tommahol

Fotka s kapličkou a Honzou (Kryštof Hádek), kterou místním ukazují policisté (Jiří Bábek a Kamil Švejda), se nachází nedaleko Velkých Bílovic u vrchu Zimarky. Je zasvěcená hned 4 patronům – svatým Cyrilu a Metodějovi, sv. Václavu a sv. Urbanu. Základní kámen byl položen roku 1945, ale stavba byla postavena až v letech 2001 až 2002. Vrcholek kopce, na kterém byl postaven, je uměle dotvořen lidskou prací.

Zajímavé je to v tomto filmu se státními znaky na uniformách. Zatímco při návštěvě Marie Vaňkové (Zuzana Fialová) ve věznici u Františka Šímy (Karel Roden) má vězeňská stráž na sobě čepice s protektorátními znaky (1. a 4. pole český lev, 2. a 3. pole moravská orlice), v další scéně - při příjezdu Němců v čele s Wiesmanem (Joachim Paul Assböck) za vrchním strážmistrem Vlčkem (Roman Luknár) - má na sobě strážmistr uniformu se státním (středním) znakem Československé republiky (1. pole slovenský dvouramenný kříž, 2. pole znak Podkarpatské Rusi, 3. pole moravská orlice, 4. pole slezská orlice a uprostřed český lev) na čele přilby. Hned ve scéně další ale z rozhlasu v továrně slyšíme informaci o napadení SSSR Německem... operace Barbarossa ale byla zahájena 22. června 1941, tedy více něž dva roky po vytvoření Protektorátu. Později v průběhu filmu, když Vlček přijde k posedu, kde jsou Eda Šíma (Ondřej Novák) a Václav Fiala (Marek Adamczyk) s děvčaty (Veronika Kubařová a Pavlína Štorková), má už na sobě přilbu s protektorátním znakem.

V záběru, kdy je vidět autobusová zastávka, leckoho zaskočí označníky ČSAD (tzv. sluníčko) na sloupku typu „mikulášská hůl“. Tyto označníky (žlutý sloupek s kulatou smaltovnou cedulí a logem ČSAD) se však začaly používat již od roku 1949 a staly se postupně symbolem meziměstské a příměstské dopravy po několik desetiletí.

Ve scéně, kdy Marie (Táňa Pauhofová) vstupuje na nástupiště a jde do vlaku, je v pozadí záběru jasně rozpoznatelný vlak Českých drah v korporátních barvách (Najbrt), který firma používá od roku 2009, zatímco děj filmu se odehrává daleko dříve.

Na konci filmu se objevuje notorická chyba jako u řady dalších filmů odehrávající se v období ČSFR. Krátce před vstupem paní učitelky (Zuzana Mauréry) do třídy visí na zdi barevný portrét prezidenta s textem: „Václav Havel, prezident Československé federativní republiky.“ Na tabuli dívka píše datum 2. 9. 1991. Jde ale o oficiální barevný portrét Václava Havla z roku 1993. Správně by na stěně měl viset černobílý portrét Havla z roku 1990. Havel pak měl ještě jeden oficiální prezidentský portrét, a to z roku 1999.

V záběrech ze sídla gestapa (v hlavní hale hned po vstupu do budovy) je možné si všimnout dvou artefaktů ze současnosti. Jde o 2 busty v pozadí záběru – Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. Dále o zakrytou plastiku „Zákoník“ od Vladimír Preclíka, na kterém visela vlajka nacistického Neměcka.

Ve scéně, kdy přijde plavčík Jarda (Jakub Špalek) za vedoucím koupaliště Daliborem (Jiří Šeda) s tím, aby zavolal policii kvůli pohřešovaným dětem, můžeme na pozadí slyšet hrát píseň Mám jednu ruku dlouhou (1994) od skupiny Buty. Ta je hlavní písní filmu Jízda (1994), ve které jednu z hlavní rolí hraje právě i Jakub Špalek.

V jedné scéně, kdy jede Marie Terezie (Marie-Luise Stockinger) s uherským knížetem Mikulášem I. Josefem Esterházy (Adorjáni Bálint) a družinou přes les, si můžeme na jednom stromu všimnout modré turistické značky. To je naprostý nesmysl, protože první turistická trasa u nás byla vyznačena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Šlo o červenou turistickou s rozšířeným prostředním barevným pruhem na úkor těch krajních. V současnosti jsou rozměry všech třech pruhů shodné (jako je tomu na záběru).

Lodní orchestr jako poslední píseň zahraje (předtím, než se úplně rozejdou se slovy: „Pánové, bylo mi ctí s vámi hrát“) slavnou náboženskou píseň „Nearer, my God, to Thee, nearer to Thee“, v češtině známou jako „Blíž k Tobě, Bože můj, vždy k Tobě blíž“, která se často hraje na pohřbech.

Na dvoře domu, kde bydleli Novákovi a Archimédes, si můžeme v několika záběrech všimnout, že je vyskládán novodobou zámkovou dlažbou, což je vzhledem k době, kdy se film odehrává, naprostý nesmysl.

V záběru z roku 1939, kdy dosavadní starosta opouští svojí kancelář a nastupuje starosta nový (Miloš Černoušek), visí v místnosti obraz prezidenta Edvarda Beneše, který je nahrazován profilovým portrétem Adolfa Hitlera. Dr. Edvard Beneš ale už v té době nezastával prezidentský úřad. Abdikoval dne 5. října 1938 a 22. října odletěl do Velké Británie. Jako prezident Československa byl jmenován 30. listopadu 1938 Emil Hácha, od 15. března 1939 jako státní prezident.

V úvodním záběru filmu můžeme vidět Stádlecký řetězový most na řece Lužnici, který původně stál od roku 1848 do roku 1960 v Podolsku na Vltavě, než byl kvůli stavbě přehrady Lipno rozebrán a v roce 1975 byl znovu sestaven na Lužnici na spojnici obcí Dobřejice a Stádlec (podle kterého most nese název).

Herec Viktor Dvořák ztvárnil roli Václava Havla také ve filmu Pražské orgie (2019) režisérky Ireny Pavláskové.

V záběrech z pozdější doby (od 50. let) si můžeme všimnout v interiéru vily Tugendhat zaoblené stěny z makassarského ebenu, vytvářející jídelní kout vily. To je však nesmyslnost, jelikož stěna byla roku 1940 zabavena nacisty, rozřezána a převezena do sídla gestapa v Brně a umístěna v jejich baru. Později se z baru stala menza právnické fakulty. V roce 2010 ji objevil brněnský historik umění Miroslav Ambroz, a tak byla při nákladné rekonstrukci mezi lety 2010 a 2012 vrácena na původní místo.

Film pojednává o období od konce 20. let až do roku 1968.

Tímto filmem se nechala inspirovat televize Prima při vytváření televizního pořadu Experiment 21 (od r. 2020), kdy účinkujícím sebrali všechny věci a poté si každý den směli vzít jen jednu věc. Experiment trval 21 dní.

Když policie obklíčí dům Karla Hrubeše (Michal Dlouhý), můžeme si při střídání záběrů ze zaměřovače a z bytu všimnout, že zde mizí a zase se objevuje záclona. Při pohledu ze zaměřovače vidíme až do bytu a na Karla Hrubeše, ale při pohledu zevnitř stojí schován za neprůsvitnou záclonou.

Když se Anatolij Djatlov (Paul Ritter) dívá z budovy na reaktor, jde o zjevný nesmysl. Velín 4. reaktoru, z něhož řídil operaci, je přibližně 9 metrů nad zemí. Reaktorová hala je o dalších 25 metrů výš. V této situaci a za těchto okolností by neměl možnost se na halu dívat tímto způsobem.

Při záběrech na reaktor je vidět hustý černý stoupající dým. Ve skutečnosti z reaktoru stoupalo trochu bílého dýmu. Horší byla neviditelná radiace.

Autobusy sloužící k evakuaci občanů Pripjatě pocházely z městské hromadné dopravy ukrajinského Kyjeva. Na místo dorazily už v sobotu večer, do Pripjatě projížděly poblíž Černobylské elektrárny, takže stroje i řidiči byli po celou dobu vystaveni radiaci. Evakuace z rozhodnutí orgánů proběhla až v neděli odpoledne. Po jejím skončení se autobusy bez dekontaminace vrátily zpět do běžného provozu.