Arigato

Mám pro hororový žánr určitou slabost a nejspíš právě díky tomu je i moje hodnocení o něco jiné. Je poněkud benevolentnější ke slabším místům v ději, k chování postav a zkrátka celkově k filmu jako celku. Často se tážu na motivaci snímku, s jakým cílem byl natočen a podle toho zda a do jaké míry byly tyto otázky naplněny, uděluji větší či menší hodnocení. Jenže u tohoto filmu popravdě vůbec nevím jak k jeho hodnocení vlastně přistoupit. Mé pocity jsou velmi rozporuplné a hodnocení osciluje mezi odpadem a plným počtem. První polovina je relativně v pohodě, druhá polovina je pak ryzí samoúčelná perverze mazající veškerá tabu, se kterou by měl kdejaký otrlejší divák co dělat. Na druhou stranu ale zcela dokonale naplňuje prvotní autorovo motivaci, totiž co možná tím nejzvrhlejším způsobem diváka zhnusit a šokovat. A v rámci všech těch úchylností se právě Srpski film řadí na vrchol exploatačního žánru a udělit mu pouhé dvě nebo tři hvězdy mi přijde nefér. Proto poprvé (a snad i naposledy) se zdržuji svého hodnocení.

Možná jsem úplný kulturní barbar, ale tento umělecký experiment mě vyloženě minul. Děj prakticky nulový, jedná se spíše o alegorické výjevy než o smysluplné scény. K porozumění všech podobenství nám bohužel autor nedal dostatek vodítek, a tedy i sdělení samotného filmu zůstalo z velké části nepochopeno. Nefalšovaná artovka pro opravdové cinefilní fajnšmekry a nadšence poezie. Vyloženě nelituji, že jsem snímek viděl, ale doporučuji jej sledovat na vlastní nebezpečí. Je totiž dost pravděpodobné, že nezainteresovaná cílovka by to zde zahltila odpadem.

Jsem opravdu rád za tyto filmy. Nevšední atmosférická lahůdka s velice zajímavou premisou jak z nějaké creepypasty říznuté klasickým japonským hororovým žánrem dokazující, že některé osudy jsou zkrátka horší než smrt. Provedení je skvělé, budování napětí bezchybné i za absence mnohdy laciných lekaček a divák je neustále nucen sledovat pozadí každé scény pro větší pocit jistoty a bezpečí. Charaktery jsou konečně vcelku sympatické, herci neokoukaní a půvabná Maika Monroe se sem vyloženě hodila. Neskutečně se mi líbil synthový soundtrack a ten vlídně nevlídný vibe. Celkově náznak městského úpadku zpustlého Detroitu dodal na atmosféře.

Jednička je špinavější podívaná a pravděpodobně lepší horor, dvojka je ale tak nějak lepší film. A zatraceně dobře natočený film, kterému tvůrci věnovali opravdu hodně něhy. Navíc jsou všem těm zvěrstvům vystaveny i děti, což je u těchto snímků velmi nekonvenční. Vše pak podtrhuje Alyssa Sutherland se svým vynikajícím výkonem. Evil Dead mě zkrátka baví a těším se na další pokračování, jestli někdy.

Rozšíření příběhu v podobě prequelu je zajímavý nápad. Třetí díl v mých očích navrací sérii zpět na podobně důstojnou úroveň, jakou nastavila jednička. Drží se osvědčeného konceptu, ale na rozdíl od předchozího dílu neopakuje stejné chyby a není třeba čekat půlku filmu na nějakou tu paranormální akci. Postavy jsou přirozené a vcelku sympatické. Atmosféra funguje stejně jako v prvním dílu a společně s inovativním přístupem graduje přesně tak, jak by měla. Musím uznat, že pár scén bylo obzvlášť povedených. Kdo se při sledování jakéhokoliv dílu údajně nikdy nebál nebo neměl přinejmenším divný pocit, ten si lže do kapsy.

Druhý díl začíná obdobně jako ten předchozí, akorát rozjezd mi přišel mnohem pomalejší (prakticky první půlku filmu se nic neděje). Ačkoliv mě film nezaujal tak jako jeho předchůdce, konec byl vcelku zajímavý. Za mě jenom dobře, že se děj rozvíjí.

Dlouho jsem Paranormal Activity odkládal, jenže mi to nedalo a konečně jsem tuto sérii shlédl. Nejprve bych chtěl poděkovat své představivosti za kvalitní zážitek, protože jsem byl v největším napětí paradoxně u těch scén, kdy se ani nic zvlášť nedělo. No a neděje se nic docela dlouhou dobu, strachu je docíleno jednoduchým, dá se říct až amatérským způsobem – jenže ono to funguje poměrně dobře. Co se ústřední dvojice týče, jedna část diváků tvrdí, že jsou postavy sympatické, druhá část zase vůbec. Budete si zkrátka muset udělat vlastní obrázek, mně osobně ale vůbec nevadily. Denní sekvence byly tedy i na můj vkus až příliš dlouhé, nicméně ty noční stály za to. Výborná atmosféra, která díky své autentičnosti přidává na strachu, zcela povedeně prohlubuje bezmoc našich hrdinů. Viděl jsem všechny tři konce a ani jeden mi nevadil, každý má něco do sebe. Byť je původní maličko odfláknutý, je stále poměrně zajímavý. Klasický konec je vcelku efektní, ale nějak se mi do filmu nehodil. Že by byl nakonec alternativní konec tím nejlepším? Tak či onak, Peli si zaslouží poklonu. Čtvrtá hvězda je za originální nápad, povedené zpracování vzhledem k absolutně minimálnímu rozpočtu a neskutečný komerční úspěch.

Energická hororová taškařice o sebepoznání a sebeúctě. Největší předností je jednoznačně Cage s Houltem. Film je absurdní a místy jsem se zasmál, jen děj je trochu chaotický. Jsem nicméně spokojený, upřímně jsem to čekal mnohem horší.

Co se sakra děje? Z jediných vodítek jsou pouhé náznaky aneb Lynchovina jak se patří. Osobitý styl, nekonvenční dějová struktura, výborná charakterová studie. Film se dá interpretovat různými způsoby a divák v něm patrně nalezne odraz svých osobních pocitů. Mimochodem scéna z bistra v úvodní dvacetiminutovce je za mě jednou z nejlépe zpracovanou (a svým způsobem zároveň poněkud znepokojující) scénou vůbec.

Je mi jasné, že jde o jedno z nejvýznamnějších děl a možná i o takový etalon hororového žánru, o to víc mě mrzí, že jsem tomuto filmu udělil čtyři hvězdy. Efekty jsou velice nadprůměrné na to o jak starý film jde, což o to. Co mi vadí víc je však ustavičné zpomalování tempa tou veškerou omáčkou kolem, což dle mého naprosto nuluje celkové napětí, které co si budeme, na dnešní poměry není úplně silné, byť samotný akt vymítání je natolik ikonický, že stále váhám nad svým hodnocením. Jsem hodně zvědavý na letošní remake – je totiž možné, že až po jeho shlédnutí tento film patřičně ocením a mile rád se sem vrátím a tu poslední hvězdu přidám.