Aiax

Přesně takhle by dokumentární film ve věku supermoderních špičkových snímků BBC, National Geographic ad. neměl vypadat. Neberu ani omluvu, že 11. hodina je primárně zaměřena na diváky environmentálními "moudry" dosud nepoznamenané, protože i informace, které každý minimálně poučený divák slyšel už stokrát, se dají podat záživněji, výživněji a živěji. Zkrátka tomu chybí scénář, dramaturgie, chytrost...stoprocentní pochvalu si zaslouží jedině překrásná vizuální stránka, jenže to nestačí.

Fascinující výprava k samotným kořenům moderního islámského fundamentalismu na jedné straně a amerického neokonzervatismu na straně druhé. Téměř o ničem, co člověk v Curtisově dokumentu vidí, se v běžných médiích absolutně nemluví a tak divákovi střídavě vstávají vlasy na hlavě, tuhne krev v žilách a běhá mráz po zádech. Curtis se neuchyluje k Moorově citovému nátlaku a šoumanství, a přesto dosahuje střízlivým, věcným a o to věrohodnějším pohledem na tyto dva extrémní, deformované a destruktivní myšlenkové směry mnohem silnějšího účinku. Naprostá špička, jak to, že tohle není v televizi?!!!

Pro poučenější diváky by možná stačilo napsat "Úhel pohledu je film o atentátu na amerického prezidenta" a každý by hned věděl, odkud vítr vane. Protože však mezi námi jsou i diváci mladší, hollywoodskými větry dosud neošlehaní, tak je vhodné připojit ještě dodatečné hodnocení. Takže ve Vantage Pointu lze, jako prakticky v každém akčním filmu o americkém prezidentovi, čekat standardní dávku dementních dialogů, přepálené akce, rudoarmějského hrdinství amerických bezpečnostních složek a přitrouble nerealistické zápletky. Mírným plusem je poměrně originální forma několika "úhlů pohledu", za kterou dávám filmu jednu hvězdičku (myslím, že se na CSFD jednohvězdičkovými hodnoceními příliš šetří, měkkosrdcatí Češi se často nad podobnými výblitky slitují a dávají dvě až tři hvězdy. A tak zvedám prapor odvahy a se vztyčenou hlavou a vytrčenou bradou vyzývám k tvrdší linii, soudruzi!).

Leckomu takové lehce bizarní tiché fantastično jistě stačí, ale já osobně potřebuju navíc i skvělý a silný příběh, který by mě u filmu udržel. Tady zápletka bohužel až příliš připomíná Nekonečný příběh, což nemohoucnost autorů v tomto konkrétním ohledu jenom podtrhuje. Některé nápady, výtvarné i režisérské, jsou moc fajn, a nevadí mi ani zjevně podfinancovaná výprava, ale Helenino putování je pro otrlého fandu sci-fi a fantasy jako já zkrátka už příliš tuctové, neobjevné a nudné. (Na druhé straně nechtěl bych kazit náladu mladším a nezkušenějším, kteří ještě nemají tolik načteno a nakoukáno, ty by mohl Mirrormask okouzlit, proč ne). Jednoznačnou hvězdou filmu je, alespoň pro mě, mladá Stephanie Leonidas, moc bych si přál, abychom o ní ještě slyšeli. Za ni a za kreativního ducha Davea McKeana po hvězdě.

Příšerná hovadina s áčkovou výpravou, béčkovými herci (se světlou výjimkou skvělého a čím dál skvělejšího Jamieho Bella), céčkovým příběhem a déčkovými dialogy. Limane, Limane, myslel jsem, že po Bourneovi byli Smithovi jen výsledkem nějakého přechodného zatmění mozku, ale teď se zdá, že výjimkou byl spíš Bourne.

Kdyby Frank Darabont nenatočil v životě už nic jiného než Vykoupení z věznice Shawshank, zůstala by jeho stopa v dějinách světové kinematografie obtištěna stejně trvale jako noha Neila Armstronga v měsíčním prachu. On ale natočil ještě Zelenou míli a přidal k první šlápotě i druhou. Není pak divu, že od těch dob čekají filmoví fandové na každý nový Frankův projekt stejně mlsně jako stavební firma na státní zakázku. Základním kamenem Darabontova úspěchu je, řečeno filmovým slangem, "áčkovost" po všech stránkách a na obou rovinách - technické i umělecké. Také proto možná Frank svým novým flákem leckoho překvapil, protože ačkoli je Mlha nepochybně technicky znovu áčková, umělecky je to béčko jako bič. Základní zápletka a design stvůr jako by vypadl ze hry Doom: Peklo na zemi a podstatné části tohoto filmového gobelínu trpí viditelnou fádností dějové podešívky, rozstřepenými logickými vlákny a poněkud pixelovatým psychologickým vzorkem. K úplné potupě však pana režiséra odsoudit nehodlám, protože jeho film obsahuje hned několik momentů, kterých se v klasickém hororovém béčku člověk rozhodně nedočká. Dynamika převážení od racionality k fanatismu je vykreslená dobře (ačkoli mám pocit, že si to Frank Darabont ve výsledku představoval ještě napínavější a silnější), především konec paní kazatelky překvapil a já budu se zájmem sledovat, jaký bude mít tento odvážný prvek ohlas v pobožné americké společnosti. I pointa pro mě byla šokující a skvělá, ale to na druhé straně při mé filmové naivitě není překvapením, opravdu nepatřím k filmovým "šachistům", kteří vidí dvacet či víc políček dopředu. Fandové a znalci Stephena Kinga budou každopádně zřejmě tušit, že film rozhodně neskončí typicky hollywoodskou selankou. Herci ovšem nenadchli (kromě M. G. Harden) a trikové scény také nebyly nejnápaditější. Sečteno a podtrženo, měl-li Frank Darabont s Mlhou i jiné cíle než jen poměrně dobře pobavit a lehounce polekat (mě je velmi snadné vyděsit, ale při tomhle jsem se moc nebál), tak neuspěl. Svědectví o ohavnosti fanatismu a tenké hranici mezi civilizovaným člověkem a krvelačnou bestií už tady bylo moře a lepších, o varováních proti svévolným vědeckým čárům márům a hraní si na boha nemluvě. Popkornový divák touhle podívanou určitě nepohrdne, ale maminky a tatínkové zřejmě jen obrátí oči v sloup a opravdoví fandové hororů jen ohrnou nos. Kdyby nebyl pod Mlhou podepsaný Frank Darabont, čtyři hvězdičky bych ze sympatií asi dal, ale od mistra jeho kalibru přece jen čekám malinko víc. 60%.

Hlavní a zřejmě i jedinou podstatnou předností Juna je neuvěřitelná Ellen Page, která by mohla charisma vyvážet zdarma do Německa, a ještě by jí vyzbylo až do důchodu. Její puberťácky cynický, leč ukrutně sympatický pohled na svět, si pobrukuje v dokonale zmáknutém kontrapunktu k jinak rozjasněnému a pozitivnímu naladění zbytku filmu. Absenci poslední hvězdičky u mě osobně zavinilo několik menších výhrad, například klasická scénáristická nerealita, kdy všichni ve filmu nemluví, nýbrž sypou urputně vtipné hlášky, nebo jakási celková jogurtová lehkost filmu, který vejde a neublíží a bez božské Ellenky by si na něj zřejmě nevzpomněli ani pořadatelé malých nezávislých festivalů, natož oscarová Akademie. Výsledný dojem však rozhodně pozitivní, ostatně já mám lehký jogurt moc rád.

Rozhodně jeden z nejlepších seriálů pro menší a nejmenší, tedy přinejmenším v originále, v češtině tenhle britský večerníčkový klenot przní negramotný překlad a ani ten hlas se magickému George Carlinovi nevyrovná (platí pro těch několik dílů, které jsem v češtině viděl).

Asi nejpřesnější hodnocení by znělo - řemeslně dosud nejlepší rambovka. Nemůžu si ale pomoct, zdá se mi, že První krev byla přece jen někde jinde než další díly.

Kdyby byl Branaghův Sleuth originál, určitě bych mu minimálně hvězdu přidal, ale on je jen přetočením skvělé adaptace geniální hry. Branaghovy hrátky a vychytávky nejsou nezajímavé, Caine výborný, Law méně, jenže chlad a odtažitost domu nejenže reflektuje Caineovu postavu příliš okatě, ale navíc působí nesympaticky i sama o sobě. Tempo a napětí místo aby pomalu stoupaly, jako u každé dobré detektivky, tak postupně klesají jako erekce při sexu s frigidkou a poslední třetina je po úchvatné první a výborné druhé už jen smutná. Myslím, že třemi hvězdičkami nad tímto Sleuthem hodně mhouřím oči, tak rychle dopsat a potvrdit, než si to rozmyslím. :))