Aiax

Opěvovat Carusa za skvělé řemeslné zpracování nebudu, áčkovou produkci mají všechny hollywoodské blockbustery. Takže co tam máme navíc? Rozhodně Shiu LaBeoufa, to je talent jako hrom, Edward Norton zamlada - a lepší. Ostatní jsou jen doplňky, včetně legandárního Thorntona, který svou roli unaveného noirového detektiva moc nevystihl, a včetně Michelle Monaghanové, která hraje svou šablonu typu "dame in distress" šablonovitě. Dále - poselství filmu je jednak malinko zmatené - nevím jak vy, ale já celou dobu fandil počítači a při pohledu na procenta oblíbenosti celé současné americké exekutivy i Kongresu bych hádal, že jsem nebyl zdaleka sám - a jednak dost polopatické, proslov ministra obrany na konci měl zřejmě pojistit, že pointu pochopili i ti nejnatvrdlejší z nás. Takže kolem a kolem pro mě osobně slabota, od mainstreamového Hollywoodu samozřejmě nelze realisticky čekat nějakou anarchii a scénář, ve kterém by k těm zlým patřil americký prezident, ale Oko dravce bylo pro mě podprůměrné i na nízký hollywoodský myšlenkový standard.

Další neškodný rodinný animák, jehož hlavní předností je, že neurazí. Ale člověk se aspoň párkrát za směje a vlastní-li děti, tak od nich má na hodinu a půl pokoj. A to se cení.

No tak zas taková hrůza to nebyla, například Skrytou hrozbu to (pro mě osobně) strká s přehledem do kapsy. Jediné, co mě opravdu otravovalo, nebyla překvapivě ani nadrzlá Padawanka, ani uječený Jabba Hutt Jr., ani příběh, ani akce a dokonce ani stylizovaná kresba (ta se mi naopak líbila), ale hodně béčkové a laciné rozpohybování postaviček. V době, kdy Pixar posunul počítačovou animaci už přinejmenším do čtvrté či páté generace, vypadají Klonové války snad ještě hůř než první Příběh hraček. Jinak je ale znát, že starwarsová frančíza se po lehkém a posledním zaváhání u Pomsty Sithů nakonec definitivně překlápí do roviny taškařice pro děti a ambici být únikovým světem pro dospělé hází s konečnou platností do ringu.

Samozřejmě to není žádný Kubrick, ale na druhé straně - alespoň pro mě - nedostál Babylon hrůzostrašné pověsti, která ho zpoza oceánu předcházela. Není to vyloženě stupidní (ve stylu tupé polopatické stupidity ála další Vesmírné pěchoty nebo Vetřelci vs. Predátor), má to jakous takous noirovo-dystopickou atmosférku, Vin Diesel hraje, co má, a postapokalyptické Rusko je zpracováno dokonce nadprůměrně. Moje poměrně slušné tři hvězdy jsou asi výsledkem toho, že jsem čekal něco podstatně zhovadilejšího, ale budiž. Ať nežeru :)

Žijeme opravdu v Matrixu? Vidíme jen to, co máme vidět, slyšíme jen to, co máme slyšet a víme jen to, co spořádaní občané mají vědět? O co vůbec jde těm pošukům a vandalům, kteří každou chvíli protestují proti té "globulizaci" či co, rozbíjejí výklady a perou se s policisty? Neměli bychom je všechny pozavírat, ať je klid? A co vůbec mají proti Světové obchodní organizaci, OSN, EU a dalším bohulibým celkům. Vždyť to jsou všechno demokratická společenství, která napomáhají svobodnému obchodu, přátelské spolupráci a šíření míru a lásky na celém světě, no ne? Nebo to tak alespoň tvrdí z televize naši politici a ti to s námi vždycky myslí dobře a nikdy nelžou a basta. Problém vyřešen, mámo, přepni na Ordinaci v růžové zahradě.

Naprostá bomba a absolutní nutnost pro všechny fandy sci-fi thrillerů. Kritika, která rozmázla nedovivinuté charaktery, pahýlovité vedlejší dějové linie a ne zrovna strhující herectví, nás scifisty vůbec nemusí trápit, protože nová adaptace slavné Crichtonovy pandemiády má všechno, co je pro nás důležité, a to ve vrchovatém množství - skvělé vizuální i jiné zpracování, hlavní zápletku, která vyžaduje od diváka IQ vyšší než 70 a obecně uvěřitelné (v rámci žánru) reálie, kvůli kterým nemá člověk chuť pověsit tvůrce za koule do průvanu za to, že z něj dělají debila. Potěšilo mě, že se scénáristé nesnažili přilípnout na konec nějaké nejapné vysvětlení původu Andromedy a nechali tenhle problém otevřený. Spoustě z nás tak umožnili to, co máme ze všeho nejradši - zapojit svou fantazii. Bravo pro Michaela Solomona, spasitele inteligentních diváků tonoucích v nedohledném oceánu televizní mrvy.

Ben Stiller pokračuje v režijní i herecké sérii znamenitých parodií, tentokrát na Holyvůd. Spektákl je to parádní, obehraná klišé zparodovaná vkusně (rozuměj - neurážejí inteligenci) a vtipně (většinou), Robert Downey je ne-u-vě-ři-tel-ný, napsaný i zahraný, a Tom Cruise se ode mě dočkal rozhřešení. Kdyby bylo po mém, ještě bych ubral toho slapstiku a pitvořících se Asiatů ve prospěch větší sofistikovanosti a přilil šťávu někam doprostřed filmu, kde to občas drhlo nudou, ale nač brblat, když jsem se lépe nekomedil snad od Borata. 80%

Pět hvězd dávám ne snad proto, že by si to Tobruk bez pochyb zasloužil, ale protože bez pochyb představuje revoluci v české posametové kinematografii. Snad vůbec poprvé u nás vzniká opravdu solidní žánrový film, tzn. takový, v němž nejde výhradně či alespoň primárně o vztahy mezi lidmi (proto jím nebyly ani Svěrákovy pokusy jako Akumulátor či Tmavomodrý svět, což byly vztahovky se žánrovými prvky, ani třeba předchozí Marhoulův počin Mazaný Filip, který byl sice žánrovka, ovšem značně mizerná). Za to má u mě režisér první poklonu. Už v Mazaném Filipovi všímavý kritik seznal, že Marhoul má doslova orlí oko na pravidla a triky žánru, ale teprve v Tobruku je dokázal nejen odpozorovat, ale také velmi úspěšně zkopírovat. A to prosím aniž by se dopustil přemíry klišé a sýrovitosti. Navíc si pro svou povedenou formu vybral i tak zoufale potřebný a dlouho "overdue" obsah, tedy české vojáky. To je po všech těch spektáklech plných buď gerojských soldátů krásné armády, fanatických nácků nebo modrookých širokobradých Amíků a neustále povlávajících hvězd a pruhů fakt příjemná změna (kéž by tak někdo u nás chtěl and/or uměl natočit něco podobného o chlapech v Afghanistánu nebo Iráku). Za to se mu klaním podruhé. A to, že se Marhoul s takto světovou řemeslnou know-how nerozhodl z Tobruku udělat dobře prodejný válečno-limonádový produkt, je důkazem jeho odvahy a umělecké hrdosti. Třetí poklona. Zkrátka a dobře Tobruk mi po dvaceti depresivních letech zvedl náladu a navnadil na optimistickou vlnu. Snad to už teď nebude trvat moc dlouho a znovu si budeme moct říct - jo, Češi už zase umí točit filmy, za které se ve světě nemusejí stydět.

Evidentně drahé, docela povedené gagy v pravidelných rozestupech, ale jinak totálně prázdné, nudné a bez nějaké větší jiskry. Austin Powers měl pětkrát menší rozpočet a desetkrát větší šmrnc a vtip. Že je Smart finančně tak úspěšný po pravdě řečeno moc nechápu, ale kvůli Carellovi mu to přeju. A protože mám toho starého pardála, stejně jako všechny, kdo prošli Stewartovou The Daily Show, rád, tak nedávám silné dvě, ale slabé tři hvězdy. 45%.

Hellboye mám rád, jsem fanda, a leccos tak del Torovi odpustím. Chirurgický přesnou charakteristiku druhého Rudého podává Mr. Hlad v recenzi na MovieZone, a tak jen shrnu - Blade, Hellboy, Fanův labyrint, to vše je zářným důkazem toho, že del Toro umí vizuální žranici jako málokdo jiný a k tomu za bezkonkurenční peníz, že jeho vypiplané příšerky, příšery a netvoři jsou úžasní a jedineční, ale že jakmile dojde na vyprávění a emoce, je bohužel trochu těžkopádný. Chybí mu jemnozrnnější kresba, rafinovanost, elegance, na všechno jde přímočaře a prvoplánově. U komiksů jako Blade nebo Hellboy se to ještě ztratí (i když ani tady by lehčí ruka neškodila), horší je to u subtilních příběhů jako Faunův labyrint nebo - bohužel - připravovaný Hobit. Ale aby bylo jasno - druhý Hellboy je opět vymazlený, vizuálně blyštivý a rozhodně nenudí.