Damiel

Brilantní ukázka, kterak je jednotlivec v dnešní době velkých peněz pouhým mravenečkem, který sám nemá šanci na odpor. Smutná, ale realistická ukázka toho, že i vlády demokratických zemí jsou koupené průmyslovými mafiemi a spravedlnosti se nelze dovolat. V Syrianě to byla ropa, v Nepohodlném jsou to farmaceutika. Meirelles přenesl na plátno velmi působivě román bývalého příslušníka britské zpravodaj-ské služby Johna le Carrého. Propletení milostného vztahu dvou lidí se špionážním thrillerem funguje velmi dobře, přestože zpočátku se obě roviny zdají být nekompatibilní. Nevýhodou filmu je jeho značná délka; být spád událostí více strhující, nebylo by Nepohodlnému prakticky co vytknout. Alespoň z mého pohledu :)

Hodně nevyrovnané pásmo, které nabízí vrcholné i vyloženě slabé podívky. Zlatá olympijská medaile patří povídce Bratranci, další medaile Deliriu a Sestřenicím. Ty nudnější se naštěstí na DVD dají přeskočit:) Celkově je to hezký nápad, který má působivou ČB atmosféru a šmrnc.

Perfektně natočené drama podle všech hollywoodských pravidel, jak dosáhnout divácky úspěšného blockbusteru. Profesionálně odvedená práce, která má značný potenciál diváka uchvátit a nepustit. Světlo, kamera, střih, scénář, režie, herecké výkony... nevidím nic, co bych měl vytknout. Přesto musím konstatovat, že z boxerských filmů se mi Million Dollar Baby líbí víc...

Je úplně jedno, jestli máte Annette Bening rádi nebo ne, v tomhle kousku vás prostě strhne. Jakoby jí byla role Julie šita přímo na tělo, což je znát zejména v grandiózním finále při premiéře nové hry. Oni si vůbec všichni herci sahají na dno, jejich výkony jsou naprosto přirozené. Plusem je také chytrá režie a kvalitní scénáře. Jedinou drobnou výtku bych snad měl k úvodu. Navzdory rychlým střihovým posunům v čase v první půlhodince mi děj přišel řídký a obával jsem se dalších minut. Přišlo však jenom příjemné překvapení.

Cimrmanovský humor je tak dokonalý, že je potřeba smeknout klobouk. Je oblíbený mezi všemi generacemi a nestárne. To všechno se z her podařilo přenést i do filmu, kde se role zneuznaného génia zhostil se vší grácií Zdeněk Svěrák. Řada hlášek z filmu i z her přešla do lidového slovníku. To je prostě hodné Nobelovy ceny :)

Bobby Deerfield je melodrama o osudu dvou osamělých lidí, kteří ač jsou povahově velmi rozdílní, dokážou najít jeden ve druhém spřízněnou duši. Herecký výkon mladého Al Pacina je výborný, ovšem dvě hodiny jsou velké sousto a příliš pozvolný děj v mnoha pasážích nudí. I když námět nabízí velmi emotivní látku, film sám o sobě působí dost chladně a moc se mu nedaří diváka citově vtáhnout do děje.

Komedie vznikla podle divadelní hry Reného Fauchoise a je to už její čtvrté filmové zpracování (nejznámější je asi Mazurskyho Somrák z Beverly Hills s Nickem Noltem). Scénář Pobudy těží především z komického potenciálu Gérarda Depardieua. Ten je jako bezdomovec téměř dokonalý (že by kvůli natáčení absolvoval nějaký zaučovací pobyt mezi houmlesáky?), jeho věkem narůstající špeky ovšem svědčí spíše o tom, že to je atypicky dobře krmený bezdomovec. Uťápnutý Jugnot v roli galeristy či jeho šedivě nevýrazná manželka (Catherine Frot) pouze zvýrazňují Depardieuovu show, bez níž by snímek byl podprůměrnou komedií. Kromě toho totiž Pobuda nabízí už jenom laciné vulgární fórky, kterým se zpočátku divák směje, ale po chvíli ho to už omrzí. Opakovaný vtip přestává být vtipem. Jakmile tato chvíle nastane, budete nejspíš často pokukovat po hodinkách, kdy už tahle „taškařice“ skončí.

Natáčení dvojky navíc postihla tragédie: režisér Kinji Fukasaku v jeho průběhu zemřel na rakovinu, když nedbal nařízení lékařů, aby zů-stal v nemocnici. Film tak musel dotočit Fukasakův syn Kenta – laťku nastavenou svým otcem nezdolal. Zkrátka málo sequelů se dokáže první části byť jen vyrovnat. BR II se to nepovedlo. Nápad už diváka nepřekvapí, úvodní sekvence téměř kopíruje jedničku. Tím ale veškerá podobnost končí. Po průniku na ostrov (vylodění vypadá jako parafráze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana) se děj rozdrobuje mezi přestřelky a rozumování o smyslu války a násilí, takže ve výsledku je to spíše nuda než napětí, které měla jednička.

Režisér Fukasaku se rozhodl prozkoumat chování mladé komunity (školní třídy) v extrémní situaci. To se mu povedlo skvěle. Divák postupně poznává jednotlivé charaktery a jejich rozhodování se v krizi. Samotné vyvražďování se sice působí trochu samoúčelně, ale je podáno tak, že se nenudíte. Výborná je kamera i střih, do filmu příliš nepasuje snad jen poněkud filozofující příběh třídního učitele (Takeshi Kitano), který závěr sevřeného a šokujícího příběhu posunuje do roviny hollywoodského mainstreamu, od něhož je zbytek nadupaného filmu (ano, točil ho 70letý režisér!) na hony vzdálený. To se ale snímku dá s lehkým srdcem odpustit.

Příběh filmu je postaven na burianovsky populární záměně osobností, nicméně není tak nabitý humorem jako třeba pozdější U pokladny stál. Dá se říct, že zmíněná komedie z roku 1939 je o mnoho více zdařilejším remakem Korkorána, který oproti ní má více hluchých míst a také výkon mistra Buriana není tak brilantní. I tak je to ale dobrá komedie, ozvláštněná nostalgií prvorepublikové obliby pražských parníků.