kubcik

Představte si, že vám na jaře roku 1988, uprostřed Československé socialistické republiky někdo řekne, že začíná točit nový seriál. Ten seriál má mít osm dílů. Každý z těch dílů se bude odehrávat v jiné době, v jiné zemi, budou tam hrát jiní herci a bude mít odlišný žánr. První díl bude z Francie začátku 19. století a bude natočen ve stylu "jak chudák ke štěstí přišel". Druhý bude rovněž z Francie, poloviny 19. století a bude to drama ze soudní síně. Třetí bude sice zase z Francie, ale dost komediální a z konce 19. století. Čtvrtý se bude odehrávat ve Spojených státech roku 1912 a bude to klasická detektivka. Pátý bude z Británie, deset let po konci první světové války a půjde o detektivku po vzoru Agathy Christie (uzavřená společnost podezřelých okolo tajemného zámku, jeden mrtvý a všichni mají motiv). Šestý je pak psychologický thriller s prvky hororu a atmosférou letního venkova jižních Čech počátku 20. století. Sedmý je pak komickým obrázkem anglické maloměšťácké společnosti, která má jednou možnost prosadit se v Londýně (mimochodem, asi životní role paní Gaierové) v období první světové války. No a osmý díl je dokudrama ve své nejryzejší podobě, odehrávající se v předhitlerovském a raně hitlerovském Německu. Navíc, že to natočíte, aniž byste překročili hranici ČSSR a dokonce aniž byste natočili metr filmu v ateliéru. A ještě navrch to bude dobrý, kvalitní, uvěřitelný a bude se na to dát dívat. Asi byste takového člověka poslali k psychiatrovi. A vida, pan Moskalyk to nejenom dokázal, on to dokonce ještě třikrát zopakoval v dalších 18 dílech. On dokonce dokázal uprostřed Československa roku 1991 natočit uvěřitelně i scény z Angoly. Nemalý podíl má na tom i hudba Karla Svobody, protože když se v díle "Krevní skupina" rozezní balalajka, tak máte skutečně pocit, že stačí udělat pár kroků, výjdete o dvě ulice dál a půjdete divokou ruskou přírodou vstříc Sibiři. Já myslím, že k tomu není víc co dodat.