Arigato

Stručně řečeno je tento díl víceméně nevýrazně zfilmovanou předlohou. Nepřináší nic kreativního, naopak je osekaná o to nejzajímavější, co kniha nabízí. Ta je navíc mnohem svižnější a celkově prostě lepší. To však ale nevyhnutelně neznamená, že by si tento díl zasloužil odpad. Pro příběh je to zkrátka takové nutné zlo a v rámci stopáže mohli tvůrci zauvažovat nad menšími změnami ve scénáři. Uznávám, že je asi mé hodnocení o jeden stupínek vyšší, než by mělo být, ale minimálně za tu krátkou animovanou sekvenci o příběhu tří bratří jej tak nechám.

Ačkoliv se může zdát, že je minutáž poněkud přepálená, film odsýpá kupodivu velmi rychle. Úvodem se neztrácí čas a postavy pak o něco delší dobu působí vesměs zaměnitelně. Žádná z nich není dějově nucena chovat se otravně nebo nedej bože zle. Naopak je jejich počínání zcela pochopitelné. Snímek hlavně velice detailně zachycuje to, co se ve skutečnosti opravdu stalo. Od reálných událostí včetně přesně dodržené časové posloupnosti, totožného místa neštěstí s tím natáčecím, výběru postav, jež si jsou značně podobné, až po elementárnější prvky, které jsou však nakonec právě těmi, co výsledný zážitek vyobrazí do té nejintenzivnější formy. Mám tím na mysli třeba samotnou havárii letadla, neuvěřitelně přesvědčivý a absolutně nesnesitelný mráz, lavinu a její hmatatelně i morálně zdrcující následky, tu absolutní beznaděj napříč celým filmem, a v neposlední řadě naprosto nemilosrdný hlad. Přeživší byli nevyhnutelně donuceni uchýlit se ke kanibalismu, který je však znázorněný výhradně umírněně. V tomto ohledu tvůrci nemají potřebu šokovat a tedy to nepůsobí nijak lacině. Šokující je však příběh samotný, u kterého nevědět, že se opravdu odehrál, tak bych mu snad nikdy nevěřil. Schopnost člověka přežít někdy opravdu nezná hranice... Nepředstavitelně silný příběh ve zcela důstojné a dramatické formě.

Svoje hodnocení jsem před dopsáním této recenze změnil hned několikrát. A upřímně si jím nejsem jistý ani teď. Na jedné straně máme perfektní a neotřelý nápad, skvělé herecké obsazení a i bez velkolepých vizuálních efektů povedeně vyobrazený svět budoucnosti. Celkově jsem se bavil a kdybych nad filmem moc nepřemýšlel, dal bych tomu čtyři hvězdy. Pak se ale pozastavím třeba nad jednáním hlavní hrdinky, jež o 180 stupňů obrátí všechny své dosavadní životní hodnoty a maximálně s jediným menším zaváháním se přidá na dráhu zločinu, ba dokonce pohrozí vlastnímu otci pistolí. Všechno šlo tak nějak moc snadno. Ale chápu, tohle bych v pohodě přešel – láska na první pohled a vztah s otcem taky nebyl ideální. Co se mi ale moc nezdá uvěřitelné je ghetto, ve kterém se děj většinu času odehrává. Celý koncept za mě není dostatečně dotažený do konce. Nevěřím tomu, že při odečtu posledních minut života se část lidí ani nesnaží kohokoliv okrást a dělat vše pro vlastní přežití, vyjma tedy jediného gangu hrabajícího pro ještě větší bohatství. Vyústění zápletky à la deus ex machina mě také upřímně nepřesvědčilo a proto ve finále hodnotím tak, jak hodnotím, bohužel. Přitom se jedná o vcelku sympatický film, který si v klidu někdy zase rád pustím.

Je potřeba odlišit zpracování a samotný případ. Obsahově zajímavé, postup patřičných úřadů zcela absurdní a ani si nedokážu představit takovou situaci zažít na vlastní kůži. Po této stránce to nijak zlehčovat či jakkoliv shazovat nechci. Ale z hlediska zpracování je to na můj vkus až příliš táhlé a nikterak záživně podané. Asi bych tomu v jiném rozpoložení dal i o tu hvězdu navíc, ale dost silně o tom pochybuji.

Tak moc jsem si přál, aby mě Bod Obnovy totálně usadil, přeci jen tento žánr mám vcelku rád a herecké obsazení mě také velmi zaujalo. Bohužel, jak tady bylo již několikrát zmíněno, za pozlátkem excelentní audiovizuální stránky, v níž tedy úplně vidím Ghost in the Shell, se nakonec vyklubala všední detektivka, které tak nějak chyběl hlubší přesah a údernější forma. Zklamaný ale rozhodně nejsem. Je jedině dobře, že se i zdejší tvůrci pomalu odprošťují od zcela plytkých rádoby komedií, se kterými se v posledním desetiletí roztrhl pytel. Český divák jasně ukazuje, že o takové filmy je rozhodně zájem a na onu první pomyslnou vlaštovku vnášející čerstvost do českých kin šlo tedy v rámci možností o lehký nadstandard.

Jednoduchá, ale výborně fungující pecka, jež umně mísí všechny prvky hororové komedie. Super večer strávený s krásnou a neuvěřitelně sympatickou Samarou Weaving spolu s poměrně pošahanou snobskou rodinkou. Mě tahle svižná partie deskových her dost bavila. A ten poslední záběr... <3

„It used to be a mark of insanity to see people talk to themselves. Now it's a mark of status.“ Skvělá partie rozehraná na absolutně minimálním prostoru. Oproti ostatním filmům v tomto žánru nepotřebuje jejich rozpočet ani minutáž. Komorní thriller co neskutečně rychle ubíhá, ale má rozhodně co nabídnout. Farrellovo parádní herecké sólíčko.

Obsahuje spoilery. Nalijme si čistého vína. Stranger Things se každou sérií snaží zavděčit čím dál více lidem. První série byla unikátní, měla svou cílovku a byla zkrátka bezchybná. Čtvrtá je mnohem akčnější, místy možná až přitažená za vlasy a tedy mnohem méně uvěřitelná. Oproti ostatním sériím také nabízí o mnoho větší spletenec dějových linek, které se dřív nebo později hezky spojí a pořád to vcelku funguje. I když zase, i v tomto ohledu by bylo na místě se pozastavit nad uvěřitelností, protože celá linka z Kamčatky může sice vyznít jako krásný začátek americko-sovětského přátelství ve znamení spolupráce, atd., ale v první řadě je třeba si vzpomenout, že taková linka neměla vůbec vzniknout, a ačkoliv mám Hoppera hodně rád, ten jeho plot armor se nedá přehlédnout. S tím souvisí i smrt některých postav. Občas jsem zaslechl nebo narazil na komentáře, že je nesmysl, aby oživili Maxine, ale Eddieho nechali umřít, jenže si asi nikdo neuvědomuje, že Eddie zemřel na následky fyzického zranění, zatímco Max měla zemřít na kletbu Vecny, potažmo Jedničky nesoucí úplně totožné schopnosti s El, tudíž alespoň mně osobně dává smysl, že by mohla zvrátit to, co dokáže Vecna (ostatně všechny zlomeniny jako "vedlejší produkt" jí zůstaly). Správnou otázkou však zůstává, jestli tak náhodou Vecna teď neovládne Max a nestane se tak "novým" záporákem pro závěrečnou sérii. Co se týče dalších postav, tak hned několik na mě působí vyloženě navíc, nikam se neposunují a nejsou vůbec využity. Naopak jsem spokojený, jakým vývojem prošla Erika, byť je v jádru stále stejná, nyní nepůsobí tak otravně. Dustin a Steve jsou stále mé nejoblíbenější postavy, to se od začátku nemění. Nejvíc mě teď však bavila právě Max, která od třetí série zaznamenala největší posun a celkově se tato série nesla v duchu její dějové linky. Totiž dalším důvodem, proč se mi čtvrtá série líbila, je i fakt, že se její většinová část dá vyložit jako taková alegorie pro depresi a sebevraždu – dlouhodobě sužován těmi nejstrašnějšími myšlenkami se zdánlivě nenabízí jiné východisko než sáhnout si na vlastní život. Avšak pravděpodobně nejikoničtější scéna celé sezóny s Max na hřbitově nám symbolicky ukázala, že i v těch nejtemnějších časech se snažíme najít lásku a útěchu u rodiny a nejbližších přátel, co by nás dokázali zachránit před tímto utrpením. No a ta Kate Bush byla čistá topka.

Seriálová událost roku 2023. Neobyčejně povedený vizuál, který hraje všemi barvami, přitom dokáže být stále elegantní a nepřeplácaný, jemuž velice povedená animace dokázala vdechnout život a společně dokázaly vyobrazit tradiční Japonsko v té nejzdařilejší formě. Hodně scén by stačilo už jen zarámovat, některé zase oplývají nevšední brutalitou. Blue Eye Samurai je navíc i scénářem velice silný, jelikož už od prvního dílu dokáže diváka zcela vtáhnout a pomalejší tempo mu dává dostatek času k plnému vstřebání všeho, co se v seriálu doposud událo. Tvůrci také přemýšleli i nad dialogy, které jsou promyšlené, a vyzdvihnout musím i vývoj postav. Navíc žádná z nich není nijak otravná – ono i to nejaponské anime má něco do sebe, jelikož vynechává hodně prvků, které mi upřímně u klasického anime vždy vyloženě vadily (a právě často přehnané nebo až nereálné reakce některé postavy ve mně nikdy nezanechaly dobrý dojem). Inspirace cizí tvorbou či odkazy na ní jsou zjevné, ale šikovně si bere ze všeho tak nějak jen to nejlepší. Seriál má rozhodně každému co nabídnout a těším se na další sérii.

Chlupáček ukázal, že umí a ještě toho má hodně co ukázat. Úsvit je totiž poměrně zdařilý, velice ambiciózní a oku lahodící snímek, který se navíc svým genderově-sociálním ústředním tématem pokouší být i plně nadčasový. Bohužel příběhově je film chudší, funguje spíše jako takový vzdělávací materiál, a vedlejší témata jdou na tento úkor silně do ústranní. Výběr herců je zajímavý a poměrně rozmanitý – pro Elišku Křenkovou mám navíc slabost a jsem rozhodně rád za filmy, kde má tolik volného prostoru jako zde. Asi jen škoda, že jej tvůrci nevyužili pro silnější a dramatičtější párovou dynamiku. Dalo se na tom stavět o něco více a rozhodně bych to vstřícně ocenil.