rikitiki

Svět budoucnosti je detailně a zajímavě propracovaný, se spoustou šikovných udělátek, ale film celkově šikovný není. Druhá půlka je už jen samoúčelné vrstvení bitek, výbuchů a honiček a přesto působí sterilně. Postavy totiž nemají vůbec prokreslené charaktery. Rafinovaná hra s pamětí, několikanásobnou zradou a všudypřítomnou paranoiou - jak to bylo v původním TR - není dobře načasovaná ani vygradovaná a tím působí dojmem, že není nijak důležitá. _____Začátek ještě ušel, pietně lišácky použil motivy z původního snímku a trochu je obměnil (tříprsá prostitutka, /ne/zamaskování se za paní středního věku, vyřezávání štěnice z vlastního těla....) ale postupně přibývala akce a ubývala logika. Roboti ve službách zla byli snad původně určení pro kancelářskou práci, protože stříleli prachmizerně. Nepřátelští vojáci se zase chovali jako gentlemani, protože dali vždy Farrellovi několik minut, aby mohl většinu z nich postřílet a pak se teprve sami chopili zbraně. Postava falešné manželky dostala mnohem větší prostor a taky terminátorské vlastnosti, na úkor šéfa odboje, který se v podání mého oblíbence Nighyho nestačil na plátně ani pořádně nadechnout a už bylo po něm. ___ Shrnuto: klasiku tenhle zaměnitelný snímek neohrozil ani v nejmenším. /15. 4. 13./

Pro mě je to ničím neozváštněná předělávka komixu. Svět severských bohů má svou chladnou estetiku, vědátorka je protivně umanutá, její společnice nanicovatá a sám Thor mě nijak nepřesvědčil o vnitřním přerodu, kterým na Zemi prošel. Snad je to tím, že snímek si pohrává s mnoha motivy - vztah bratra k bratrovi, vztah syna k otci, láska k pozemské ženě, boje mezi bohy, do toho trochu Akt X - je toho příliš a všechno jen lehce naznačeno, nemá to šanci pořádně zarezonovat a dotknout se diváka. Fandila jsem Lokimu, ten jediný měl podle mě aspoň trochu zajímavý charakter. /15. 4. 13./

Příjemný a lehce vtipný film, i když ten rock, který hráli, mohl být tvrdší. Bill Nighy jako troska s nízkým sebevědomím a trapně zoufalými manýrami na jevišti, ale ve chvíli prvního zdařilého koncertu to prostě rozjede jako pravý rocker a úplně chápu, proč je mu ta jeho švédská stíhačka tak oddaná. /14. 3. 13./

Je to milé jen opětovným nahlédnutím do megamindovského světa, jinak to nemá žádný vtip ani rozkošný sentiment původního filmu. /14. 3. 13../

Chladná sestra, hysterická sestra a na pověsti rodiny lpící matka vytyčily smrtonosný trojúhelník, do kterého se jako do pasti chytil velice slabý muž. Na překážku tomuhle vztahovému retru jsou krkolomné dialogy i krkolomné zvraty ve vztazích a časté zneužívání deus ex machina v podobě náhlé nemoci, války, havárie, nebo různých dalších tragédií . Nejvíc ale filmu ubližuje rozbředlá sentimentalita, která jednoduše nudí. A vzhledem k tomu, že svým charakterem není žádná z postav sympatická a není důvod jí fandit, se pocit nudy ještě prohlubuje. /13. 4. 13./

Zcela všední záležitost, kdy násilně na příběh roubované náhody nedovolí hlavní dvojici normálně si v soukromí promluvit a vše musí řešit potupná veřejná zpověď. Už zase, jako v mnoha podobných zaměnitelných filmech. /13.m4. 13./

Solidní zábava, která bránici příliš nepocvičí, spíš příjemně potěší. Jistě, dalo se to natočit jinak, třeba s větším důrazem na odlišnost mimozemšťana, to ale zjevně tvůrci nechtěli. Paul je prostě úplně normální chlápek, až na to že má nějakou tu mimozemskou supreschopnost a vypadá jak klasické ufo z komixů 50tých let. Mimozemské téma je spíš jen ozvláštněním klasické road movie, kdy jde hlavně o přerod hrdinů, kteří se zbaví starých skořápek poté, co při dlouhé cestě nahlédnou do svého nitra konečně jiným úhlem pohledu. /13. 4. 13./

I když nemám ráda komedie o nájemných vrazích, tak v tomto případě na svou zásadu zapomínám. Příběh je podaný s takovou nadsázkou, že smývá veškeré morální pochybnosti a divák chtě nechtě tomu upnutému profíkovi tolik posedlému čistotou a pořádkem fandí a tu ztřeštěnou šílenou holku mu přeje, protože ona mu do života přináší tolik potřebnou barvu. Film je lehoučký jak citronová pěna do koupele, takže se v něm nějaká ta nelogičnost v ději hravě skryje.____ Vcelku už stařičký Bill Nighy je tady pomilováníhodný a to zcela upřímně. /12. 4. 13./

Tak tohle bylo tak umělé, že by se tomu vysmála i prsa Pamely Andersonové.

Výborné herecké výkony, skvěle vybrané ubohé lokace, ale ten příběh mi připadal příliš jako kalkul.