Damiel

Jak film Bílý drak nejlépe charakterizovat? Je to je originální akční romantická komedie stylizovaná do polohy Tygra a draka. Nápad obohatit scénář nejen o parodii na tyto filmy, ale i na současnou společnost (fast food, shop centra atd.), vyšel režisérovi Wilsonu Yipovi skvěle. Není toho přespříliš, takže komedie nesklouzává do polohy trapnosti. Navíc chemie mezi hlavními hrdiny také funguje bezvadně, i stopáž je tak akorát, aby utáhla daný námět. Prostě příjemná a vtipná podívaná.

Tempo vyprávění je jako hispánská mentalita: žádný spěch, klídek, pohoda. Vyvarujte se proto, že byste Americký sen sledovali sami po náročném dni – zřejmě by vám hrozilo akutní usnutí. Líbit se to bude hlavně těm, kdo mají rádi hispánské rytmy. Pro ostatní to bude nedokoukatelná záležitost. S blížícím se koncem je totiž hudby tolik, že suverénně vytlačuje samotný děj na úplný okraj. Tudíž žánrově bychom to mohli vymezit jako písňové pásmo s romantickou dějovou linkou, která je ale podána hodně povrchně a banálně. Ostatně jako celý příběh, „vykostíme-li“ z něj hudební vložky.

Nečekejte od tohoto filmu, že vás zvedne ze židle. Kromě příjemné hudby totiž nenabízí nic, kvůli čemu by se k němu divák ještě alespoň jednou rád vrátil. Nesympatičtí hlavní hrdinové, velmi vlažný, ale zato hodně průhledný scénář. Námět je podobný jako například ve filmu Lásce na stopě, ten si s ním ale pohrál o mnoho víc důkladněji a romantičtěji. Pak ten vysloveně americky trapný konec, to se divák musí stydět: v letadle samozřejmě nikdo nemá na práci nic jiného než pozorovat dvojici na konci uličky. A taky dosud nevím, proč se to celé v češtině jmenuje tak, jak se to jmenuje

Ani v Nechoď klepat na dveře Wenders neopouští svůj režisérský „trademark“: tempo příběhu plyne pozvolna, stejně jako život na americkém maloměstě, postavy jsou psychologicky výborně prokreslené a režisér klade důraz na řadu detailů, které působivost celku umocňují. Ani dvouhodinová stopáž není na překážku, jen po divákovi vyžaduje více trpělivosti, než kdyby sledoval bezmyšlenkovitou popcornovku.

100 % - Na tohle se člověk dívá jen se zatajeným dechem. Krásná filmová meditace o "metafyzičnu", ovšem jenom pro toho, kdo je na tuhle vlnu naladěný. Ostatní se musejí nudit, no né každého tohle šálek kávy jest...

Stejná pecka jako jednička. Výjimka potvrzují pravidlo, že sequely stojí za prd. Má to dynamiku, výborný střih, chytrý scénář, charismatické herce - rád se podívám zas a znovu...

Tenhle thriller ve mně nezanechal nic, proč bych se k němu musel vracet. Scénář je děravý, atmosféru napětí se nedaří moc úspěšně budovat... Tak na jedno zhlédnutí a dost.

Nejdřív jsem četl knihu, pak jsem viděl film. Zklamal mě. Zatímco kniha přináší v ich-formě úžasný niterný prožitek autorky, film v er-formě ukazuje divákovi něco, čemu nemůže rozumět. Schází onen vnitřní monolog hlavní hrdinky, který by citovou proměnu umocnil. Obrat citů k Jozovi kniha líčí zcela pochopitelně a přirozeně, ve filmu je to najednou, zničehonic a nepochopitelně. A ten závěr? Tím filmaři úplně zazdili vyznění knihy, protože ho brutálně změnili. Takže celkově spíš zklamání.

Kterak buran k bohatství přišel aneb pravdivý obraz Československa po krátce revoluci. Jednoho takovýho debílka taky znám a vychází to přesně z toho. Bolek to podal s naprostou přirozeností, prostě úžasně. Kultovní komedie.

Příjemný kousek, jakožto skoro všechno zfilmované z pera Jiřího Stránského.