Aiax

Vzhledem k tristní úrovni české televizní tvorby působí tahle kopie Ramsayho kuchyňských hororů jako zjevení. Produkce sice buď neumí nebo nemůže najít stejně pestrobarevné restaurace jako ta britská a režie neumí díly naaranžovat stejně svižně a zajímavě, ale ke koukání to je. A i když Zdeněk Pohlreich rozhodně není Gordon Ramsay co do charismatu nebo energie, je aspoň vtipnější. Obsazení moderátora se prostě povedlo a Zdeněk si evidentně Čechy získal. Raději si nepředstavuju, jak by dopadla třeba taková kopie Top Gearu. Jediná škoda, že je Ano, šéfe zkrátka zase frančíza úspěšného zahraničního pořadu. Kéž bych se někdy dožil toho, že Britové budou natáčet kopie českých nápadů.

Hromada pseudochytrých rádobyfilozovických žvástů o ničem, upozaděná Scottova režie a fantastické výkony všech zúčastněných.

Některým předlohám bohatě stačí stopáž večerníčku, některé jsou akorát na ty dvě hoďky, jiné jsou na minisérii. Enderova hra je ten poslední případ. Tohle prostě není knížka na celovečerák, Hoode. Z takové Hvězdné pěchoty jde klidně udělat dějový výcuc, obložit prďáckými triky a přihodit prsa Diny Meyerové a divák o nic moc nepřijde. Psychologii Enderovy hry ale nelze nahradit ani lejzry, ani vetchým Hanem Solem. Pokud nicméně filmová verze dokáže navnadit alespoň pár procent diváků k přečtení románu, nebude dalším příkladem zbytečně proplácaných kilometrů filmového pásu.

V podstatě IMAXový dokument v hollywoodském kabátě a s překvapivě příjemnou Bullockovou. Nečekejte bohatou zápletku nebo překvapivé zvraty, nic podobného se nekoná, jde "pouze" o vcelku průměrný thriller. Přidanou hodnotou je zde fakt, že jde o thriller ve vesmíru a navíc s nádherným vizuálem, ozvlášť na velkém plátně s 3D brýlemi.

Jasně, dalo by se to krásně strhat, kdyby člověk chtěl. Děr to má víc než somálský ementál. Pravda je ovšem taková, že v těchhle příbězích většina z nich nevadí. Cesta do pravěku taky nedávala moc smysl a ti kluci taky neuměli moc hrát. Jenže o to nejde, že. V rámci dobrodružného příběhu pro děti a mladistvé je především důležité nasadit jednoduchou, leč silnou premisu (my jsme tady, cíl je tam, cesta plná nebezpečí) a držet tempo. After Earth není žádný zázrak, ale tohle Shyamalan splňuje. Po dlouhé, dlouhé době je to jeho první koukatelný film. Dvě hvězdy za to, že to navzdory očekávání nedopadlo úplně pekelně, a jedna za skvělou výtvarnou estetiku filmu. Zejména sci-fi rekvizity jsou tentokrát moc pěkně vypečené.

Fanda military a hlavně ponorek by tohle zkusit měl, sem tam se objeví dobrý moment, linie s vládní konspirací je zajímavá a duo Patrick/Braugher hraje jak z partesu, převážně jde ale o sentimentální sračku typickou pro produkci amerického ne-kabelového mainstreamu.

Jeden z nejlepších televizních seriálů všech dob a s velkým, velkým přehledem nejlepší kus v celých dějinách televize, který nikdy nic nevyhrál. V moderním showbusinessu velmi vzácný živočišný druh - takový, kde scénář vysoko ční nad audiovizuálnem. Trochu laciný vizuál a ne finančně nedojezená produkce podle mého skromného odhadu můžou za to, že The Wire si nikdy nezískal žádnou špičkovou sledovanost u masového diváka, pouze chválu kritiků. I já jsem si po puštění prvního dílu pomyslel, co je to za levnou německou detektivku ze 70. let, a po skončení jsem vůbec neměl chuť na druhý díl. Autoři se totiž s divákem nemazlí a drží se pravidla "Nevysvětluj nic, co můžeš vysvětlit až příště". Díky bohu, že jsem mu dal přece jen šanci.

Více artovní a ne tak strhující jako House of Cards (přece jen komunální politika není tak glamorózní jako ta supervelmocenská), ale Kelsey Grammer to všechno drží spolehlivě. Seriály stavějící na jediném silném charakteru, typu Bosse a House of Cards, mají ale stejnou nevýhodu - jakmile hlavní protagonista sleze z plátna, sune se prst k fastforwardu. Starostovy vedlejší rodinné trampoty jsou rovněž o dost nudnější než ty poslancovy a i vedlejší postavy jsou šedivější a hrají upozaděnější druhé housle než v House of Cards. Dokonce ani královská Connie Nielsen to nevytrhne. Jinak ale znamenité vysvobození pro všechny, kteří dokoukali House of Cards a potřebují další "šlehu".

V jednom ohledu jde o unikátní seriál - tvůrci zde udělali z tradičního triku natahování zápletky téměř umění. V životě jsem neviděl nic tak fascinujícího - fastforwardem jsem přeskočil zhruba 80% každého dílu a stejně jsem nepřišel prakticky o nic. Kromě toho je většina herců extrémně otravná a seriál byl ukončen po první sezóně, aniž by tvůrci pustili do médií plánovaný náčrt děje, takže vlastně nikdo neví, co tím vším chtěl básník říct. Naprostá, absolutní fraška.

Sláva, americký Domeček z karet je naprosto důstojným synem svého britského otce, i když samozřejmě poplatným okolnostem. Netflix není veřejnoprávní BBC, a nemůže si tudíž dovolit ignorovat komerční ohledy. V komerční televizi platí motto "natahovat, natahovat, natahovat". Na to, co BBC stačila říct ve čtyřech dílech, potřebují Američané dílů třináct, přičemž žádnou velkou přidanou hodnotu upřímně řečeno nenabízejí, jen klasickou "vztahovou" výplň. Přesto ční Domeček z karet vysoko nad většinu ostatních politických dramat zpoza Velké louže typu West Wing, což jsou obvykle pohádky o hodném králi a jeho poctivých a pracovitých dvořanech. Fincherovo drama je realita. Jsem jen zvědav, kam se seriál vydá po nevyhnutelném zvolení Kevina Spaceyho prezidentem. Házet hnůj po poslancích je populární všude na světě, ale americký prezident, to už je jiná káva, to je obvykle seriálový klaďas.