rikitiki

Úplně nejvíc mě pobavily závěrečné titulky – zamilovaná učitelka a pohled do „řídicího centra“ kočičího mozku.

Dost smutná (ne) komedie s četnými divadelními prvky (vnitřní monology, rozdvojení postav). Hodně reálně zobrazená postava nešťastné bezdomovkyně, včetně vykreslení zápachu a výkalů. Je to fakt smutné. Obdivuji britský sociální systém, který se stará i o lidi žijící takto na ulici a přitom se je nesnaží násilím donutit například vykoupat se nebo nechat se umístit v ústavu. Stejně jako přístup bohatých sousedů k ženě, co na prahu jejich luxusních domů parkuje v zasmrádlém karavanu – většinou se k ní chovali fakt hezky a ohleduplně. Ale, popravdě, děj není moc zajímavý, spíš je to jen popis jednoho zvláštního soužití. /4. 8. 17./

Není to příběh, ale situace. Sakra dobře natočená a intenzivní až je to místy k nesnesení. Film se obejde bez prvoplánově zobrazené drastičnosti, přesto ukáže scény, ze kterých jde hrůza. Ta tíseň, strach o život a přesto boj o něj, následovaný novou porážkou a znovu opět bojem. Když se ten bezejmenný pěšáček znovu a znovu pokouší dostat domů..... Tři časové roviny, jedna trvající týden, druhá den a třetí hodinu, všechny se s perfektním načasováním prolínají a nakonec propojí. Nolan věděl dobře, proč nezvolit jediného hrdinu, proč neobsadit hvězdy (a když ano, tak je nevyzdvihovat). Ten film totiž není o hrdinství jednotlivce, dokonce ani ne o hrdinství skupiny, ale o hrdinství všech (právě proto se do místních novin nakonec ten 17letý chlapec, jako hrdina od Dunkerku, přece jen dostane). ___ Film uběhl jako nic a připadalo mi, že trval jen tři čtvrtě hodiny a chtěla jsem vidět víc. Třeba, jak se ti lidé mohli v Anglii tak snadno rozloučit, jako sousedé po skončení zahradní párty, když spolu prožili neskutečné věci? A ten dojímavý konec ukazující, že co je pro současnost jasný důkaz statečnosti, protože už si to historie zhodnotila, tak pro aktéry zdaleka tak samozřejmé nebylo, a tak se z pekla vraceli se sklopenou hlavou. /2. 8. 2017/

Výborný název. Zajímavý vhled do kinematografie, ze které jsem neviděla ani kousek filmu a po shlédnutí dokumentu mě to ani neláká. Dobře vybrané a hojné ukázky, hodně respondentů. Vcelku vtipně jsou stříháni na sebe, ve výpovědích, které si vzájemně odporují. Když někdo mluví o emancipaci žen v příšerných biácích a druhý, o dost, logičtěji řekne, že šlo hlavně o sex a prachy. Musím říct, že s těmito komentáři rozhodně souhlasím, zejména, když vidím, jaké šílenosti se tehdy na Filipínách točily. Těmhle filmařům šlo o umění jen vzdáleně a ani zábava pro ně většinou nebyla důležitá. Těm šlo fakt jen o výdělek. A taky bylo hnusné, jak se chovali k Filipíncům (kaskadérům a dalším členům štábu) – jak plantážníci k otrokům. A dokonce ani po letech, při natáčení tohoto dokumentu, neukázali žádnou lítost nebo aspoň omluvu. /2. 8. 2017/

Když tihle dva si už od začátku říkají, že jim láska kvůli rozdílnému náboženství není souzena. A tak si to říkají po zbytek filmu. Nuda. /2. 8. 2017/

Dostanete dva film v jednom a k tomu spoustu tanců. První je obstojná komedie s jednou roztančenou Popelkou a s jedním frajírkem z neznáma. Druhá je solidní drama o téměř westernové krevní mstě mezi dvěma rody a jedné křehké dívce, která se k tomu připlete. _____ První polovina je roztomile nadsazená fraška (ne vždy), druhá je zase dojímavá a svým způsobem vznešená. Nejvíc mi z celého filmu utkvělo bubnování dívky a mladíka, které evidentně končilo orgasmem a také tanec na střepech, kdy se obětavý milý změnil v něco jako krvavý rotující koberec, na němž dívka tančí. /2. 8. 2017/

Lékařská detektivka s příliš dlouhým prologem a nenápadným, ale působivým finále. Potřebný film, který možná i někoho zachránil. /2. 8. 2017/

Rozhodně je to velkoryse natočený film. Už úvodní scéna, kdy se žena noří do prudké řeky a nad hladinou drží jen batole v jedné ruce, ohromí. Naznačí, že tahle žena je skutečnou královnou. Výtvarně se vydařil i nekonečný vodopád a pyramidové město nad ním. Příběh je legendou o hrdinovi, který nepoznán vyrůstá v cizím městě a až v dospělosti se mu povede najít svoji identitu a svůj cíl. Ohromující bitvy, poněkud nepřehledná zrada v královské rodině a nějaká ta láska. Z romantických scén vyniká taneční, kdy dívka se snaží svůj protějšek zabít, zatímco mladý muž ji při boji svádí a zkrášluje ji. Film končí v polovině, useknutě, takže bez druhého filmu se nedozvíte, co se stalo a jak to dopadlo. /2. 8. 17./

Neskutečně bizarní nápad – pomsta mouchy na člověku. Chvilkama horor (útočící ptáci posedlí zlým kouzlem), chvilkama legrace (muší posilovna), ale vždycky zábava. Když ve staré bajce myška pomohla lvovi, dalo se předvídat, že i myš může být někdy užitečná obrovitánské kočce. Ale jak může obyčejná nejedovatá moucha postupně dohnat k šílenství a likvidovat lidského protivníka, tak to vytrysklo z autorské fantazie, před kterou já jen smekám. Muší pomsta byla rafinovaná a stupňovaná. I když jí často šla náhoda hodně naproti a elektřina i elektrické spotřebiče jí snad přímo fandily. Nevadí, na to jak byla muška zábavná, si tuhle pomoc neživých předmětů zasloužila. Výtvarně skvělé a hravé. /2. 8. 2017/

Nikdy nebudu, protože nechci, hodnotit film zobrazující tuto událost. Ale,i bez hodnocení, vyjádřit se k němu můžu. Sam Ellis to pojal interně, hlavní důraz klade na motivaci akčních postav. Tím pádem jakoby z toho vynechal Heydrricha. Nijak neukáže, jaká stvůra to byla. Jen ty naše nejodvážnější kluky, a v tom je další mínus, protože ten šedý pan Dorian nedokáže zahrát ani Prší, díkybohům Murphy hrát umí. Nějak to dali. Nejsem si jistá, jestli tohle vůbec film dokáže pojmout.