sud

Rozhodně největší filmové překvapení na domácí půdě za posledních x let. Václav Marhoul nemaže divákovi med kolem huby a válku se nesnaží romantizovat, ani ji využívat jako pozadí k romanci. Dějová linka není téměř žádná, ale tehle epizodický styl vyprávění jsem docela uvítal. Parádní pouštní atmosféru dokresluje minimum hudebního doprovodu, v napínavých scénách se například žádná hudba nevyskytuje. Postavy jsou skvěle zahrané, nečernobílé (za všechny excelentní parchant ve skvělém podání Roberta Nebřenského) a chovají se uvěřitelně. Pár výtek by se také našlo (roztahanost děje), ovšem s přihlédnutím k tématu a k situaci, v jaké se nachází poslední dobou tuzemský film, budu hodnej. 90%.

Kultovní film v době, kdy jsem navštěvoval druhý stupeň na základce. Tenkrát jsme se my všichni kluci, co spolu chodíme :-) začínali postupně přeorientovávat z akčňáků s Arnoldem nebo Seagalem na válečné filmy. A tehdy jsme se rozdělili na dva tábory - na Ryanovce a na Stalingradovce, přičemž já jsem patřil do té druhé, podstatně menší skupiny. Tak, to by bylo k nostalgii a vrátím se do reálu. Když se ještě letmo vrátím k té nostalgii (no, už vážně naposled), "Stalingrad" se mi opravdu jeví jako pravý opak "Zachraňte vojína Ryana". Spielbergův velkofilm je po technické stránce perfektní hollywoodský doják, tlačící v emotivních scénách maximálně na pilu, zatímco Vilsmaierův opus magnum je znatelně laciný a technicky nijak extrovní, ovšem s perfektní uvěřitelnou děsivou atmosférou plnou krve, mrazu, sněhu a nábojnic. Nedává velký důraz na postavy, a přesto jim nechybí hloubka a duše. Každý klad je sice vykoupen nějakým ale (drsné scény x laciná výprava, skvělé herecké výkony Thomase Kretschmanna a Karla Heřmánka x malý prostor atd.), i tak se však jedná o upřímný film, který se netváří nabubřele a svůj úkol plní (no, i když dějově je velmi nestabilní a Stalingradskou problematiku pouze načrtává, ale budiž). Po těch letech nostalgie vyprchala, ovšem i tak mohu s klidným svědomím tvrdit, že i když se nejedná o žádné veledílo, nejlepším filmem ze Stalingradu bezpochyby je. 75%.

Musím vypít odvar z Babského ucha, jinak se proměním v sovu a odletím. - Sestro, odveďte ji na pokoj! - Jé, vy jste moje sestra? To váš otec musí být taky netopýr. 90%.

Možná jsem posera a mám mělkej kufr, ale koukat na někoho, kdo se za prachy válí ve sračkách, nebo musí sežrat pštrosí penis, mě opravdu nerajcuje.

Omar Sharif je sice přesný, ovšem ve stínu tohoto díla působí i tohle jako historický dokument. 35%.

V každém případě je špatně, nahlížet na "Svědka" jako na kriminální film. Celý film se zaobírá tím, co je právě v detektivkách buď zcela opomíjeno, nebo jen ve zkrace připomenuto. Výslech. A ač se to může zdát neuvěřitelné, tahle prostinká zápletka je jádrem osmdesátiminutových psychologických orgií čtyř silných osobností. Inspektor Gallien, policista unavený životem, který má svoji slávu dávno za sebou si dovolí o Silvestrovské noci pozvat k výslechu dr. Martineaua. Nikam nepospíchá, doma na něj nikdo nečeká a svou prací se chce vyhnout bujarým večírkům, kde by se se svou osamělostí cítil jako nahý v trní. Dr. Martinaud naopak taková prostředí vyhledává především díky tomu, aby si odpočnul od své panovačné ženy. Má své přísné rituály a nesnáší, když mu někdo zmaří jeho plány. Je velmi inteligentní, ješitný, komisní a arogantní. Inspektor Belmont, vede svůj skromný malý život policejního "datla", ťukajícího výpovědi na psací stroj. V okamžiku, kdy jeho starší kolega, ze kterého má evidentní respekt, musí na chvíli odejít, bere spravedlnost do vlastních rukou a započne svou pomstu za neustálé dobírání a ponižování arogantního svědka. A je tu ještě madam Martinaud, stejně tak krásná jako zrádná, využívající situace pomstít se svému muži za svou neukojenost. Postupem času začne být zprvu důslednému Gallienovi úplně jedno, kde je skutečná pravda a snaží se záležitost zakončit, ať dopadne jakkoli, stejně tak pod tíhou okolností zlomený Martinaud, který se rezignovaně k činu přizná. Ovšem to není ještě konec. Víc neprozradím, tenhle film si opravdu sežeňte. Je totiž málo filmů, které jsou postaveny na maximálním hereckém umění hlavních představitelů. Před pány herci Linem Venturou a Michelem Serraultem hluboce smekám (nesmím opomenout výborný dabing pánů Bessera a Fišera)! 100%.

Yves Boisset je IMHO dost nedoceněný režisér, jeho snímky jsou sice pomalé a neefektní, ovšem jsou také civilní, realistické a uvěřitelné. Přesně takové i tohle dusné a ponuré špionážní drama s dokonalou atmosférou, kde na vlastní kůži cítíte obavy a nejistotu hlavního hrdiny. Lino Ventura je každopádně úplně přesný (z jeho tváře jde vyčíst vše), Michel Piccoli si s chutí střihnul takového slizouna, že had je proti němu hadr a minimalistický Bruno Cremer coby zabiják, který "jen" dělá svou práci. Film, u kterého se mi dostavilo všechno to, co jsem očekával. 80%.

Melvillovsky chladná atmosféra, Hitchcockovsky nepředvídatelný děj, Delonovsky hrající Belmondo. 85%.

Filmy Jean - Pierra Melvilla v sobě koncentrují všechno to, kvůli čemu miluji drsnou školu. A "Osudový kruh" je jeho opus magnum. 100%.

Pořád mi není moc jasné, proč je tak málo kriminálek a thrillerů z vesnického prostředí. Přitom kdejaký venkovský zchátralý domek a zapadlá horská putyka působí kolikrát více ponuře než špinavá městská zákoutí a zaplivaná nádraží. Na venkovské prostředí sází i dnes již klasický krimithriller "Stalo se za bílého dne", který jistě patří mezi ty nejtemnější v žánru (atmosférou mi hodně připomněl Schulhoffovy detektivky). Případ vraždy malého děvčátka je hrůzný i bez zbytečných detailů, zajímavě je vylíčet i policejní (duchaprostý tulák je podezřelým č. 1) a vesnický (svobodná matka a její dcera) dogmatismus a také fakt, že velkou roli v práci kriminalistů hraje náhoda. Sympatický a racionálně uvažující komisař (skvělý Heinz Rühmann), andělsky sympatické děvčátko a ukrutně slizký záporák (Gert Fröbe v životní roli, kdepak Goldfinger) jsou nosnou stránkou tohoto temného a nezapomenutelného příběhu, který však není klasickou detektivkou. Je to spíše příběh osamělého muže, který čelí ohavnému zločinu všemi dostupnými prostředky a uprostřed toho všeho touží najít kousek štěstí. 100%.