FIBO

Prakticky ničím vyjimečná rodinná komedie. Samotná synopse se může jevit pro obyčejného diváka zpočátku trapně, nicméně pokud divák přistoupí ke sledování bez jakýchkoli očekávání, může se vcelku i místy bavit. Průměrná oddychová komedie na nedělní odpoledne. Jako plus lze přičíst ten fakt, že je zde ztvárněná myšlenka, která nutí diváky (nejen děti) k zamyšlení, že člověk by se neměl vzdávat svých snů a to za žádnou cenu.

Lion of the Desert spadá bohužel mezi obecně méně známé filmy, což je na škodu oproti tomu, jak široké publikum může oslovit. Jde o relativně dlouhý výpravný film, kde proti sobě stojí Oliver Reed coby fašistický generál a Anthony Quinn jakož vůdce arabského obyvatelstva, které je násilně italskými fašisty podmaňováno a vzdoruje tak osídlování a přijetí cizího režimu na svém uzémí. Divák vidí kombinaci bravurních hereckých výkonů Reeda a Quinna a mimo to poutavou válečnou podívanou, kde nechybí vojenská taktika, emoce a vybudování si osobního vztahu k jednotlivým postavám. Toto vše už jen podbarvuje hudební dílo Maurice Jarreho.

I přestože budeme respektovat dobu vzniku tohoto filmu, může se stát, že těžko v něm divák shledá prvky pro filmy v daném žánru příznačné. Osobně jsem se spíš nudil, pár málo momentů je skutečně poutavých (představení domu, zamčená místnost), nicméně, zbytek je opravdu jen podrůměr. Více než hororových nebo mysteriózních prvků tu daleko více převládá romance, díváme se na chování lidí, kterému prostě nevěříme. Když už nastupují "duchařské" scény, tak jsou na můj vkus hodně laciné, nepřesvědčivé, není tu žádná hrůza, atmosférično, během filmu ani jednou nehrozí, že byste se lekli nebo Vám minimálně přeběhl mráz po zádech. Mám v oblibě duchařiny, ale tady ani doba vzniku nedokáže ospravedlnit to, že se jedná o film, který větší část diváků zřejmě neosloví.

Výpravný příběh, který lze těžko přirovnávat k jakýmkoliv novodobým filmům. Režisér uvádí diváka do pozice, kdy se mu zažere pohled představitelů pod kůži. Hlavní dějová linie je protkávána drobnými vedlejšími liniemi a tvůrci dokážou přimět diváka, aby se s postavami ztotožnil, pochopil je a dokázal se do nich vžít, v čemž tkví velká síla tohoto filmu. Vidíme tu, jak se postupně buduje obranná strategie, divák může nahlédnout sám do toho, jak a proč taktika vzniká a jaký má vliv na reál. Onen hudební motiv, jednoduchý leč velmi příznačný, mi bude znít v mysli ještě hodně dlouho.

Amityville 2 je prequel k prvnímu dílu, který se stal na základě skutečné události. Co se však na základě skutečné události nestalo, je spousta věcí, které vidíme v tomto filmu. První díl narozdíl od druhého svým způsobem stavěl na faktech a určité autentičnosti, prequel však krom hlavního motivu do značné míry přehání. Je tu sice myšlenka domu, který byl vystavěn na indiánském pohřebišti, nicméně samotný koncept je už spíše než na realitě založen na fantazii. Máme tu obludy lezoucí ze sklepa, démona, který vstoupil do teenagera, kněze, který se v podstatě ani jak kněz nechová... celé je to takové smyšlené. Samotná myšlenka toho, co se stalo před prvním dílem není špatná, na druhou stranu, už jsme jaksi jinde a i když se jedná o stejný dům (alespoň co do exteriérů), jde o jiný, čistě už vymyšlený obsah. Pár momentů diváka v úvodu filmu určitě osloví, zbytek mi přijde ale takový nudný, nezáživný a balancuje na hraně mezi přehnanstí a nesmyslem.

Starý dobrý klasický horor. Jeden z mála duchařských motivů, které vznikly na základě skutečné události. Nejsou tu žádná strašidla ani hektolitry krve, tvůrci nás pomalu (krom prologu) zavádějí do domu, kde se odehrály hrůzné okolnosti. Osobně se mi líbilo, že i horor podobného typu může skončit i jinak, než že ústřední postava pozabíjí svou rodinu a neznalý divák čeká na něco, co ve skutečnosti ve finále nenastane. Atmosféra pomalu eskaluje až je natolik hustá, že by se dala krájet a to bez ohledu na to, kde film sledujete. Nějak mi stále zůstává na mysli ten sklep pod schodištěm, kde ke konci vyvřelo to "cosi". Hudebně zajímavý motiv, jen trochu omrzí, když se v průběhu stále opakuje bez jakékoli známky invence. Ve výsledku ale - stále tvrdím, starý dobrý horor.

Žena v černém je bezpochyby kvalitně provedený film čerpající (dost možná) z ještě kvalitnější literární předlohy. Je tu perfektně vystižená atmosférá - anglické pobřeží, blata, mlhy - starý dům. Viděl jsem už něco hororů, ale kdybych měl z těch všech viděných vystihnout nějaký moment leknutí tak, že ve vás zatrne, pak to bylo skutečně tady - pasáž, kdy právník vyjde z domu a udělá několik kroků k blatům. Ta hudba, ten mrtvolně nenávistný výraz té ženy, normálně jsem po hodně dlouhé době cítil zamrazení v zádech. Největší ironie na tom je, že herečeka ženy v černém vypadá úplně stejně, jako naše matikářka ze střední školy, kterou jsme nenáviděli. O to byl tenhle záběr pro mě osobnější.

REC je směsicí žurnalistické dokumentaristiky, katastrofična, hororu a ve finále nechybí svým způsobem děsivé, až zarážející momenty nutící diváka k zamyšlení. Osobně nejsem pro filmy typu příšer, oblud, zombie apod., nicméně tady se mi dost líbilo ztvárnění autentičnosti a v samotném závěru eskalace zděšení, které nezpůsobí obludy samy, ale dokonalá schopnost filmařů vnutit divákovi způsob myšlení hlavních postav, tj. to, co probíhá v hlavě postavám, to samé i divákům a první zkouknutí finále opravdu vyvolá hůsí kůži, i když víte, že jde pouze o film. Scéna, kterou bych sám pojmenoval "Searching in the attic" se mi nesmazatelně zapsala do mého repertoáru děsivných momentů. Úplný závěr, který následuje po této pasáži mě trochu zklamal, protože já a obludy - to nejde dohromady, nicméně i tak, jde o lepší filmový zážitek. Pouze škoda, že ten pocit, kdy film vidíte poprvé, je jaksi unikátní a neopakovatelný.

Poměrně velká škoda, že scénář pracuje s duchovní látkou. Kdyby šlo o čistě duchařský / poltergeist / mysterious film, nejspíš bych k němu stavěl jiný postoj, ale všechny ty přívlastky kolem náboženského okultismu... Scénář není nijak špatný, ale prostě toto mi nesedlo. Hlavní velekněz sedící věčně za oknem (že by byl napojený na cévku?), dvě lesbické sousedky, onen náboženský verš zazděný dřevěnou tabulí hned u schránek... finále už bylo na mě opravdu moc.

Bohužel, ať koukám, jak koukám, pro mě bylo sledování tohoto filmu spíše utrpením. Pořád jsem čekal na něco, co prostě nepřišlo. Jednak je mi extrémně nesympatické ono prostředí, myšlenka samaritánství, postava guvernantky, ty sukýnky a kloboučky... i tak, to všechno by se dalo přejít, ale já se u tohoto filmu nebál a nebyly zde ani mírné tendence, které by tohle měly vyvolat. Pořád jsem se držel při pozornosti a pořád čekal a čekal, že něco přijde, ale nic. Nedával bych to za vinu roku výroby, znám horory i z této doby, které mě zaujaly, ale bohužel, tohle jsem opravdu nepobral.