádherně zapadají, ale to, jak všichni BoJacka vnímají a důvody, proč s ním tráví čas vám ten úsměv po nějakým gagu hodně rychle strhne. Hrozně se mi líbí ten svět, kde jsou zvířata ve společnosti na stejný evoluční úrovni jako lidi. Přijde mi vtipný, jak jim tvůrci nechali jejich přirozenosti. Třeba paparazzi ptáci mě rozesmáli pokaždý, nemluvě o Quentinovi Tarantulinovi a spoustě dalších. Je to jedna z velmi silných stránek týhle dramedie. Čím se taky tenhle seriál liší od ostatních svého druhu je to, že díly na sebe navazujou a tím pádem netrpí tím, čemu já osobně říkám sitcomový syndrom. Všechno, co se v každým díle stane má nějakou zápletku, důsledek a do dalšího dílu to prostě nezmizí. Až na Aarona Paula tu máme ansábl relativně neznámých hlasů, což je už skoro bych řekl paradoxní. Málo celebrit si ze sebe v dnešní době dobrovolně udělá prdel, což je škoda. Na závěr je myslím potřeba zmínit skvělej soundtrack, kterej sice není nijak fenomenální, ale krásně podtrhuje tu melancholickou atmosféru. Jediný co mě zklamalo, byla lehká repetetivnost a občas až moc jednoduchý nebo prostě jenom trochu tupý zápletky. Jinak si myslím, že se v budoucnu dočkám vzestupu kvality, tudíž si nechám menší hvezdičkovou rezervu. (75%) 

Po hromadě předsudků jsem se po letech vrátil k ryze televiznímu superhrdinskému seriálu, zvanému Arrow. Je z toho hrozně cítit to, že se celá série netočila najednou, ale díly se natáčely v průběhu vysílání. Tudíž nějaký srovnávání třeba s legendárním Daredevilem nepřichází v úvahu. I přesto lze s jistotou říct, že playboy Oliver Queen je i po deseti letech na sto honů daleko před moderníma Marvelovkama a nejen před nima. Jasně, příběh je předvídatelnej, plnej klišé a chvílema svýma kvalitativníma propadama působí skoro až amatérsky (hlavně co se týče chemie mezi postavama a opakujícíma se zápletkama), ale komu to vadí? Je tu dost postav plochých jak prkno, ale kupodivu je jich tu dost, co jsou relativně slušně prokreslený. Líbilo se mi naznačování toho, čím si musí lučištník v koženém kostýmu po psychické stránce procházet, třebaže s mindsetem Pattinsonova Batmana je to opět naprosto nesrovnatelný, ale to už zase zmiňuju úplně jinou ligu. Reálnější akce s minimálním použitím CGI mi přirostla k srdci. Je surovější, neohrabanější a prostě lepší než kokotiny před green screenem alá Doctor Strange: V mnohovesmíru nudnýho digi-bordelu. Prolínání linek ze současnosti a z ostrova bylo taky fajn. Ačkoliv je to už starší a do dnešní doby to nezestárlo zrovna dobře, tak já se bavil náramně. (75%)