Aiax

Béčková výprava, průměrní herci, místo unikátní slovansko-nordická stylizace americký eintopf, dialogy občas jak někde z americké střední (už tam chybělo jen "duh"), místo hudby jakýsi odvar Witchera 3, uširvoucích syntezátorů a laciného popíku. Ale nakonec jsem to oddíval celé. Hlavní pozitivum pro mě je, že to oproti očekávání není totálně blbé. Je to sice béčko, ale rozhodně to není Xena nebo Herkules. Zápletkám a postavám nechybí sofistikovanost, i když za to asi vděčí spíš Sapkowskému než scénáristům. A i když těch slovansko-nordických motivů tady člověk moc nenajde, není to vyloženě ta krmná, nudná fantasy ve stylu Her o trůny. Unikátnost Sapkowského světa tou houní béčkovosti a průměrných talentů přece jen prosvítá. Takže dívatelné to je, ale prostě škoda, že si to nenatočili sami Poláci. Dneska už by to určitě vypadalo jinak, než jejich první pokus.

Strážci Galaxie 3: Hvězdné války. Lol.

Nejen nejlepší vesmírná romantika, ale dokonce vůbec první koukatelná. Na Jennifer bych se mohl koukat dny a dny v kuse. Neskutečně nádherná ženská, ohromný talent. Emoce filmu fungují hlavně díky ní. A za vizuál by taky někdo zasloužil nějakou sošku.

Jak by to dopadlo, kdyby Terrence Malick natočil kvaziromantické sci-fi melodrama? Dopadlo by to asi jako Arrival. Z čeho se zpočátku klubalo povedené filozofické scifíčko bohužel skončilo další instantní kuřecí polévkou pro hipsterskou duši posmoderního intelektuála typu Atlasu mraků, Aronofského Fontány a podobných pseudohlubokých rozjímavostí. Arrival je zkrátka v jádru banální citovka v artovém kabátě a já navzdory výkřikům o filmu roku, okamžité filmové klasice či dokonce novodobém Kubrickovi (kristepane) předpovídám, že ve filmových análech skončí podobně jako právě Fontána - za pár let si na něj nikdo nevzpomene, a pokud ano, tak rozhodně ne jako na klasiku. Tři hvězdy za prďáckou výpravu, skvostné audio a bezchybnou Amy.

Tak trochu bílá vrána mezi dnešními televizními scifíčky, které jsou prakticky do jednoho akční, hororové nebo jinak ulítlé. Childhood's End je pomalá filozofická záležitost, která navíc ani nemá happy end (přinejmenším ne jednoznačně jásavý). Za tuhle odvahu a ambici má u mě obrovský napuchlý palec nahoru. Ale pět hvězd dát nemůžu. Filozofická sci-fi by sice asi měla být pomalejší než akční trhák, ale nikdo mi nenamluví, že musí mít nutně tempo kontinentálního driftu. Bez těch nekonečných zahloubaných pohledů a zasněných záběrů krajin a tváří mohli tvůrci smrsknout celý seriál ze tří na dva díly. A o nic bychom nepřišli.

Hladký, lesklý komerční blockbuster, který vejde a neuškodí, na pohled k nerozeznání od ostatních marvelovek, transformersů a podobných ptákovin. Bezchybná výprava a zvuky, kompetentní herci, spousta akce a explozí. Jen ta hudba působí trochu vyvařeně, žádný Duel of the Fates se tentokrát nekoná. Epizoda VII je plná odkazů a poklon Nové naději, akorát jedno Abrams tak trochu netrefil, bohužel. Nová naděje byla revoluční, novátorská, originální. Nic podobného předtím nikdy nikdo neviděl. Síla se probouzí je přesný opak. Takový filmový prešovský beton - hrát na jistotu, hlavně bez cyhby. Na tomhle filmu není absolutně nic nového, nepředvídaného, překvapivého, něco, co by člověka nadchlo. Kdo má víc než 18, tak už prakticky všechno, co VII nabízí, viděl minimálně stokrát. Škoda, protože ve Star Treku se Abrams rozšoupl podstatně odvážněji. A jeho Star Trek taky, asi nepřekvapivě, působí o dost inteligentněji a logičtěji. Oproti tomu nové Star Wars, i když to naštěstí není taková hrůza jako Lucasova druhá trilogie, zůstaly hlavně pohádkou pro děti a dorost, se sotva uvěřitelnými postavami, děravou zápletkou a stupidně "efektními" rekvizitami jako třeba záporákův "křižácký" meč nebo Hvězda smrti doslova na entou. Uvidíme, jak si povede dvojka a trojka, kde už se Abrams nebude moct spolehnout na neslábnoucí herecké charisma Harrisona Forda. Snad od něj převezme štafetu frajersky zestárlý Hamill s parádním plnovousem a zbytek veskrze průměrného hereckého ansámblu udrží nad vodou.

Kdyby mi někdo řekl, že budu po dlouhé době vážně uvažovat o předčasném odchodu z kina zrovna u filmu Petera Jacksona z tolkienovského univerza, už bych se s ním nikdy nebavil jako se seriózním člověkem. Jenže mě tahle umělohmotná splácanina fakt nebavila. To i Transformeři mívají víc jiskry, života a elánu než tahle studená, apatická rutina. Poslední půl hodinu mi bylo úplně fuk, co se na plátně děje. Psal jsem smsky a vyřizoval poštu. U závěrečné části Hobita. Obrovské zklamání, absolutně nechápu, co se s Jacksonem stalo. On nikdy nebyl Kubrick, ale z původní trilogie LotR sršela energie, nadšení a, přinejmenším co se týče poloviny ansámblu, herecké mistrovství. Bitva pěti armád duní a burácí jak prázdný buben.

Interstellar můžeme brát buď tak, že je to nepříliš originální směska Kontaktu a 2001, s doslovnými odkazy na oba tyto majstrštyky, která je trochu moc dlouhá, trochu moc polopatická a trochu moc cítit typickými hollywoodskými zvýrazňovači chuti v podobě laciného melodramatu a instantních klišé typu "špatný otec" a "láska hory přenáší". Z opačného úhlu je to jednoznačně nejlepší "tvrdé" sci-fi, jaké je současný filmový průmysl schopen natočit a ochoten zafinancovat - seriózní sci-fi "s poselstvím", kde není ani špetka hororu, komiksu nebo nějakého DRAMA!1!!1! A těch vědeckých nesmyslů tam není zas tolik, vědeckého poradce dělal Kip Thorne, fyzikální extratřída a nástupce Richarda Feynmana na Caltechu, a většinu věcí si pohlídal. Nolan evidentně pár věcí, které stály v cestě prďáckému příběhu, odkopl stranou, asi největší blbost je pád do černé díry bez jediné modřiny, případně možná ještě plíseň, která během pár lete sežere lidem všechno jídlo, protože prý dýchá dusík a ve vzduchu je přece víc dusíku než kyslíku (to už tam měli rovnou plácnout něco o globálním oteplování nebo ptačí chřipce). Ale většina ostatních básnických licencí se podle mě dá snést, pokud člověk není vyloženě profesionální astrofyzik. Spekulace o podstatě a vlastnostech gravitace, časoprostorových dimenzí apod. vypadají ulítle, ale to je v pořádku, protože o těchhle věcech prakticky nic pořádného nevíme. V rámci možností dobrý film.

Noemovu archu drží nad vodou (badum tsh) vlastnoručně Crowe. Stvořitel dotyčného filmu evidentně ví, proč si jej k tomuto úkolu vybral - nikdo jiný by jej nejspíš nezvlád. Totiž narozdíl od Stvořitele biblického, Aronofskému do díla evidentně někdo kecal. Rád bych viděl, jak by Noe dopadl, kdyby měl oblíbený rejža absolutní tvůrčí svobodu. Zřejmě o dost artovněji, jenže to by mi v tomto případě výjimečně nevadilo. Protože artovnost je jediné, co mohlo vdechnout téhle jednoduché pohádce z doby bronzové nějakou špetku zajímavosti. V Aronofského podání by to sice nejspíš nakonec dopadlo jako inťoušská blbina typu Fontány, ale kdo ví, možná by se stal zázrak. Takhle je ale Noe film, který se na příští archu určitě nedostane.

Jen málokterý sci-fi film v průběhu historie odolal hollywoodskému pokušení narvat do děje mermomocí romantiku. Jen málokterý měl dostatečné koule povznést se z bahna vztahovek a soustředit se na vizi. A proto jen málokterý opravdu stojí za řeč. A ani tahle červená knihovna žíhaná nanovlákny se k této vybrané společnosti nepřipojí. Wally se zřejmě nezalekl osudu dlouhé řádky příšerných romantických sci-fi, kterou dosud uzavírala Arronovskyho Fontána, a zařekl se, že v jeho podání tahle absurdní kombinace zafunguje. Nestalo se a nám fandům "filozofické" vědecké fantastiky tak dál zbývá jen četba. Ještě že alespoň tam je z čeho vybírat.