rikitiki

Primitivní animace a příběh jakoby se nemohl rozhodnout, jestli bude komediální nebo na vážno. Do chlapecké školy zvané BL (!) přijede líbezný ostýchavý uke a rázem se stane předmětem zájmu mnohých svých spolužáků. Mimochodem, škola na mě působila dojmem uzavřené sekty. Štvala mě protivně mňoukající kočka a škodolibá dvojčata. Mraky postav, které se nedaly rozeznat, protože se lišily jen barvou očí nebo vlasů. Ne, že by to občas nemělo nápad. Třeba tím, jak divákovi podsouvali různé záhady, takže snaha o udržení divákovy pozornosti tu byla. A například „dveře do ráje“ měly i vtipný nápad. Ale všechno bylo odbyté, nerozehrané a pořádně nedovysvětlené. Opakující se motiv letadla na obloze ve mně vzbuzoval dojem, že by všichni nejradši z téhle školy chtěli odletět někam daleko. SHRNUTÍ: Účastí naj japonské středoškolské soutěži neriskuješ neúspěch, ale vlastní život.

Je to ujetý nápad, někde na hranici mezi zvrhlostí a roztomilostí: středoškoláci se coby nevěsty žení s monstry, u kterých není někdy ani jasné, jakého jsou pohlaví a kolikrát ani nemluví. Ale monstra jsou vesměs roztomilá, nic moc sexuálního se mezi novomanžely neodehrává (nějaké to koupání a sem tam jemné kousnutí do hlavy). A když se na to podíváte s větším odstupem, není to vlastně do důsledků dotažený a přehnaný vztah dítěte k fiktivnímu příteli? Ti přece mohou mít tak rozdílné podoby, kam až sahá dětská fantazie a tak rozdílné vlastnosti, na jaké jen dítě, zatím nespoutané realitou, dokáže přijít. Takže za mě je to originální a hravé. Krátké epizodky jsou spíš takovými vtípky, u kterých se asi nebudete smát z plna hrdla, ale potěší a jsou – už to tu musím napsat znovu – roztomilé. Třeba chlupatá příšerka chránící deštníkem sakuru je až lyrický obrázek. SHRNUTÍ: Objekt lásky může být překvapivý.

Hrajou košíkovou, hrajou košíkovou, hrajou košíkovou….. Mužstvo ne zcela perfektních a sehraných hráčů doplňují jeden dravý sportovní fenomén a nevýrazný modrovlasý chlapeček, který patrně ztělesňuje týmového ducha. Při sportovním poháru mužstvo naráží na stále těžší a těžší soupeře, hledá se herní i duševní strategie, které mnohdy připomínají sofistikovaná bojová umění. _____ No jo, ale je to jenom o košíkový. O hráčích se moc nedozvíme, jejich vztahy mimo hřiště se téměř neřeší, takže pro mě je to dost jednostranné. SOUHRN: O košíkové jsem se dozvěděla víc, než jsem kdy chtěla vědět.

Děj se dá shrnout jednou větou: Krasobruslař se po neúspěšné sezóně snaží pod vedením nového trenéra dosáhnout úspěchu. Ale o děj nejde. Jde o nádhernou animaci, nepředstavitelnou práci s choreografií a hudbou tanců na ledě, s emocemi, s napětím. Seriál ukazuje svět špičkových krasobruslařů jako místo plné rivality, ale i přátelství a podpory. Perfektně popisuje jednotlivé charaktery krasobruslařů a jejich rozdílnou motivaci. _____ KOUSEK DĚJE Shounen ai je to velmi krotké, až cudné. I když první díl naznačuje něco jiného, ve skutečnosti se dočkáme jen pár objetí a přátelských polibků. Ale když se podíváme na Yuriho na ledě, na jeho tanec, výraz, skladbu a choreografii, tak není pochyb. Každé jeho vystoupení je, jakoby se s Viktorem miloval. _____ Potěší česká stopa (české vlajky a dokonce i český krasobruslař). Škoda, že nedostalo víc prostoru soupeření mezi Yurim a Jurijem, které v začátku přineslo do seriálu obstojné napětí a dynamiku. SHRNUTÍ: Miluji krasobruslení a miluji anime. Jejich propojení je tak pro mě téměř dokonalou lahůdkou.

Povedená rodinka, kde jsou rodinné vazby tak spletité, že by to překvapilo i Járu Cimermana. Jakoby nestačilo, že se nedá vyznat, kdo je komu čím, je ještě tahle rodinka krvesmilná, naštěstí způsobem, který nedává naději na potomky a tudíž další pokračovaní těchto zvráceností….. Ne, tohle ne. Pedofil, který si od mimina vychovává objekt své vášně, je pro mě nepřijatelný dokonce i v animovaném filmu. Který je vyprávěný nesmyslně, se spoustou jen nahozených témat (asi je to jen reklama na mangu). S Mirou by tam chtěl spát asi každý, ale všichni uznávají, že přednostní právo má příbuzný…. SHRNUTÍ: Zůstalo to v rodině.

Moc yaoi jsem neviděla, ale i v tom malém vzorku se podezřele často vyskytovali příslušníci yakuzi. Asi jsem o těch klucích tetovaných měla úplně mylné představy. ____ Příběh je o tom, kterak být hluboce zamilovaný do křehkého nevinného klučiny a dávat mu to najevo permanentním znásilňováním, zotročením a placením za sexuální služby. Při rozdílu velikostí mezi blonďatou sexuální hračkou a jejím hromotluckým majitelem, mi připadá, že Ayase ani nemůže milostné hrátky přežít. Vskutku láska čistá, hory přenášející. OK, je to sexuální fantazie a jsou to jen namalované čárky. Na to, jak blbé to bylo, jsem se vlastně bavila. A ano, shoduji se se spolukomentujícími, Ayase byl takový ukňouraný uke, že by musel z fleku vyhrát celonárodní japonskou soutěž o nejvíc uke hošu všech dob. SHRNUTÍ: Když vám nevadí trocha animované perverze. A taky: nikdy nepomáhejte mafiánům v nouzi.

Chyběl mi důvod, proč vlastně pilulka navracející na čas mládí vznikla. Zařadit nezařaditelné Japonce zpět do pracující společnosti? Nešlo by to jednodušeji než takhle krkolomně? ___ Hlavní hrdina byl sice výtvarně nevýrazný, ale jeho charakter se postupně vyloupl (nebyl takový flákač, jak se původně zdálo – ach, jo, tohle je hodně japonské pojetí, které nikdy nepochopím a nepřijmu). Bohužel na čas se jeho příběh vytratil a do popředí nastoupily vztahové problémy dívčin ze střední, což mě tedy nebavilo. Ale sociopatické zelenoočce, která byla tak marná ve vztazích, až připomínala udiveného Marťana, co právě přistál na Zemi, jsem fakt fandila. ____ Problematické bylo jedno z hlavních poselstvích seriálu: že totiž když vidíme, jak někoho šikanují, je lepší si toho nevšímat. No, moji milí animovaní, tak s tím tedy fakt nesouhlasím. SHRNUTÍ: Dát v japonské firmě výpověď je neodpustitelné za jakýchkoli okolností.

Tříhodinová nuda začala ještě obstojně depresí a rozkladem po Thanosově genocidě. Pak ale následovala úmorná střední část, ze které přímo trčela snaha scenáristů a producentů vybudovat každé důležitější figuře silný moment plný emocí a dojetí. Bylo to až nepříjemně mechanické – teď se nám odhalí Thor, teď ukážeme emotivně Ant-mana….. Pokračovalo to nepřehlednou honbou za pokladem v podobě kamenů a bitevní finále, které ze všeho nejvíc připomínalo utkání v americkém fotbale, kdy se místo šišatého míče používá jedna štrasem ozdobená rukavice a úkolem je, aby se jí dotkly všechny postavy universa. ______Završení bylo americky sentimentální a scénáristicky naprosto líné. Nepřináší nic, než co bychom neviděli už ve stovkách filmů dříve, takže emocionální náboj se rovná nule. Je to jen naplnění klišé. Sem tam sice nahodí scénář nějaký vtípek, ale málo a zapadne to v šedi, ze které jsem ze všeho nejvíc cítila snahu producentů vyjít vstříc hlavnímu proudu fanouškovských očekávání a hlavně, proboha, nezkoušet nic nového, nebo snad i experimentovat! SHRNUTÍ: Jeden z mála osvěžujících momentů byl, když se ten chlápek s lukem utkal s japonským zločincem, kterého hrál Hirojuki Sanada, můj oblíbený samuraj z filmu Soumrak (který má mimochodem lepší příběh, boje i napětí).

Snaha o vážněji pojaté středoškolské laškování s prvními láskami se vyznačuje hojným šeptáním, vnitřními monology, slzami (ať už skutečnými nebo metaforickými formou deště) a depresivními černými oblaky, které zahalují hlavní hrdiny se zlomenými srdci. Tahle střední škola musí být prokletá. Lásky jsou tu výhradně neopětované, tragické a osudové. Beznadějnost a zoufalství hlavních postav, které marně hledají útěchu v náručí náhradních milenců, mi je nakonec dokonale zprotivilo. Takže jsem už nefandila jim, ale vedlejším postavám, jako byl třeba přímočarý bratranec zamilovaný do zrzky, nebo učitelka bez empatie a s morálně pochybným způsobem, jak se zabavit (učitelky hudebky mi byly vždycky podezřelé!). SHRNUTÍ: Takhle to nefunguje. Pokud budete čekat na křišťálově čistou, silnou a jednoznačnou lásku, tak se pravděpodobně nedočkáte ničeho.

Japonská perverze tentokrát narazila na hranici mé tolerance. Tohle už ne, to je silně přes čáru!_____ Matka bez mateřského pudu a bratr bez bratrského studu se starají o zraněné vlče tak, že mu způsobují další a další rány. Zejména psychopatický a po úrazu hlavy zjevně i duševně nemocný bratr, který ztratil ponětí o tom, co je přípustné a co ne, nebohého divokého Rena likviduje psychicky a vlastně i fyzicky. Dostává ho do neřešitelných traumat, protože Ren se jako mladší, slabší, závislý a neznalý základních společenských norem nechá zcela bezbranně vmanipulovat do pozice viníka. Takže namísto, aby vyhledal pomoc – jeho chabé pokusy o útěk zničí majetnický bratr v zárodku – se ještě cítí provinile a jako ten, co se má omlouvat, kát a škemrat o odpuštění. ____ Tohle všechno se děje za přihlížení dalších bratrů, kamarádů, učitelů i známých rodiny. Ti maximálně utrousí sarkastickou poznámku, ale přesto nechávají dravce, aby dál zatínal drápy do své kořisti, která navíc vypadá nanejvýš tak na dvanáct let. _____ Pro tenhle seriál nemám slůvka odpuštění a ani kousek pochopení. Malý nevinný kluk ještě děkuje nemilosrdnému predátorovi za to, jak hezky se o něj „stará“ a je mu za to vděčný. Opravdu nechutné! _____ Stupidní, že se nikdo moc nezaobírá Renovým raným dětstvím, co se mu stalo, kdo mu ubližoval a proč. To, že jsou tam vedlejší postavy většinou jen do počtu (evidentně osekali vedlejší motivy z mangy na nesrozumitelné minimum) je důkazem špatně udělaného anime. Ale ústřední motiv: „vztah“ staršího bratra k nejmladšímu, je zvrhlý, odporný a zlý způsob uvažování. SHRNUTÍ: Mnohem líp by ti, Rene, bylo, kdybys běhal s vlky kanadskou divočinou.