Gigi23

Ještě pořád mám pocit, že evropských filmů se běžnému divákovi nedostává tolik, aby si uchovaly svůj osvěžující charakter. Většina z nich na mě tak opravdu působí a baví mě sledovat, jak zobrazují pro změnu jinou než americkou (Čínou sponzorovanou) kulturu. Nicméně film Bojovnice byl pro mě jedním velkým Cože?? Strašně divná kombinace klasického bojového filmu (některé scény byly povedené) a filmu s kulturně etnickým přesahem o muslimské komunitě v Evropě (ani tahle část vlastně nebyla úplně marná). Přesto, že jednotlivé složky jsou více méně funkční, celek na mě působil nevěrohodně a zmateně. Hlavní představitelka je sice sympatická, ale má tak málo textu, že by z fleku mohla hrát v němém filmu. Naprosto divně působí scéna, kdy se celá muslimská komunita děsí jen toho, že by žena měla dělat kung-fu, ale když to tatáž žena nandá polovině vazounů z oné komunity, nikdo to nijak nekomentuje - nějak si neumím představit, že by to v reálu prošlo tak easy. Nic proti tomu, jen by si tvůrci asi měli zvolit rovinu, ve které se chtějí pohybovat, protože jinak celek působí hrozně nesourodě.

Musím říct, že nejsem žádný velký fanda Frozen a upřímně řečeno úplně nechápu ten humbuk kolem. Pro mě by se jednalo jen o další v řadě Disney princess filmů, který by dokonale zapadl a bohatě by mi ho stačilo vidět jednou. Mám ale doma dvě malé holky a proto u nás Elsa a Anna frčely nejedno odpoledne a už jsem si na ně tak nějak zvykla. Prvnímu dílu bych dala průměrné tři hvězdy. Když přišla do kin dvojka, tahali jsme s manželem sirky a bohužel jsem si vytáhla tu kratší a jako doprovod do kina šla já. Bylo to pro mě čiré utrpení. Těžko říct, co mě vytáčelo víc, jestli nesmyslné chování všech postav, děsivé písně (pro jistotu jsem si jich pár doma pustila i v originále a je to stejně špatný), totální citová přešponovanost, kdy se vás téměř všechny scény snaží dohnat k slzám nebo úplně dementní dialogy. Jo a málem bych zapomněla na obligátní rasovou vyváženost, která ze mě asi velmi brzy udělá rasistu (sry ale aby příslušníci jednoho kmene měli každý jinou barvu, to už je trochu moc! V příštím díle se Elsa vzbudí jako černoška – teda pardon Afroameričanka). Takže za mě 1 hvězda za animaci, která byla vzhledem k rozpočtu super a za Olafovo líčení předchozího dílu, které bylo snad jedinou světlou stránkou filmu. Ještě jednu věc filmu přiznávám – když se mě dcera v půlce ptala, kdy už to skončí a (SPOILER) po domnělé smrti Elsy povídá „to už fakt přehání ne?“ říkala jsem si, že moje výchova není až tak marná a projekce Princezny Mononoke se vyplatila.

Musím souhlasit s většinou zde napsaných recenzí, hlavním heslem pro tento film je jednoznačně nevyužitý potenciál. Líbí se mi, že se tvůrci nebáli stvořit antihrdinu v dětské nevinné podobě, výběr herců byl sympatický a celkově by tedy nic nemělo bránit tomu, aby se film rozjel v pořádnou nekonvenční řežbu. Bohužel se tak nestalo. Děj je plochý a pár masakr scén s utrženou čelistí to bohužel opravdu nezachrání. Na druhou stranu některé scény měly slušnou atmosféru a závěr to taky trochu napravil. Takže celkově tři hvězdy za nápad a za konec.

Dlouho, strašně dlouho se mi nestalo, abych odcházela z kina absolutně a stoprocentně spokojená s tím, co jsem viděla. Alespoň pokud jde o filmový mainstreem určitě ne. Jsem fanda komixů a Joker je moje nejoblíbenější komixová postava (no jo já vím, že je ten špatnej). Líbilo se mi ztvárnění Jokera, jaké nabídnul Heath Ledger v Temném rytíři a na tenhle „origin“ jsem byla hodně zvědavá a taky skeptická. Chápu kritiku, kterou film sklízí – komixy jsou tu od toho, aby se u nich člověk bavil a ne deprimoval a ani fanoušci klasických psycho thrilerů nemůžou být cílovka vzhledem k tomu, že snímek je profilem fiktivního komixového psychopata. Nicméně já oceňuji především dokonalé filmařské řemeslo - souznění kamery, hudby a samozřejmě hereckého výkonu. Nenapadá mě vůbec nic, co by mě rozčilovalo nebo mě rušilo. Perfektní! Skvělé, že i dnes vznikají takové filmy!

Já vám nevím. Po 35 minutách sledování jsem chtěla dát odpad. Mrknu na web a WTF?! 71% (to jako vážně?!) a dokonce i takoví, jako Verbal udělili jednu hvězdu. Ruka se mi nad myší lehce roztřásla, ale poté, co jsem protrpěla film až do velkého finále se třást přestala a fakt nemůžu jinak. První dva díly B.J. se snad ještě daly brát s nadhledem a mohly se rozdávat hvězdy za roztomilost, originalitu a jakýsi pseudo přesah do boje za genderovou rovnoprávnost. Tohle byla ovšem tragédie obludných rozměrů. Nemá smysl opakovat, že se jednalo o snůšku klišé a recyklaci vtipů, nic jiného by člověk od XY dílu čehokoliv čekat nemohl. A má očekávání opravdu nebyla vysoká. Co ale nějak nedokážu překousnout je totální neautentičnost herců. Asi nejšíleněji působila téměř 50ti letá „maminka“, která na některých záběrech je těsně po liftingu a na jiných ještě před ním, takže působí, jako by se film točil buď 10 let, nebo ho točilo několik různých lidí. Oba hlavní hrdinové vypadali, že ve filmu hrají proto, že projeli nějakou sázku v baru (nejspíš s Hugh Grantem) a chtějí to mít co nejdřív za sebou. Vrcholem byla dokonale trapná porodní scénka se dvěma „tatínky“, vedle kterých vypadal i Steve Martin jako hlava rodiny v 95tém věrohodněji (a to jsem si tehdy říkala, že nic méně uvěřitelného už natočit nejde). Řekla bych si, že stárnu, a proto se mi ten film nelíbí, ale vlastně bych měla být cílovka, takže na věk to tentokrát nehodím. No tak třeba příště...

Mám ráda černé komedie, s kocovinou zvládnu i parodie a jako pravidelný návštěvník Otrlého diváka nemám problém ani s bizar žánrem. Tady ale nefunguje ani jedna složka takže naprostý souhlas s Malarkey. Celkově se film veze na vlně fekálního céčkového humoru ve stylu amerického Zdeňka Trošky a ani těch pár opravdu vtipných momentů nemá šanci to zachránit, vlastně spíš podtrhují ten wtf dojem, který jsem během sledování měla. Upřímně nechápu, kdo je cílovka ani proč poměrně slušní herci přistoupili na natáčení něčeho takového. Odpad nedávám čistě kvůli poslední scéně ze střelnice a hlášce "na pouti se umírá".

Často se snažím svým dětem vysvětlit, jak to bylo za komunistů. Jenže neustále narážím na nepochopení, protože dnešní děti si jen těžko umí představit, že tolik věcí, které dnes považujeme za samozřejmé, byly tenkrát nemyslitelné. Tomuhle filmu se povedlo zachytit atmosféru té doby - jasně, to už tady bylo mnohokrát, jenže tady se to podařilo formou, kterou je možné tu atmosféru předat i dětem, což je obrovská přidaná hodnota. Animace je mile retro a dokonale sedí k dobovým kulisám. Hudba parádně dokresluje melancholii (nikoliv přešponovanou snahu dojmout za každou cenu), která je hlavní emocionální linkou příběhu. Takže za mě plný počet, protože Fany se Sputnikem si je za kombinaci nenásilné výchovnosti a skvělé filmařiny prostě zaslouží.