sud

Z dětství jsem si pamatoval "Panenku" jako vynikající kriminálku a dlouhá léta jsem ji urputně sháněl. Až jsem ji konečně sehnal a musím říct, že se na mých dojmech nic nezměnilo. Jaroslavu Dudkovi se totiž podařilo prostřednictvím neuvěřitelně minimálních prostředků vytvořit přesvědčivou atmosféru drsné školy s drsnýma poldama, kafem, cigárama, heroinem, pěstmi a revolvery. Dokonalé obsazení jak hlavních (krom již zmiňovaného Josefa Abrháma vynikající Svatopluk Skopal), tak vedlejších rolí (Petr Haničinec coby drsný velitel, Jana Šulcová jako sadistická feťačka, Eduard Cupák coby arogantní exmanžel zavražděné, Vladimír Brabec jako přihřátý majitel modelingové agentury). Doporučuji všema deseti. 100%.

Seriál, který měl své opodstatnění pouze v době svého vzniku. V dnešní době už spíše nostalgická (jak pro koho) vzpomínka. 50%.

Já už jsem asi trochu jiná generace, než většina zdejších uživatelů, poněvadž mě nikdo ve škole (narozdíl od jiných filmů a seriálů) nenutil se na tento seriál dívat. Sám a dobrovolně jsem sledoval vynikající režisérskou práci Františka Filipa a herecký koncert Radoslava Brzobohatého, Jana Pivce (životní role), Radovana Lukavského, Václava Vosky a další pánů herců, kteří se s chutí a grácií převtělili do svých postav. Navíc "F. L. Věk" je silně rebelské dílo, ve kterém se osamělá skupinka vzepře neomezené moci a systému. A to nebylo sympatické totalitní moci a není to sympatické ani současnému režimu. 100%.

Skupinu Rangers mám rád už dlouho, na jejich písničkách jsem vyrůstal a vždycky jsem miloval úžasné kontrasty drsného chrapláku Tondy Hájka, melodického barytonu Milana Dufka a vkusného ječáku Honzy Vančury. Ovšem ta doba už je dávno pryč. Koncert nynější sestavy mne velmi zklamal. Nejsem sice žádný zapřísáhlý konzervativec a ani mi nevadí, že osvědčené hity zpívá někdo jiný (jinak bohužel nelze), ale, musím to říct nevybíravě, spoluhráči Honzy Vančury (kromě letitého druha ve zbrani Mirka Řihoška) byli slabí. Po hudební stránce působí hrozně ploše, nevýrazně a necountryově. Zpívající kytarista strašně šišlá a různé experimenty (operní zpěvačka v písni Rákosí) jsou spíše ku škodě věci. Nejhůře dopadl Nekudův Pes suverén, Vančura ji absolutně nezvládl. Abych jenom nenadával, tak musím říct, že Honza Vančura zpívá pořád jako zamlada a "jeho" písničky jsou spolu s Balíčkem karet a stále mohutným témbrem disponujícím Mirkem Černým jedinými klady tohoto koncertu. No, nelituji že jsem to viděl. Aspoň zůstanu u osvědčených nahrávek staré sestavy a na koncert nové sestavy nepůjdu. 35%.

Předně říkám, že tenhle film není dokonalý a má své mouchy (civil s přidělenou pistolí se mi zdá trochu naivní nápad ale budiž), ovšem výčet kladů je zašlape do bláta. Tahle kriminálka je úplně jiná, nic podobného jsem neviděl. Její hlavní devizou jsou detaily, v jiných podobných filmech opomíjené. Uskutečnění vraždy je i přes úsporné náznaky brutální scénou, policista spí nahý a utírá zadek svému dítěti, při pouliční střelbě mladík s nasazením života zachraňuje chlapečka na tříkolce, pohled obyvatel domu z okna, kam právě dopadá sestřelený vrtulník, pachatelovi vidíme do tváře až v posledním záběru. A navíc, ač spáchá vrah svůj čin takovým způsobem, že i John Doe je proti tomu něžný romantik, ve výsledku je nám ho i celkem líto. To vše dělá z "Muže na střeše" netypickou a vynikající kriminálku. 90%.

Zajímavé silniční policejní drama, řížnuté poetikou Bezstarostné jízdy. Mám rád příběhy o lidech v prostředí, do kterého nepatří, tudíž mi přirostl k srdci i John Wintergreen. Robert Blake se mi moc líbil už coby Willie Boy a vynikající výkon předvádí i zde. Je však dost znát, že James William Guercio nebyl filmovým režisérem a svůj jediný film natočil spíše stylem hudebních klipů. Velký důraz na výběr výrazných hudebních hitů, detaily leštění bot, pečení masa a nasazování přílby, za nimiž se trochu rozplývá vyprávění příběhu. Ale kvůli tomu film v žádném případě odepsat nemůžu, naopak. Velice svérázná podívaná s naprosto dechberoucím závěrem. 80%.

Se Spielbergovou sérií nesrovnávám, ale i tak je velmi proměnlivá kvalita jednotlivých dílů. Ale každopádně jsem to sledoval rád. 60%.

Ze začátku docela zajímavý nápad, avšak jakmile se začala objevovat stejná parta herců, monotónně deklamujících Ostravakovy povídky (ono i mezi nima je někdy propastný kvalitativní rozdíl, ale mají své kouzlo) prokládané křečovitou rádoby inscenací, šlo to do frasa. Kvůli zdejšímu nízkému hodnocení budu hodně hodnej a spíše doporučím buďto si povídky přímo přečíst, nebo si je poslechnout namluvené Pavlem Dobešem. 50%.

Pokud mě paměť nešálí, tak tento seriál vysílala ČT v 90. letech pod názvem "Poldové". Běžel vždycky ve všední den odpoledne a vždycky když jsem se vrátil ze školy, strávil jsem s ním půlhodinku. Dost realisticky popisuje práci obyčejných policistů a jejich boj se zloději, úchyly, feťáky, dealery drog a vrahy, přičemž zobrazuje i jejich soukromý život a kolegiální vztahy. Hlavní postavy byly dost sympatické, přičemž nejvíce sympatií si ode mne získal kudrnatý černovlasý hromotluk Tony. ČT by mohla sáhnout do svého archivu a tento zajímavý seriál nám po létech připomenout.

Byl to vrah. Za své činy zaplatil vlastním životem. Spravedlnost vždycky zvítězí, jenom jí to dá někdy hodně práce. Bylo jistě těžké vyšetřovat zločin v době, kdy lidé neznali daktyloskopii, rozbor krve a podobné vymoženosti. I bez ohledu na fakt, že podobných filmů je pramálo, se jedná o vynikající dílo. Atmosféra a duch doby jsou jedinečné, zápletka zapletená tak akorát a celou dobu je na co se koukat. Dokonalému hereckému obsazení vévodí herecké výkony Petra Kostky, Jaromíra Hanzlíka, Otakara Brouska a Míly Bessera. I přes pár nepatrných mušek (hodně naivní akční scéna) vynikající film. 100%.